“ Vadí mi pokřivený obraz podnikatele v Česku. ”
„Čeští exportéři v segmentu malých a středních firem stále mohutně spoléhají na Jednotný trh EU,“ tvrdí Vladimír Dlouhý s tím, že se snaží Hospodářská komora představovat českým exportérům zejména trhy mimo EU, kde je možné z dlouhodobého hlediska realizovat vyšší marže a přidanou hodnotu. Jaké další výzvy trh nabízí a jak ulehčit podnikatelům?
Vážený pane prezidente, na nedávném sněmu Hospodářské komory jste hovořil o nejpalčivějších problémech podnikatelů. Které to jsou?
Na sněmu Hospodářské komory jsem takovýchto problémů představil hned deset. Tím prvním je nedostatek technicky vzdělaných absolventů, stěžují si na něj nejen domácí firmy, ale i zahraniční investoři. Není bez zajímavosti, že v projevu jednoho z čestných hostů na našem sněmu zazněla zmínka, že české firmy odcházejí podnikat do Německa, protože tam není problém s nedostatkem pracovníků tak velký. Rovněž jsem upozornil i na samotný vstup do podnikání, který v České republice velice zdlouhavý a lemovaný mnoha překážkami. Po jejichž překonání ovšem čeká podnikatele neustálý boj na mnoha frontách, především s neustále se měnícími zákony a na ně navazujícími aktualizovanými normami. Tato nestabilita nejvíce dopadá na malé a střední podnikatele, přitom právě těmto podnikatelům bychom v českém prostředí měli dát prioritu.
Jaké byly Vaše další „apely“?
Pokusil jsem se upozornit také na současné období makroekonomického růstu, kterého bychom měli využít ke konsolidaci veřejných financí. Pátým apelem na adresu vlády byla nutnost vytvořit motivační podmínky pro propojení výzkumných pracovišť s podniky, odstranit malou provázanost VVI s uplatněním v praxi. Členové naší komory si stěžují také na způsob komunikace se správci daně; požadujeme viditelné a trvalé úsilí o zjednodušení komunikace finančních úřadů s podnikateli. Zastávám také názor, že stát v minulosti v oblasti exportu podporoval pouze velké firmy, malé a střední podniky byly upozaděny. A určitě bychom se měli zaměřit i na čerpání ze strukturálních fondů EU, které je v novém programovém období příležitostí pro strategické a udržitelné projekty. Co nás velmi trápí, je úplné zastavení rozvoje dopravní infrastruktury – je skandál, že nemáme dokončený pražský okruh nebo dálnici do Českých Budějovic. A konečně mi vadí i pokřivený obraz podnikatele v ČR, za což z části viním vládní rétoriku.
Pokud jde o nedostatek technicky vzdělaných absolventů, vyzval jste vládu k tomu, aby do konce roku předložila konkrétní plán kroků, kterými zajistí zvýšení státní podpory technického vzdělávání. Co konkrétně byste doporučil?
Obecně je nutné zvýšit zájem mladých lidí o učňovské a technické obory. Děti je potřeba inspirovat a motivovat už v mateřských a základních školách. Opětovné zavedení školních dílen nebo metody, jako jsou polytechnické stavebnice, pomohou zabránit úpadku manuální zručnosti žáků a vytvoří pozitivní vztah k technice. Je nevyhnutelné změnit myšlení i samotných rodičů, kteří svým dětem raději doporučí gymnázium, a těch máme v zemi zbytečně moc. Pokud je dítě zručné, mělo by jít na odbornou školu. Řešením by mohlo být třeba větší zapojení krajských a obecních úřadů. Například kdyby úřady začaly dělat krátkodobé predikce trhu práce a podle toho pružně přizpůsobovaly nabídku vzdělání. Jsem přesvědčen, že vláda musí také změnit financování regionálního školství, odstoupit od systému financování „na žáka“ a naopak hodnotit školy dle kvality a uplatnitelnosti absolventů. Hospodářská komora bude rovněž prosazovat, aby zaměstnavatelé měli podíl na tom, jaké obory a v jakém počtu budou ve školním roce otevírány.
