Rastislav Káčer

 

“Společná minulost je důležitá pro budoucnost”

 

Patřím k poslední generaci, která zažila Československou republiku (s dalšími přívlastky) i Česko-Slovensko. S nostalgií vzpomínám na pondělní televizní večery, které byly vyhrazeny slovenským inscenacím. Slovenštině rozumím i díky slovenským večerníčkům, pohádkám či písničkám. Školy v přírodě jsem za minulého režimu jako pražské dítě postižené smogem trávila ve Vysokých Tatrách. A některé zakázané autory či pokrokovou literaturu mj. o nových technologiích vydávali za minulého režimu jenom ve slovenštině. Manžel se narodil v Bratislavě. Na Slovensku mám kromě části rodiny i mnoho blízkých přátel. Díky tomu pro mě návštěva Slovenska neznamená cestu do zahraničí. A tak není divu, že i v prostorách rezidence a velvyslanectví Slovenské republiky v Praze jsem se cítila tak trochu jako doma.

H.E. Rastislav Káčer má za sebou velmi úspěšnou kariéru jak ve veřejné sféře, tak v soukromém sektoru. Na velvyslaneckých postech působil v Maďarsku a USA. Jako státní tajemník na ministerstvu obrany odpovídal za vstup Slovenska do NATO. Je čestným předsedou slovenského think-tanku GLOBSEC.

S panem velvyslancem jsem diskutovala proměnu česko-slovenských vztahů, ale i otázky týkající se bezpečnostní politiky, spolupráce na nevládní úrovni či veřejné diplomacie. A předala jsem mu jeden výtisk časopisu Czech and Slovak Leaders navíc. Naším velkým přáním je, aby na příští titulní straně našeho časopisu byla právě paní prezidentka Slovenské republiky, Zuzana Čaputová. A na co se pan velvyslanec po skončení omezení s pandemií těší nejvíce? Právě na obnovení setkávání zejména v podobě kulturních akcí. A Češi v Praze se mohou těšit na nové sídlo Slovenského kulturního centra.

Pane velvyslanče své působení jste zahájil na podzim loňského roku. Zmiňoval jste, že se budete dále snažit o to, aby česko-slovenské vztahy zůstaly nadstandardní. Dokázal jste si představit, že tyto výjimečné vztahy budou najednou přerušeny?

Otázkám bezpečnostní politiky se věnuji téměř 30 let. A ze své zkušenosti vím, že experti na bezpečnostní politiku jsou vždy tak trochu paranoidní a pracují se spoustou špatných scénářů možného vývoje. Ale pravdou je, že krizi takového rozměru s ohledem na propad sociálních kontaktů a doslova přerušení osobních kontaktů jsem neočekával. Velmi mě to mrzí. Před pandemií jsme opravdu měli pravidelná setkávání na úrovni vlád. Premiéři, ministři, ale i nejvyšší představitelé státu se vídali pravidelně. Tato setkání se dnes nekonají. Setkávání ve virtuálním prostoru prostě osobní jednání nenahradí. A my diplomaté toto pociťujeme velmi silně. Nakolik pandemie ovlivní či případně ochladí naše vzájemné vztahy, nedokážu odhadnout. Pravdou zůstává, že při osobním setkávání vznikají právě ty důležité emoce, které jsou základem pevných a dlouhodobých vztahů.

Přiznám se, že ani nevím, jaké jsou aktuálně česko-slovenské vztahy?

Je to pochopitelné. Agendu nám hodně diktuje právě pandemie, která je však chápána jako záležitost vnitřní politiky. Země uzavírají své hranice a omezují cestování v rámci i vlastního teritoria, jak to známe ze zákazu cestování mimo okresy ať v Čechách či na Slovensku nebo ze zákazu vycestování na dovolenou do zahraničí. Svět se nám tedy uzavírá. Osobně se domnívám, že někdy jdeme až nad rámec nutných opatření. Zahraniční vztahy už nejsou viditelnou prioritou.

Ale pojďme se podívat na problém i z jiného úhlu pohledu než z pohledu pandemie. Vztahy v rámci Evropské unie jsou velmi intenzivní. Lídři se setkávají v Bruselu. Ať již se jedná o osobní jednání či on-line setkání, na pořadu dne jsou důležitá témata k řešení. Multilaterální diplomacie je tedy daleko intenzivnější než ta bilaterální.

