Petra Pecková

 

“ŽENA se na politiku DÍVÁ JINÝMA OČIMA”

 

Petra Pecková je česká politička, novinářka a publicistka. V letech 1996 až 2012 se věnovala investigativní žurnalistice. Od roku 2010 byla nejprve zastupitelkou a první místostarostkou, následně od roku 2014 starostkou města Mnichovice. V podzimních krajských volbách v roce 2020 byla zvolena zastupitelkou Středočeského kraje, jakožto lídryně společné kandidátky hnutí STAN (Starostové a nezávislí), KDU-ČSL a SNK-ED. Dne 16.11. 2020 byla zvolena hejtmankou Středočeského kraje. Ve funkci vystřídala kontroverzní Jaroslavu Pokornou Jermanovou z hnutí ANO 2011. Hejtmanka Petra Pecková v politice posledních pět let působí jako registrovaný příznivec za hnutí STAN.

Petra Pecková má dvě děti. Ve volném čase se věnuje svým dětem, cestování, golfu, potápění, obecně aktivnímu životu. Nejvíce ji však nabíjí práce. Paní hejtmanku sleduji na sociálních sítích. Oceňuji její smysl pro otevřenost a transparentnost v kombinaci s lidskostí a pragmatičností. A obdivuji její energii. Měla jsem velkou radost, že se tento rozhovor povedlo uskutečnit osobně. S paní hejtmankou jsem se setkala v impozantním sídle krajského úřadu Středočeského kraje, který sídlí v Praze ve Zborovské ulici. Úřad samotný zaměstnává 700 lidí. Paní hejtmanka se na rozhovor vrátila z Říčan, kde zahajovala přípravné práce na vybudování velkokapacitního očkovacího centra. Nefunkční systém koncepčního řízení státu na regiony dopadl nejen ohledně financování, ale konkrétně i v souvislosti s organizováním očkování proti Covid-19.

Středočeský kraj je největším a nejlidnatějším krajem v republice. Je to zároveň jediný kraj, který nemá své hlavní město. Jak jeho nová hejtmanka vnímá specifika regionální politiky? Jaké příležitosti Středočeský kraj nabízí? Co jí na politice i po deseti letech překvapuje?

Otázku na slaďování práce a rodiny, kterou obě považujeme za diskriminační, nečekejte. Zato se dozvíte pár osobně vyzkoušených tipů, jak pracovat s energií. A apel paní hejtmanky na závěr mne moc potěšil, doufám, že bude inspirativní i pro další čtenářky.

Paní hejtmanko, začnu netradičně zostra. Jaké to je dělat regionální politiku v kontextu nefunkční politiky celostátní?

Stále se snažím dělat politiku pro lidi, bez ohledu na to, kde aktuálně působím. Jako starostka mám k lidem samozřejmě blíže než jako hejtmanka. Ale tu blízkost vnímám stále a hlavní náplní mé práce je, přetavit možnosti, které v kraji máme, v konkrétní hmatatelné výsledky přinášející lidem reálný užitek. Mým prostřednictvím se tak k lidem dostávají myšlenky nejen státu, ale i samosprávy. Mou prioritou není slepě dodržovat to, co nařizuje stát, ale užitečnost myšlenky jako takové. A někdy i za cenu drobné revolty. Vždy samozřejmě dodržuji zákon, ale když něco nedává smysl, tak se proti tomu vymezím. Pak se snažím zástupcům státu vysvětlit, že jejich kroky nejsou dobré. Tak tomu bylo například v momentě, kdy obce přišly o velkou část financování kvůli kompenzačnímu příspěvku pro osoby samostatně výdělečně činné a tyto finance jim měly být nahrazeny prostřednictvím dotací. Tento krok postrádal smysl. Jsem ráda, že se nám společně podařilo prosadit, aby obce dostaly kompenzace podle počtu trvale přihlášených obyvatel. Podobné nelogičnosti nacházím u mnoha zákonů. Snažím se tedy i na tyto případy upozorňovat. Pro mě je politika o konkrétním pozitivním dopadu na lidi.

Ačkoliv se snažím o rozhovory nadčasové, současnému chaosu v souvislosti s očkováním se vyhnout nelze. Nefunkční státní správa je požehnáním i prokletím zároveň. Požehnáním, neboť nám ukazuje, nakolik je regionální samospráva efektivní. Prokletím v tom, že obrazně řečeno míříte na pohyblivý terč.

