Tomáš Petříček

Odkaz Václava Havla a Sametové revoluce je stále platný

Tomáš Petříček patří k nové generaci politiků, která klade důraz na environmentální a lidskoprávní témata. Ministrem zahraničních věcí je od října 2018. Dříve zastával na Ministerstvu zahraničních věcí funkci náměstka ministra a v téže roli působil na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Od března 2019 je místopředsedou České strany sociálně demokratické. Pracovní zkušenosti má jak z celoevropské úrovně v Evropském parlamentu, tak z municipální úrovně na pražském magistrátu. Vystudoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a obhájil disertační práci na téma Perspektivy energetické bezpečnosti Evropské unie. Zahraniční studia absolvoval v bruselském Centre Européen de Recherches Internationales et Stratégiques a University of Warwick.

Jaké jsou výzvy české diplomacie 30 let od Sametové revoluce? V roce 1989 byla naše společnost daleko jednotnější. Měli jsme jasno v tom, že chceme demokracii a že se opět chceme připojit k Západu. Dnes je nejen česká společnost daleko polarizovanější a fragmentovanější.

Jsem přesvědčen, že i 30 let od Sametové revoluce je odkaz stále platný a hodnoty, ke kterým jsme se přihlásili, jsou stále vodítkem pro naši zahraniční politiku. Hodnoty, ke kterým patří ochrana demokracie, ochrana právního státu a ochrana lidských práv, česká diplomacii stále prosazuje, jak v bilaterálních vztazích, tak v rámci členství v mezinárodních organizacích. Zároveň všichni vnímáme, jak se svět kolem nás mění a stává se složitějším. Devadesátá léta byla opravdu v mnohém jednodušší. Dnes jsou k dispozici informace často rychleji na internetu než oficiální cestou z ambasád do Prahy. Je mnohem těžší zorientovat se v množství informací, které se k nám dostávají. Na druhou stranu jedním z úkolů diplomatické služby je právě podávání detailních informací o dění ve světě, včetně případných rizik. Čelíme novým výzvám, hybridním hrozbám, kybernetickým útokům nebo výzvám souvisejícím s globálním oteplováním a česká diplomacie těmto výzvám bude muset věnovat zvýšenou pozornost. Kromě tradiční diplomacie hrají stále větší roli i jiné nástroje, jakými jsou kupříkladu rozvojová a humanitární pomoc. Právě proto, že je společnost rozdělená, tak je pro českou diplomacii důležité vysvětlovat české veřejnosti, jaké cíle sledujeme, jaké konkrétní kroky činíme a celkově posilovat oblast tzv. veřejné diplomacie. Zahraniční politiku dnes není možné realizovat bez podpory veřejnosti.

Nedávno byl představený nový slogan představující Českou republiku slovy „země pro budoucnost“ neboli „country for the future“.

Pevně věřím, že jsme zemí pro budoucnost. Jsem přesvědčen, že v oblasti inovací má Česko co nabídnout. Můžeme být hrdí na to, že máme hodně talentovaných vědců a špičková vědecká pracoviště. V rozvíjejících se odvětvích jsme světovými leadery – např. v oblasti nanotechnologií, umělé inteligenci či v energetice. ELI Beamlines centrum v Dolních Břežanech je světovým unikátem. Strategie prezentovat Česko jako inovativního leadera jde tedy správným směrem. Je potřeba mít jasnou vizi, kterou strategie nabízí. Na druhou stranu bych byl nerad, abychom vnímali Česko pouze skrze inovace a opomněli tak význam umělců, lékařů či sportovců, kteří nám pomáhají v zahraničí zlepšovat pověst. Nedávno jsem cenou Gratias Agit, udělovanou za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, vyznamenal mimo jiné proslulého plastického chirurga Bohdana Pomahače. Od začátku svého působení se snažím zaangažovat významné osobnosti českého veřejného života, aby pomohly neformální cestou prezentovat Česko v zahraničí a ukázaly, že Česko má co nabídnout. Oslovili jsme lezce Adama Ondru nebo youtubera Karla Kováře, známého jako KOVY, který se zúčastnil Mládežnického summitu OSN. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na nádhernou českou přírodu. Zcela právem každým rokem zájem turistů o Českou republiku stoupá.

S budováním značky Česka souvisí i další otázka. V roce 2006 jsem byla v komisi přijímající nové studenty do Diplomatické akademie. Tehdy se velmi dbalo na to, aby uchazeči o České republice mluvili jako o zemi střední velikosti. Nyní se diskurz posunul a od mnohých politiků slýcháme, že jsme malou zemí. Jakou zemí Česko tedy je?

Jsem přesvědčen, že jsme zemí střední velikosti. Hlavně se nesmíme podceňovat. Jsme stejně velcí jako Portugalsko nebo Belgie a větší než Norsko či Švédsko, státy, které jsou brány jako diplomatické velmoci. V celé řadě oblastí je vnímáno naše renomé, například v oblasti lidských práv, kde odkaz Václava Havla je stále živý a můžeme udávat i tón v debatě ve světě. Sklon k sebepodceňování jsme stále ještě od pádu totality nepřekonali. Máme na to, abychom se prosadili ve světě, je potřeba chtít a něco pro to dělat. V oblasti zahraniční politiky cílím na to, abychom se prosazovali jako sebevědomá země, která má jasno v tom, co chce a ví, jak to prosadit. Zároveň je dobré zůstat realisty. Nadměrná očekávání často vedou k frustraci. Nejsme jako Čína, ale i s Čínou můžeme jednat sebevědomě.

Váš výrazný vstup do politiky posílil odlišnost nové generace politiků a političek, kteří akcentují nová témata, jakými jsou právě enviromentální či lidská práva. Jak se Vám prosazovaní těchto témat daří?