A je zde ještě regionální dimenze, tzv. Slavkovského formátu neboli S3 (Česko, Slovensko a Rakousko) či v rozšířeném formátu o Slovinsko a Maďarsko. Na této úrovni jsme opět řešili problémy spojené s pandemií či cestovní režimy do jednotlivých států.

Loňské léto ukázalo, jak moc Češi mají rádi Slovensko a považují ho za bezpečnou zemi. Cestovní ruch na Slovensku z pohledu návštěvnosti Čechů dosáhl rekordních čísel. Kdy se tedy budeme moci opět na Slovensko podívat? Ať již do slovenských hor nebo do oblíbených lázní? A já se přiznám, že se asi nejvíce těším na halušky…

Ano, na Slovensku jsme v loňské sezóně zažili doslova renesanci cestovního ruchu. Jsem optimistou. Již na příkladu Velké Británie či Izraele je možné vidět, že očkování je řešením. Stoupá i tzv. promořenost populace v souvislosti s počtem prodělaných onemocnění covid-19. Myslím si, že kombinace obou faktorů umožní, že se v létě vrátíme k nějakému normálnímu stavu, asi ne stejnému jako před pandemií. A my se na návštěvníky z Čech těšíme!

Víte, ta emoce mezi Čechy a Slováky zůstala. Často to uvádím jako příklad dobrého rozvodu, zůstali jsme přáteli, vídáme se, občas spolu zajdeme na oběd, popovídáme si a podpoříme se.

A tuto speciální emoci zachycují i mezinárodní výzkumy, Češi jsou nejoblíbenějším národem pro Slováky a naopak.

S ohledem na nedávnou výměnu na postu premiéra a některých ministrů ve slovenské vládě se nechci věnovat aktuální politické situaci. Vybrala jsem ovšem tři oblasti, kde by Slovensko mohlo České republice sloužit jako vzor. Těmi oblastmi jsou komunikace v rámci pandemie, boj s dezinformacemi a boj s korupcí.

Osobně nemám rád, když je někdo druhému dáván za vzor. Pojďme se spíše bavit o vzájemné inspiraci. Slovensko nemá ambice být vzorem, ale snažíme se dělat věci tak, aby byly prospěšné pro naše občany. A pokud budou další inspirovat či najdeme průnik pro spolupráci, tím lépe. Z vámi vybraných oblastí pojďme začít u té poslední zmiňované, boj s korupcí. Zde Slovensko udělalo obrovský pokrok. Jako každá záležitost, i tato má svou kladnou i stinnou stránku věci. Špatnou zprávou je, že během uplynulého roku a půl se ukázalo, že úroveň korupce a prorůstání kriminality do vládního prostředí či prostředí policie, prokuratury a soudů, bylo enormní. Dobrou zprávou je pokus o očistu, díky němuž je Slovensko na dobré cestě k úspěchu.

Pojďme tedy k dezinformacím, mimochodem, toto téma z oblasti bezpečnostní politiky je Vám velmi blízké.

Co se týče komunikace, ať už ohledně covidu či boje proti dezinformacím, zde se domnívám, že jsme na tom podobně. Slovensko se naneštěstí s Českou republikou střídalo ve smutné statistice prvního místa v počtu úmrtí na covid přepočteno na milión obyvatel. Komunikace je složitá záležitost. Čechům i Slovákům jsou vlastní určité rebelské sklony, co se týče nerespektování nařízení či zlehčování situace. Doufám, že se obě země dostanou z toho horšího konce na ten lepší v tempu proočkování populace.

I co se týče dezinformačních kampaní, tak jsme na tom podobně. Obě země jsou cílem dezinformačních kampaní různého typu, v první řadě ze strany ruských zpravodajských služeb, ve druhé řadě ze strany Číny. Jsme daleko častějším cílem než naši sousedé z Polska a Maďarska. A navíc každá dezinformační kampaň je jiná. Slovensko tuto výzvu vnímá velmi intenzivně, ale nedokážu říct, zda jsme v boji dál. Tímto tématem se opravdu musíme velmi vážně zabývat. Jsme zranitelní. Na této úrovni probíhá velmi plodná spolupráce na mimovládní úrovni. Mnohé nevládní organizace se tomuto tématu věnují. Jedná se o klasické tzv. grassroots organizace neboli angažovanost zdola.