Na Sněmu jste také zmínil, že by vláda měla v rámci exportních aktivit zvýšit podporu malých a středních podniků. Dosavadní aktivita ministerstva průmyslu a obchodu tak je nedostatečná?
Stát se v minulosti orientoval v oblasti exportu převážně na velké firmy, bohužel s katastrofálním dopadem do portfolia EGAP a ČEB. Malé a střední podniky byly vždy považovány až za druhého v řadě, který se dodavatelsky napojí na velké a podporované hráče, a bude v pozici závislého subdodavatele. Myslím, že je správné udržovat exportní podporu velkých podniků, ale navíc by bylo vhodné pomoci malým a středním podnikům vybudovat si na světových trzích pozici finálního dodavatele. Je třeba rovněž podpořit vývoz investic českých podniků do z hlediska zisku perspektivních oblastí.
Kde konkrétně vidíte potenciál pro malé a střední podnikatele a v jakých oborech?
Čeští exportéři v segmentu malých a středních firem stále mohutně spoléhají na Jednotný trh EU, tedy realizují své dodávky na již dost saturované a vysoce konkurenční trhy členských zemí EU. To sice svědčí o vysoké úrovni kvality a konkurenceschopnosti českých firem, Hospodářská komora ČR se však snaží představovat českým exportérům zejména trhy mimo EU, kde je možné z dlouhodobého hlediska realizovat vyšší marže a přidanou hodnotu. Kromě Číny a Indie se jedná i o země Blízkého a Středního Východu, Jižní Ameriku, ale i vybrané země Afriky. Řada českých firem dodává do těchto teritorií prostřednictvím reexportů přes Německo, což potlačuje budování značky „Česká republika“ v zahraničí a zkresluje statistiky ohledně reálného zastoupení českého zboží na zahraničních trzích. Toto chceme postupně odstranit. Co se týká perspektivních oborů, je jasné, že české firmy stavějí na národní tradici, strojírenství vždy bude dominantním oborem. Existuje však například řada českých menších IT firem, které byly schopny se úspěšně prosadit v USA, Brazílii, Spojených arabských emirátech atd. Také technologie pro životní prostředí, obnovitelné energie, stavebnictví a infrastruktura budou hrát významnou roli v profilaci českého exportu v příštím období.
Kritizujete i obecné postavení malých a středních podnikatelů. Míříte především na registrační pokladny a nepřehledné daňové změny?
Obecně, vstup do českého podnikatelského prostředí je překážkovým během na dlouhou trať. Navíc je tu nepřeberné množství stále se měnících zákonů, nařízení, vyhlášek, k tomu byrokracie, nejednotný výklad platných norem, nekoncepční kontrola a někdy i bezradnost úředníků. Zákony a závazné normy se novelizují i pár týdnů po jejich vstupu v platnost. Tato nestabilita přitom nejvíce dopadá právě na malé a střední podniky, které byly až do roku 1948 páteří české ekonomiky.
Co s tím?
Dejme těmto podnikatelským strukturám prioritu. Přejděme na elektronizaci agendy a preferujme zdravý rozum při výkonu kontroly. Určitě voláme po jednotném kontaktním místě pro podnikatele – informačním systému, který bude přehledně a pod jednou střechou integrovat všechny povinnosti, jejichž plnění stát požaduje po podnikatelích.
Dlouholetou bolestí české ekonomiky je špatné čerpání evropských fondů. Co jsou kořeny tohoto problému? Je to o nedostatečné informovanosti?
Hloubka problému ne zcela efektivního a mnohdy strategicky bezúčelného čerpání ze strukturálních fondů EU je široká a není na ni jednoduchá odpověď. Období 2007-2014 začalo se zpožděním, k tomu bylo čerpání celou dobu brzděno velmi složitým byrokratickým systémem. Čerpání navíc rozhodně nepomohl Zákon o veřejných zakázkách, jeho novelizace a především nejednotný výklad. Celé to vedlo ke zpomalení či zastavení výběrových řízení u projektů, které se roky připravovaly. S končícím obdobím pak narůstá nejednotnost v kontrolách a tím i dopad na již realizované projekty. Je nepřijatelné, aby jeden kontrolní orgán vyhodnotil projekt jako bezchybný a další kontrolní orgán dospěl k opačnému názoru a přikázal korekci. Pro Hospodářskou komoru ČR a naše členy je hlavně důležité, zda si řídící orgány a zprostředkující subjekty do nového období přinášejí poučení ze starých chyb. My ty chyby identifikovány máme a budeme hlasem podnikatelů, abychom jim coby příjemcům peněz z EU pomohli vyjednat lepší pozici pro realizaci jejich projektů.