Ano, tak tento chaos se snažím v maximální míře zjednodušit a komunikovat tak, aby lidé měli základní informace, kterým budou rozumět. Ze strany státu chodí jen neustálé změny, nezbývá nám tedy prostor na jakoukoliv koncepční fázi, prostě jenom řešíme krizové řízení. Nemůžeme rozhodovat na základě vstupů a dat, ani dlouhodobě plánovat. Řešíme věci ad hoc.

Středočeský kraj má reálnou šanci být nejbohatším krajem České republiky.

Lidé mohou vidět, co pro ně samospráva dělá. Ukázala to první vlna pandemie. Byla to právě samospráva, která si dokázala zorganizovat šití roušek, nákupy či distribuci dezinfekce. Na tom jsem pracovala ještě z pozice starostky v Mnichovicích. Teď se ovšem doba změnila. Každého zajímá především očkování. A my jako samospráva můžeme zajistit jen to, aby byla očkovací látka občanovi vpravena do paže v rámci co možná nejracionálnějšího postupu. Víc ovlivnit nemůžeme. Můžeme třeba ovlivnit vzdálenost, kterou bude muset na očkování urazit, a zda mu případně někdo pomůže s registrací, zda bude mít informace. Nemůžeme ovlivnit počet vakcín či dobu dodání. Kdybychom to ovlivnit mohli, situace by jistě vypadala jinak.

Pojďme nyní k těm nadčasovějším a strategičtějším otázkám. Jaké příležitosti a výzvy ve Středočeském kraji vnímáte nejostřeji?

Středočeský kraj má reálnou šanci být nejbohatším krajem České republiky. Máme tu velký potenciál pro vědu a výzkum – místo montovny bychom se chtěli stát mozkovnou. V kraji sídlí významní zaměstnavatelé jako Škoda Auto. Zároveň zde sídlí skrytý potenciál v oblasti tzv. STAR regionu (neboli Science and Technology Advanced Region, zahrnující obce Dolní Břežany, Vestec a Zlatníky-Hodkovice). Máme tu firmy jako Biocev, Eli Beamlines či HiLase, tedy klastry, které se zabývají špičkovou vědou a aplikovaným výzkumem. Centrum energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB), které sídlí v Buštěhradě, nás bude dokonce reprezentovat i na EXPO Dubaj. Máme tedy potenciál být lokalitou, kde se vědě a výzkumu bude dařit. Je to ovšem běh na dlouhou trať, za čtyři roky můžeme změny pouze nastartovat, nikoliv zcela změnit.

Myslím, že lidé se už nechtějí dívat na to, jak se politici navzájem jen dohadují. Lidé už chtějí klid, harmonii a funkční systém.

Osobně jsem přesvědčena, že nastartování změn musí začít u školství. A to hned u základního, které ovšem nezřizuje Středočeský kraj, ale jednotlivé obce. Chtěla bych, aby je kraj motivoval, podporoval a pomáhal jim, aby už základní školy měly kvalitní náplň. A zásadní změna musí nastat i u středních škol, u kterých kraj zřizovatelem je. Bohužel, podle České školní inspekce jsou střední školy v našem kraji v průměru na třetím nejhorším místě v republice. My bychom jejich kvalitu chtěli zvýšit a zároveň zásadně ovlivnit i jejich oborovou strukturu, spolupracovat i s budoucími zaměstnavateli a vědeckými institucemi, pořizovat kvalitní výukové pomůcky a zázemí, věnovat se práci s řediteli.

Usilujeme také o to, aby Středočeský kraj nebyl bohatý a zajímavý pouze v blízkosti Prahy, ale aby lidé měli práci a dobré podmínky k životu i na tzv. vnější periferii našeho kraje, například na Rakovnicku. I tam musíme umět nabídnout pracovní příležitosti, mimopracovní vyžití, zázemí k životu či kvalitní školy.

Nahrála jste mi na další otázku. Jaký má Středočeský kraj vztah s Prahou?