A jsem rád, že co se týče angažovanosti právě neziskových organizací s cílem bojovat proti dezinformacím, tak Češi a Slováci patří k těm nejaktivnějším v regionu, spolupráce je intenzivní a přináší výsledky. Aktivity nevládních organizací často suplují činnosti, které by měl provádět sám stát. Na druhou stranu to takovým organizacím a jejich aktivitám dodává velkou důvěryhodnost. Ještě zmíním pozitivní roli Policie Slovenské republiky, která je velmi aktivní na sociálních sítích a pomáhá odkrývat různé poplašné zprávy, dezinformační kampaně a úzce spolupracuje s neziskovým sektorem. Zde si myslím, že jde o příklad velmi efektivní spolupráce.

V oblasti bezpečnostní politiky či zahraniční politiky jako takové existuje samozřejmě velmi úzká spolupráce mezi neziskovými organizacemi z obou států.

Mluvil jste o tom, že země se mají inspirovat navzájem, nikoliv soupeřit či si závidět. Ale vaši paní prezidentku vám opravdu závidíme. Slovensku se tak velmi daří v oblasti tzv. veřejné diplomacie. A ještě zmíním další ženu, která velmi přispívá k pozitivnímu image Slovenska, a tou je Petra Vlhová, čerstvá držitelka Křišťálového glóbu.

Myslím si, že naši paní prezidentku nám klidně závidět můžete (smích). V politice, která je v tradičním středoevropském prostoru dominována muži, její zvolení prezidentkou považuji tak trochu za malý zázrak. A je to skvělá prezidentka. Jako kandidátka byla podceňována, ale dokázala, že má obrovský talent, charisma, schopnost formulovat své postoje, aniž by se vůči někomu negativně vymezovala a urážela ho. V politice působím již déle než 30 let a setkal jsem se s mnohými politiky i političkami. Naše paní prezidentka patří do kategorie vzácných politických talentů a jako velvyslanec jsem na to velmi pyšný. V angličtině existuje velmi příhodný výraz tzv. „asset“ neboli „aktivum“ a právě paní prezidentka pro Slovensko představuje obrovskou hodnotu na straně našich aktiv. Zejména teď v době pandemie se ukázalo, že paní prezidentka Čaputová má vzácný talent komunikovat státnicky, rozvážně, uklidňujícím způsobem a zároveň umí poskytovat naději.

Petra Vlhová je rovněž ojedinělým fenoménem. Zatímco paní prezidentku jsme si zvolili, tak Petra Vlhová se vypracovala sama, pouze s podporou své rodiny, za velmi malé podpory státu. O to více na ni můžeme být hrdí. A vše, co dokázala ve své kariéře, je výsledkem jejího sebezapření, vytrvalosti a podpory blízkého okolí. Je nejen mimořádně šarmantní, milá, spontánní, ale má vzácný talent. Sám jsem vášnivým lyžařem, a tak sleduji všechny její závody a držím jí palce. Petra Vlhová je hrdá na svou vlast a je vynikající tváří Slovenska. A dokázala, že se ve velkém světě neztratí.

Víte, my zde v našem regionu máme často tendenci si stěžovat, že Západ se vůči nám chová jako k občanům nějaké druhé kategorie. Bohužel, někdy se sami občané, kteří odjíždí do světa, chovají jako občané druhé kategorie. Za ten mindrák si tak trochu můžeme sami. I v našem regionu máme spoustu úžasných osobností, které jsou ve světové špičce. Ať už se jedná o vědce, jako je například Pavol Čekan či o politiku, kde vyniká ministr zahraničních věcí Ivan Korčok nebo o další oblasti, jako například umění, všude vidíme spoustu osobností, které se prosadily nejen na Slovensku, ale i v zahraničí.

A jaký je Váš závěrečný vzkaz pro čtenáře Czech and Slovak Leaders?

Naše národy spolu žily dlouhých 70 let. Navzdory rozchodu nám zůstává ona zvláštní emoce ze společné minulosti a společného soužití. Neztraťme ji. Měli bychom udělat všechno pro to, abychom tuto pozitivní emoci zachovali i nadále. Tato emoce a empatie představuje obrovskou hodnotu. Dělá nás lepšími a posiluje nás. Jednou z mých výzev je tuto emoci přenést i na další generace, které již Česko-Slovensko ve společném státě nezažily. A právě proto se moc těším, až začneme zase s kulturními akcemi naživo.

Pane velvyslanče moc děkuji za rozhovor a za celou redakci posílám mnoho pozdravů na Slovensko. Rádi přineseme rozhovor s paní prezidentkou Zuzanou Čaputovou i Petrou Vlhovou. A těšíme se na zajímavé příběhy slovenských podnikatelů či dalších zajímavých osobností.

Linda Štucbartová