Máme na co navázat. V oblasti lidských práv na odkaz Václava Havla, v oblasti ochrany životního prostředí či klimatických změn na odkaz prvního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul pod lavinou v Tatrách. Tato témata jdou napříč generacemi, v oblasti ochrany klimatu i politickým spektrem. Hledání spojenců není úplně složité, ani zase příliš jednoduché. Jsem rád, že u nás máme živou občanskou společnost, která politikům nabízí pomocnou ruku.

Jaké jsou aktuální trendy v diplomacii? Zmínil jste humanitární diplomacii, stále se mluví o posilování obchodní diplomacie a česká diplomacie má i tři vědecké diplomaty, působící ve Spojených státech amerických, v Izraeli a na Taiwanu.

O významu veřejné diplomacie jsem již hovořil. Co se týče nových trendů, napadá mne paralela s medicínou, kdy si stále uvědomujeme, že je potřeba věnovat pozornost prevenci nových problémů. V rámci diplomacie se zaměřujeme na problematiku mediace. I otázku již zmiňovaných lidských práv je nutné vnímat jako součást prevence, kdy v důsledku nedodržování lidských práv mohou vzniknout problémy s dalekosáhlými následky. Komplexní přístup má za cíl problémy podchytit v rané fázi, kdy jsou snadněji zvládnutelné, a proto je potřeba zaměřit se na příčiny problémů, nikoliv pouze projevy. Migrační krize ukázala, že situace ve vztahu k Africe byla dlouhodobě podceňovaná. Pokud nezajistíme ekonomickou a sociální stabilitu v oblasti Sahelu, tak budeme pociťovat dopady přeneseně v podobě narůstajících migračních toků do Evropy. Z tohoto důvodu prosazuji naše aktivnější působení právě v tomto regionu. Komplexnější přístup zahrnuje mimo jiné i intenzivnější spolupráci jiných rezortů. Do projektů je zapojeno i Ministerstvo vnitra, které podporuje civilní mise v rámci EU, dále Ministerstvo obrany prostřednictvím přítomnosti našich vojáků v Mali, kde chceme navázat posílením diplomatické přítomnosti. Nástroje humanitární a rozvojové spolupráce pak mají za cíl posilovat participaci místních na řešení problémů. Toto téma jsme hodně prosazovali v rámci předsednictví ECOSOC (Ekonomické a sociální rady OSN) a patří rovněž mezi tzv. Cíle udržitelného rozvoje. V případě evropské politiky je nutné si uvědomit, že už se nejedná pouze o záležitost diplomacie. Provázání jednotlivých států v rámci Evropské unie a provázání jednotlivých témat v rámci evropských institucí vede k tomu, že diplomaté přímo spolupracují s lidmi z dalších rezortů, evropská politika začíná být daleko podobnější domácí politice než té mezinárodní. Evropská politika již dlouho není záležitost zahraniční politiky, ale je součástí politiky domácí, do níž je zapojena celá veřejná správa, včetně krajů, dále široká občanská společnost prostřednictvím konzultací, a v neposlední řadě business. Neexistuje dnes nějaký významný sektor, který nemá své zastřešení a zastoupení v Bruselu a nejedná s evropskými institucemi napřímo. V gesci Ministerstva zahraničních vztahů tak nadále zůstávají zahraniční vztahy a spolupráce v rámci rozvojové politiky.

Jste otcem dvou malých dětí a Vaše manželka je velmi aktivní právě co se týče podpory žen. Jak se Vám daří slaďování pracovního a rodinného života? Patří workoholismus k politice?

Slaďování vyžaduje jistou míru disciplíny a sebekriticky přiznám, že ne vždy se to daří. Politika, a zejména ta zahraniční, vyžaduje být ve střehu 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu. Problémy ve světě si obvykle víkendy nevybírají, světové dění se neptá, zda si chcete vyrazit do zoo. Zvyknul jsem si, s tím jsem do politiky šel. Na rozdíl od mé manželky, která by ráda vyrazila do Krkonoš i na místa, kde není signál na mobilní telefon. Část víkendu se snažím vždy ubránit a být s rodinou. Jako většina Čechů rád jezdím na chalupu, kde sekám trávu, natírám plot a u toho relaxuji. Buďto nepřemýšlím nad ničím, nebo naopak promýšlím věci, na které nemám v každodenním shonu čas.

Jaký je Váš závěrečný vzkaz pro čtenáře Czech and Slovak Leaders? Předpokládám, že bude souviset s létem a cestováním…

Začnu tím, že čtenářům popřeji krásné léto a pohodovou dovolenou. Ideálně bez nutnosti vyhledat konzulární pracovníky. Přečtěte si Desatero na cesty, jehož součástí je i registrace v cestovní databázi DROZD, která je projektem Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí a umožňuje účinně organizovat pomoc českým občanům v případě přírodních katastrof nebo sociálních nepokojů. V případě nenadálé situace jsme českým občanům k dispozici. Na léto posilujeme přítomnost konzulárních pracovníků v turistických destinacích, například ve Španělsku, v Chorvatsku či Bulharsku. Dovolené bohužel mohou ukázat i svou odvrácenou stránku. Apeluji na to, aby se občané chovali zodpovědně a nepřeceňovali své síly. Češi mají ve světě pověst lehkovážných dobrodruhů. Podceňujeme rizika a přeceňujeme své síly. I na dovolené bychom měli dodržovat základní pravidla a řídit se rozumem. Do Tatrách na túru nechodit v žabkách a před poledním sluncem u moře je dobré se schovat… Tak ještě jednou hezkou dovolenou!

Linda Štucbartová