Vaše výtky na Sněmu směřovaly zejména k politické reprezentaci. Jak se s aktuálními představiteli resortů komunikuje?
Nechci mluvit přímo o výtkách, neboť komunikace s vládou byla po celý minulý rok, po zvolení nového vedení HK ČR v květnu 2014, velmi dobrá a my to oceňujeme. Ve svém vystoupení na Sněmu jsem vycházel ze dvou skutečností. Za prvé, musel jsem tam promítnout názory našich členů, které jsou někdy velmi kritické. Za druhé, vyjádřil jsem určité zklamání jednak z pomalého postupu při projednávání v podstatě všeho, co se týče hospodářské politiky a toto zklamání jsem tlumočil vládě i opozici, ministrům i poslancům. S tím souvisí i skutečnost, že až v příliš mnoha případech nedávné změny legislativy i regulace podmínky pro podnikání v ČR spíše zhoršují, než zlepšují.
Jste optimistický, pokud jde zlepšení v oblastech, které jste označil za „problémové“?
Optimismus není asi na místě, bude to běh na dlouhou trať. Účast prezidenta republiky, premiéra, několika dalších členů vlády, ale i představitelů opozice, významných poslanců a dalších představitelů však považujeme – když nic jiného – alespoň za vstřícný signál.
Nedávné průzkumy hovoří o velmi příznivém vývoji ekonomiky. Čím to je, že se letos v prvním čtvrtletí tak daří?
Odhad růstu ekonomiky v prvním čtvrtletí letošního roku o 3,9 procentního bodu považuji za velmi optimistický. Toto číslo bylo pravděpodobně zčásti ovlivněno nepravidelností ve výběru spotřební daně či předzásobením tabákovými výrobky. Pokud bude i za druhé i třetí čtvrtletí přírůstek HDP přes tři procenta, budu příjemně překvapen.
Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky, hovořil o tom, že bude v nadcházejících čtvrtletích obtížné udržet laťku dosaženou v tom letošním prvním. Jak ji tedy nesnížit?
Rizikem může být z krátkodobého pohledu rychlý růst mezd, dále třeba vnější vlivy či případné politické otřesy. V zásadě vše, co by mohlo nahlodat očekávání lidí. Ať už českých domácností či těch, co rozhodují v managementu firem, ale i v případě malých a středních podnikatelů i bank.
Spolu s prezidenty hospodářských komor Visegrádské čtyřky jste odmítl německou minimální mzdu. Proč?
U německé minimální mzdy nám vadí zejména její aplikace i na dopravce z ostatních zemí, a to nejen na ty, kteří získají zakázky a poskytují služby přímo v Německu, ale například i pro ty, kteří Německem jen projíždí v rámci tranzitní přepravy. Přepravci pak musí svým řidičům za úsek trasy na německém území vyplatit nejméně ve výši stanovené minimální mzdy zároveň, ale musí příslušné řidiče předem hlásit německým úřadům a následně strpět i případnou kontrolu ze strany německých úřadů. S prezidenty ostatních hospodářských a průmyslových komor zemí V4 jsme přesvědčení, že toto opatření narušuje pravidla pro volný pohyb osob, zboží a služeb v rámci EU, a rozhodli jsme se na vzniklou situaci upozornit. Společné stanovisko jsme zaslali členům Evropské komise a také předsedům vybraných výborů Evropského parlamentu, jichž se tato problematika dotýká. Stanovisko bude prezentováno i na plenárním zasedání Sdružení evropských obchodních a průmyslových komor EUROCHAMBRES, kde budou vyzvány i další komory k podpoře této iniciativy. Zároveň máme ohlasy zejména od malých a středních firem, které hlásí závažné dopady zavedení minimální mzdy na své podnikání, včetně propouštění pracovníků, snižování výkonů a hrozící insolvence.
