Šárka Kulkusová

“Možnost řešit věci koncepčně”

Šárka Kulkusová, Commercial Director, Nemocnice Rudolfa a Stefanie, Benešov; foto: Vratislav Noha

Sekci rozhovory s „lékaři“ jsem se tentokrát rozhodla pojmout nikoliv z pohledu lékařů, ale těch, kteří se na chodu nemocnice významně podílí. Příběh Šárky Kulkusové má však nabízí zápletky a překvapení na více rovinách. Seznamte se s dámou, jejíž posláním je propojovat, předávat znalosti a díky sdílení, týmové práci posouvat věci k lepšímu. Více než 15 let působila na různých manažerských pozicích ve farmaceutických a medical device společnostech. Vystudovala Healthcare Management na Advance Institutu. Kariéru zakončila na regionální pozici, v té době už ovšem bojovala se syndromem vyhoření. Poté, co zjistila, že ji kariéra v korporacích nenaplňuje, vyměnila korporaci v hlavním městě za působení v lokalitě, kde žije a v sektoru, který ji momentálně naplňuje. Již rok namísto prodeje zdravotnických prostředků řeší veškeré strategické nákupy pro nemocnici. Má čas a energii věnovat se rodinnému životu a pětileté dceři. A ve studiích pokračuje, věnuje se studiu autentického leadershipu. Historie Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově sahá do roku 1898. Na začátku minulého století, byl v Benešově unikátní tuberkulózní pavilon, jeden z mála v Rakousku-Uhersku a významným bodem v historii nemocnice je i boom laparoskopie v 80. letech, kdy se naše zařízení řadilo ke špičce v této oblasti. Zatímco dříve pacienti stáli o experty v Praze, v dnešní době naopak i mnozí Pražané cestují mimo město. Výhodou jsou kratší objednací či čekací lhůty, osobní přístup a komornější až rodinné prostředí při zachování minimálně srovnatelné péče s fakultními nemocnicemi.

Před rokem jsi vyměnila prostředí korporace za státní správu, obor zdravotnictví zůstal stejný. Jak jsi vnímala tu změnu?

Oblast zdravotnictví se prolíná celou mou kariérou a jsem velmi ráda, že jsem využila příležitost zůstat v tomto oboru. Skok z jedné z největších zdravotnických korporací na světě do státní sféry byl velký. V první moment jsem měla pocit, že jde o úplně jiný svět, ale s každým dalším dnem jsem zjišťovala a zjišťuji dodnes, že oba světy mají spoustu společného. Možnost pracovat v mezinárodním mnohdy kulturně velmi diversifikovaném týmu, mi určitě pomohla se rychle adaptovat na různé prostředí. Tuto zkušenost jsem využila například při procesu certifikace kýlního centra americkou nezávislou akreditační společností, kterou naše nemocnice získala v loňském roce.

Určitý rozdíl oproti korporátní sféře vnímám ve flexibilitě rozhodování – problémy řešíme tady a teď, přímočařejší procesy, méně meetingů/porad, plánování, reportů. Na druhou stranu zdravotnictví je protkáno spoustou regulací, legislativní rámec není vždy úplně jednoduchý, což samozřejmě klade nároky jak na lékařský, tak nelékařský personál a úkolem managementu je nastavit v organizaci takové podmínky, aby byla administrativní zátěž a procesy co nejefektivnější a zároveň v souladu se všemi předpisy. Další velkou oblastí je firemní kultura, která je bez ohledu na to, jestli jste v korporaci nebo státní sféře velmi důležitá pro dosažení dobrých výsledků ať už v kvalitě poskytované péče nebo ekonomických parametrech. Já i moji kolegové vnímáme toto téma jako velmi důležité. Další prostor pro rozvoj a investice vidím v oblasti elektronizace procesů, možnosti sdílení či harmonizace dat mezi nemocnicemi spadajícími pod jednoho zřizovatele, což by vedlo k větší efektivitě jak v oblasti nákupu, tak například spektra poskytované péče. Budu-li upřímná tak toto pro mě bylo asi největším překvapením. Každá nemocnice disponuje různými IT systémy, ale bohužel ne vždy spolu systémy vzájemně komunikují, a to i v rámci jedné nemocnice. Práce s daty je časově náročnější právě z důvodu absence jednotného systému analytických nástrojů a podobně. Pozitivní je, že díky dotačním programům EU mají nemocnice možnosti, jak tyto mnohdy nákladné investice řešit, a to i na úrovni zřizovatele. Po ročním působení v nemocnici je mi největší odměnou pocit z dobře odvedené práce, smysluplnost toho, co dělám. Stejně jako v mých předchozích zaměstnáních mám obrovské štěstí na velmi kvalitní tým a kolegy, což je pro mě důležitý faktor, neboť pozitivní a jasně uchopitelné výsledky společné týmové práce jsou pro mě největší motivací.

