Richard Müller

 

„Každý rok se snažím pro fanoušky vymyslet něco nového a netradičního“

 

Pamatuji dobu, kdy Československo bylo jedním státem. My Češi, jsme našim slovenským bratrům záviděli mnohé: lyžování v Tatrách, skutečnost, že kvalitní a v době komunismu pokrokové knihy a časopisy vycházely právě ve slovenštině, a v neposlední řadě také zpěváky. Nejen že písničky ve slovenštině zněly tak nějak více romanticky a melodicky, ale slovenští zpěváci měli charisma, přinášeli nové neotřelé trendy a čeřili stojaté vody usedlého showbusinessu. Richard Müller byl v mládí mým idolem. Se zatajeným dechem jsem se s ním jako žijící legendou setkala o téměř tři desítky let později v hotelu Ambasador u příležitosti propagace jeho nejnovějšího připravovaného podzimního turné „ONA a ON TOUR“.

Richard Müller je textař, skladatel a zpěvák. Je známý pro svůj výjimečný talent, osobní charisma, nezapomenutelný hlas. Málokterý zpěvák byl schopen se udržet na hudebním výsluní tak dlouho a s takovou intenzitou. Prodal více než milión desek, v Čechách a na Slovensku ročně odehraje desítky koncertů. Získal 18 cen a sedm nominací v hudební anketě Aurel, čtyři ceny v anketě Grand Prix rádio, 12 krát se umístil mezi nejlepšími zpěváky v anketě Slávik, rovněž je držitelem ocenění Křišťálové křídlo a album roku. Málokdo ví, že začínal jako novinář a publicista, když studoval scénáristiku v Bratislavě a psal pro hudební časopisy. Od roku 1992 se věnuje sólové kariéře a nahrál přes dvě desítky alb, na kterých se podílely další významné české i slovenské osobnosti, jako Jaro Filip, Peter Hapka, Michal Horáček, Milan Lasica, Ivan Tásler, Michal Pavlíček, Peter Uličný či Ondřej Gregor Brzobohatý.

Zajímá se rovněž o fotografii, vydal knihu fotografií Amerika a Enter. V loňském roce připravil CD Hlasy s vokální skupinou Fragile a jubilejní album ke svým 55. narozeninám, nazvané symbolicky „55“. Kromě uznání a radosti fanoušků ocenila album i odborná kritika.
Richard Müller žije s partnerkou Vandou Wolfovou v Bratislavě, kde vychovávají šestiletého syna Markuse.

Když jsem psala úvod k článku, zastesklo se mi po Československu. Cítíte i Vy nějakou nostalgii?

Vůbec ne. Ačkoliv by v souvislosti s mou osobou každý předpokládal, že jsem měl doslova federální, česko-slovenskou kariéru, spolupracoval jsem a stále spolupracuji s českými partnery, tak stále mám pocit, že rozdělení bylo dobré. Vzpomeňme na tehdejší stálé spory o pragocentrismus, bratislavocentrismus či o pomlčku, popřípadě diskuze o tom, zda má být prezidentem Slovák nebo Čech… Já osobně jsem spokojený se současným stavem. Samozřejmě dodávám, že můj vztah k českým fanouškům, přátelům a známým se nikterak nezměnil.

Vypadá to, že mezi Českou a Slovenskou republikou opravdu neděláte rozdíl, i plánovaný počet turné je podobný. Nabízí se otázka, jak se liší české a slovenské publikum.

Máte pravdu, v předchozích letech jsme měli v Čechách až 30 koncertů ročně. Co se týče publika, tak slovenské publikum je označováno za více dynamické. V případě českého publika zase oceňuji jeho vnímavost. Užívám si oboje.

Nejen já, ale mnozí oceňují Váš talent a charisma. Letos slavíte 33 let profesionální kariéry, k talentu jste tedy musel přidat i velkou píli a výdrž. Lze říci, co je pro dosažení úspěchu důležitější?

Nevím, zda jsem trochu neustrnul. Ale zdá se, že talentu bylo zpočátku na více než první tři desítky let dost. Poprvé jsem vystoupil na Bratislavské lyře v roce 1984, v roce 1989 jsme ji potom vyhráli. Ideální kombinace je píle i talent, jako příklad mohu uvést Jiřího Korna. U někoho jde více o talent, u někoho více o píli. Nelze jedno od druhého oddělit. Pokud je to pouze vydřené, tak se ztrácí lehkost a zároveň šmrnc. Talent je spontánní, přirozený.

Svým nejnověji vydaným dvojitým CD „Výberovka“ si připomínáte 33 let své hudební kariéry. Ještě doplním, že každý rok přicházíte s něčím novým. Jak se Vám to daří?

Je to naše práce. Nedokážu si představit, že bych prostě jeden rok nějak vypustil. V našem případě buďto děláme nové turné nebo pracujeme na projektu, kterým je potom nové CD. Pokud se hudbou živíte, tento rytmus vám přijde zcela normální a spontánní zároveň. Tempo mi nevadí a nepřipadá mi nikterak závratné. Pokud někdy příliš šlapu na plyn, tak potom odpočívám a energii zase doplním.

Rozhovor je určen pro časopis Leaders. Jste obklopen dlouholetým a stabilním týmem. Jak si členy do týmu vybíráte?

Nevím, zda si vlastně oni nevybrali mne. Můj dlouholetý manažer Adnan Hamzić je zároveň mým příbuzným, stejně jako další manažeři. Jde nám o jednu společnou věc a jim všem jde o to, abych byl spokojený já. A to je krásný pocit.

U leadershipu ještě zůstaneme. Je podle Vás dostatek leadrů v politice, v hudbě či ve veřejném životě?

Lídrů vidím dost, ale otázkou zůstává, zda má smysl jít v jejich šlépějích. V hudbě se to vždy projeví. Pokud je někdo protlačovaný, dříve nebo později se ukáže, zda se nejedná pouze o nafouklou bublinu. Bubliny prostě prasknou. Nevydrží udržet se nahoře po několik desetiletí.

Pojďme se vrátit ještě na úplný začátek Vaší kariéry, Vy jste se také živil psaním a rozhovory. Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se živil jako novinář?

Novinařina to zní příliš hrdě. Ale od raného dětství jsem se opravdu hodně zajímal o hudbu a měl jsem ji moc rád. Velmi jsem si vážil všech hudebníků, byť jsem se mohl setkávat zejména s těmi československými a vždy jsem toužil si s nimi povídat. Forma psaní interview pro hudební časopisy se mi zdála příhodnější, než pouze přijít a chtít si povídat. Když jsem studoval Vysokou školu hudebních umění, obor dramaturgie a scénáristika, psal jsem do hudebních časopisů a deníků. Na jeden rozhovor si vzpomínám dodnes. Jednalo se o rozhovor uskutečněný nedaleko místa našeho dnešního setkání, v Lucerně. V Praze tehdy koncertovala jazzová legenda Sonny Rollins v rámci jazzového festivalu. Před jeho šatnou stál dvoumetrový bodyguard a všechny novináře odehnal. Byl jsem tam s kamarádem, který mi tlumočil. Povzdechl jsem si nahlas, že jsem vážil dalekou cestu z Bratislavy a odcházím bez rozhovoru. Najednou se bodyguard nadechl a řekl: Z Bratislavy? Tam mám přítelkyni. Mohl jsem projít do šatny a půl hodiny si povídat se Sonny Rollinsem.

Kromě pozvání na Vaše nové turné ONA A ON TOUR, jaké je Vaše slovo závěrem?

Nevím, sám se totiž řídím heslem Žij a nech žít…

 

Linda Štucbartová