Evropská komise vaše aktivity v této oblasti cení. Komora navíc nedávno její doporučení označila za správná. Které přesně?
Evropská komise danou problematiku vnímá velmi vážně, volání po řešení tohoto problému vyslyšela a kvůli aplikaci německých pravidel o minimální mzdě v dopravě zahájila s Německem řízení o porušení práva EU. Výsledkem tohoto řízení bude rozhodnutí, zda je německá právní úprava v rozporu s unijním právem či nikoliv. Očekáváme proto, že Evropská komise dospěje k jednoznačnému závěru a že všechny operace mezinárodní dopravy budou vyloučeny z aplikace zmíněného německého zákona. V opačném případě očekáváme, že obdobná opatření zavedou i další členské státy a jednotný evropský dopravní trh by se tak de facto rozpadl. Rozporuplnost situace vnímá i samo Německo, které do rozhodnutí komise aplikaci zákona o minimální mzdě v tranzitní dopravě nevymáhá.
A jak jsme na tom u nás – tedy s implementací doporučení, která sem směřují z Bruselu?
V této oblasti je především důležité zachovat zdravý rozum, naslouchat těm, kteří dennodenně projekty realizují, tedy podnikatelé. Ti nejlépe vědí, co je a co už není přijatelné pro jejich rozhodování, zda svůj investiční projekt realizovat s podporou dotací či bez ní. Doporučení komise vycházejí z toho, co jim pošleme, a proto bychom si měli především udělat pořádek doma. Obecně platí, že pro čerpání musíme splnit podmínky programů, které s komisí vyjednává státní správa.
Jaké aktivity plánuje Komora na druhé pololetí letošního roku?
Řada našich plánů souvisí i s mým apelem na českou politickou reprezentaci, který jsem vám již přiblížil v úvodu rozhovoru. V našem akčním plánu je několik stran, kde je popsáno, co jsme si do nastávajícího období vytyčili. Obecně ale chceme pokračovat v úsilí o eliminaci zákonných povinností škodlivých pro podnikatelské prostředí. Chceme být jako zástupce nejširší podnikatelské veřejnosti slyšet, chceme do procesu připomínkování zapojit větší okruh členské základny. Chceme se i nadále aktivně zapojovat do konzultačního procesu a připomínkování připravované evropské legislativy. Budeme podporovat maximálně jednoduché stabilní daňové prostředí s co nejmenším počtem výjimek. V dlouhodobém horizontu chceme usilovat o zjednodušení sazeb DPH. Prosazovat změny v odborném (především technickém) vzdělávání s důrazem na získávání odborných kvalifikací, určitě chceme i podporovat investice a opatření k udržení a zvýšení zaměstnanosti. Těch plánů je celá řada a tohle je opravdu jen pouhý nástin.
„Důvěra a ekonomická nálada je odrazem skutečné výkonnosti.“ Co přesně si pod tímto vyjádřením máme představit?
Toto je výrok jednoho z mých poradců – pana Petra Zahradníka. Patrně tím chtěl říci, že při dlouhodobém sledování vývoje tzv. „měkkých“ ukazatelů důvěry lidí a „tvrdých“ dat statistických ukazatelů pro jednotlivé makroekonomické ukazatele můžeme v současné době pozorovat výraznou podobnost. V květnu se totiž zvýšila důvěra lidí v domácí ekonomiku oproti předchozímu měsíci o 0,4 procentního bodu a meziročně se zvýšila o téměř tři procentní body. Soudě podle aktuálního vývoje HDP tak lze předpokládat, že může být otázkou času, kdy se opět alespoň přiblíží ke svým maximálním hodnotám, které jsme evidovali okolo roku 2006. Z květnových dat ekonomické a spotřebitelské důvěry tak vyplývá střízlivý optimismus v budoucí ekonomický vývoj.
Pane prezidente, kdo je pro Vás leader?
Ten, kdo má vizi, dlouhodobý záměr a nebojí se rizika.
Autor: redakce (jk)