Mnozí čtyřicátníci řeší odchody z korporací a hledají další možnosti působení, které je budou více naplňovat. Co bylo pro Tebe tím rozhodujícím momentem?

Faktorů, které rozhodly bylo určitě více. Delší dobu se mi postupně vytrácela radost z práce. Korporace jsou většinou silně orientované na výkon a se vzrůstající globalizací, není vždy možné věci řešit tak jak by nejlépe vyhovovali lokálnímu prostředí. Po 10 letech jsem měla pocit, že již firmě nemám co nabídnout. Paradoxně jsem tyto vnitřní pochyby začala mít v období, kdy se mi profesně dařilo, měla jsem výborně fungující tým i výsledky. Stále více jsem řešila co dál, jak dál… Věděla jsem, že musím změnit více věcí v mém životě, ale neměla jsem jasnou představu jak a asi poprvé v životě jsem si to ani nedokázala sama jasně definovat. Po odchodu z korporace a četných zdravotních problémech jsem si naordinovala několikatýdenní dovolenou s dcerou a kam budou směřovat mé další profesní kroky jsem nechala takzvaně u ledu. Shodou náhod jsem se bezprostředně po návratu z cest dozvěděla o konkurzu na nově vzniklou pozici v nemocnici nedaleko mého bydliště. Intuitivně jsem cítila, že je to příležitost, o kterou se chci poprat, což se mi podařilo a skočila jsem rovnýma nohama do státní sféry. Velmi mě lákala možnost být u zrodu a moci ovlivnit, jak budou nastaveny parametry a procesy řízení nákupu v nemocnici. Otevřela se mi možnost řešit věci koncepčně v lokálním prostředí, kde nejsou hlavním parametrem jen čísla a výkon, ale je kladen velký důraz na osobní přístup jak k našim klientům, tak kvalitu poskytované péče.

Vyměnila jsi Prahu za Benešov. V čem je specifikum právě Vaší nemocnice?

Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov a.s.se pyšní velmi dlouhou historií – v letošním roce slavíme 120 let od založení. Aktuálně máme cca 830 zaměstnanců což nás řadí na druhého největšího zaměstnavatele v regionu. Disponujeme 20 specializovanými odděleními, které nabízejí jak ambulantní, tak lůžkovou péči. S ohledem na regionální status nemocnice je uzpůsobeno i spektrum poskytované péče, kdy páteřní oddělení jsou interna, chirurgie, ortopedie, nově zrekonstruované gynekologicko – porodnické oddělení a oddělení ORL včetně spánkové laboratoře. Naším cílem je poskytovat základní péči. Otevřeli jsme nové oddělení následné péče, které je s ohledem na stárnutí populace plně vytížené. V letošním roce jsme otevřeli lůžkové oddělení následné rehabilitace, kde je poskytována péče nejen pacientům po kloubních náhradách – koncepčně navazuje na naše ortopedické oddělení, které provádí kompletní škálu výkonů kloubních náhrad. Naší ambicí určitě není budovat vysoce specializovaná centra. Pro naše klienty, jejichž stav vyžaduje specializovanou léčbu máme zajištěnou specializovanou péči s nemocnicí Na Homolce, s kterou jsme v loňském roce uzavřeli memorandum o spolupráci. Pacientům nabízíme péči v příjemném rodinném prostředí, kde klademe důraz na osobní přístup a úzkou multidisciplinární spolupráci. Není výjimkou, že nás vyhledávají i pacienti ze vzdálenějších regionů, a to zejména v odbornosti ORL, ortopedie a gynekologicko – porodnického oddělení. V loňském roce se naše nemocnice stala jediným certifikovaným centrem nejvyšší kvality v kýlní chirurgii v České republice (Center of Excellence in Hernia Surgery – COEHS ™) a připojili jsme se tak k dalším deseti světovým centrům nejvyšší kvality v kýlní chirurgii ™. V listopadu 2017 jsme úspěšně obnovili akreditaci Spojené akreditační komise, o.p.s. (SAK) a velmi nás potěšilo, že jsme se opět stali Nejlepší nemocnicí Středočeského kraje 2017 v rámci oblastí bezpečnosti a spokojenosti hospitalizovaných i ambulantních pacientů. Osobně vnímám velmi pozitivně fakt, že i přesto, že se stejně jako každé zdravotnické zařízení potýkáme s nedostatkem personálu, nejsme zatím nuceni v důsledku tohoto omezovat péči.

Jaká je Tvoje vize a Tvé poslání na nové pozici?

Plánů v mém novém působišti máme společně s kolegy mnoho a věřím, že se nám je bude postupně dařit realizovat. Osobně se velmi těším na nový projekt, kterým je vytvoření nadace naší nemocnice. Dalším cílem je vybudování nového pavilonu komplexní rehabilitační péče a komplexní rekonstrukce prostor interního pavilonu. Mým osobním cílem je elektronizace systému nákupu napříč nemocnicí, což nám umožní pracovat více efektivně. Postupně posilovat spolupráci mezi jednotlivými nemocnicemi spadajícími pod jednoho zřizovatele, a to nejen v oblasti nákupu. Určitě budu spokojena, pokud se nám podaří udržet stávající kvalitu zejména v oblasti zdravotnických prostředků a léků, aniž bychom negativně ovlivnili rozpočet nemocnice. Práce v oblasti zdravotnictví mě velmi naplňuje a přináší mi radost, že mohu působit a snad i trochu přispět k rozvoji nemocnice v regionu kde žiji a kde jsem se narodila. Jsem ráda, že mohu uplatnit to co jsem se naučila v businessu a díky sdílení zkušeností s kolegy posouvat věci k lepšímu. Práce v novém týmu mě nesmírně obohacuje a umožňuje mi se neustále učit.

Pojďme k tvému studiu Masters of HealthCare Administration.

Studium v programu Masters HealthCare Administration vřele doporučuji všem, kdo působí na manažerských pozicích ve zdravotnictví, ale i lékařům ve vedoucích funkcích. Program umožňuje studentům komplexní pohled na problematiku současného zdravotnictví. Byla jsem velmi mile překvapena vysokou úrovní lektorů, strukturou přednášek přidanou hodnotou vnímám i v kvalitním, a různorodém výběru studentů. Účastníci programu jsou zástupci z různých segmentů – nemocnice, pojišťovny, dodavatelé což umožňuje zajímavou diskuzi a nabytí skutečně prakticky použitelných znalostí.

Work – life balance nebo lépe slaďování pracovního a rodinného života je velkým tématem nejen pro zdravotníky, ale i manažery. Jak se to daří Tobě?

Pokud bych se měla oznámkovat jako ve škole, tak za poslední rok bych si dala dvojku. Věřím, že vše, co se člověku v životě děje má nějaký význam či důvod a já jsem se na své cestě konečně naučila věnovat čas sama sobě. Mám silné a stabilní zázemí ve své rodině, za což děkuji svým skvělým rodičům. Pohoda v soukromí je pro mě velmi důležitá, protože pokud je pracovní a osobní život dlouhodobě v nerovnováze přinese to své negativní důsledky, které se dříve či později negativně promítnou. Jsem člověk, který nevydrží nic nedělat, a proto i volný čas trávím aktivně s dcerou, partnerem, přáteli a rodinnou. Miluji dobré jídlo, velmi ráda vařím, což je pro mě druh relaxace a pokud mám možnost spojit dobré jídlo s cestováním je to značka ideál.

Vzkaz závěrem

Změnit směr větru se mi asi nepodaří, ale zcela jistě mohu nastavit plachty na své lodi, tak abych vždy doplula tam kam chci.

Linda Štucbartová