Donedávna byly vztahy obou krajů na bodu mrazu. Doslechla jsem se, že jednání často končila v momentě, kdy si obě strany začaly navzájem vyčítat, „vy k nám jezdíte za prací a zacpáváte nám Prahu osobními auty“ či „vy u nás bydlíte, ale hlášeni jste v Praze, a tudíž poplatky od státu v rámci rozpočtového určení daní jdou také Praze, nikoliv obcím Středočeského kraje“. Věřím, že nyní máme našlápnuto na novou éru spolupráce. Stávající vedení obou krajů spolu jak lidsky, tak hodnotově souzní. Jsem bytostně přesvědčená o tom, že Praha a Střední Čechy představují spojené nádoby. Služby pro občany musí být propojené. Vnímám, že Praha se bez Středočechů neobejde, stejně jako se Střední Čechy neobejdou bez možností, které poskytuje Praha. Už jsme navázali spolupráci i na formální úrovni a měli jsme první společné zasedání rad obou krajů. Jednotliví radní spolu komunikují o agendách, které bychom měli řešit společně. Konkrétně se to týká dopravy, směřujeme k tomu, aby byl jeden organizátor veřejné dopravy pro Prahu a Střední Čechy. Dalšími oblastmi jsou IT, digitalizace či moderní technologie, jako témata, která nejen spadají do mé gesce, ale i jako témata, která oba kraje musí řešit. Dále se nabízí již zmiňované školství a vzdělávání či spolupráce v rámci vědy a výzkumu. Oblastí pro spolupráci je hodně a myslím, že se bude dařit.

Představme si, že opět můžeme cestovat do zahraničí. Kde vidíte příležitost pro zahraniční spolupráci a inspiraci?

Zahraniční spolupráce spadá přímo do mé gesce. Ihned po svém nástupu jsem se setkala se slovenským velvyslancem, panem Rastislavem Káčerem. Mám zájem navázat úzkou spolupráci, nejen s panem velvyslancem, ale i s panem Jurajem Drobou, předsedou Bratislavského samosprávného kraje. Na Slovensku totiž vidíme podobný jev jako u nás. Bratislavu obklopuje právě Bratislavský kraj. Myslím, že zde můžeme čerpat inspiraci ohledně již zmíněné digitalizace, transparentnosti či otevřenosti daného kraje. Setkala jsem se i se zástupcem Kataru a diskutovali jsme o investičních příležitostech Kataru právě u nás. Určitě bude navázaná spolupráce v souvislosti s Expo Dubaj, kde bude vystavovat již zmíněný UCEEB z Buštěhradu. S ukrajinským velvyslancem Jevhenem Perebyjnisem plánujeme spolupráci související nejen s podnikatelskými aktivitami středočeských firem na Ukrajině, ale i pobyty pro sirotky, kteří přišli o rodiče ve válečném konfliktu, stejně jako ozdravné pobyty pro válečné veterány. A v neposlední řadě byla navázána spolupráce států tzv. Čtyřdohody, kterou společně s Českou republikou tvoří Polsko, Francie a Německo. Ta probíhá v mnoha oblastech, pandemie však některé činnosti týkající se například kongresové turistiky velmi utlumila.

Věřím, že nyní máme našlápnuto na novou éru spolupráce. Stávající vedení obou krajů spolu jak lidsky, tak hodnotově souzní. Jsem bytostně přesvědčená o tom, že Praha a Střední Čechy představují spojené nádoby

Já osobně bych chtěla navázat spolupráci s městy a kraji, které mají stejný koncept jako Praha a Středočeský kraj. Tedy konkrétně kromě Bratislavy a již zmíněného Bratislavského kraje mám zájem o partnerství s Vídní a Dolními Rakousy a Berlínem a Braniborskem.

Co Vám na politice přijde nejtěžší?

Řeknu vám, co mi přijde nejtěžší na tom být hejtmankou Středočeského kraje. Neustále totiž musím někomu vysvětlovat, že jsem normální… (smích). Musím vysvětlovat, že nepotřebuji jezdit v několika autech, nepotřebuji přednostní očkování, nepotřebuji ani peníze na úpravu zevnějšku. A nedávám žádné trafiky kamarádům. To mi přijde opravdu šílené. Neustále musím obhajovat něco, co v jiných krajích nikoho nezajímá, protože Středočeský kraj má dlouhodobě poškozenou dobrou pověst. Možná ji ani nikdy neměl. Změnit toto vnímání dá hodně práce. Proto se už ani moc nechci vyjadřovat k minulému vedení. Chci jít kupředu a vytvářet hodnoty, které mají smysl a chci, aby za mnou byla vidět pozitivní stopa. Minulostí předchůdců nechť se zabývají orgány činné v trestním řízení, pokud je k tomu důvod.

Jak pracujete s energií?

Jsem člověk, kterého práce a zejména velké výzvy nabíjí, a tak se dokážu vézt na určité vlně adrenalinu. Jsem si vědoma toho, že to není dlouhodobě udržitelné. Nejhorší situace nastává, když děti odjedou v létě třeba na soustředění, přátelé jsou na dovolené a já bych měla zůstat sedět v klidu s knihou na terase. Pak vezmu pohorky nebo tenisky a vyběhnu na Sněžku. Pracuji s koučem, s nímž se věnuji svému osobnímu rozvoji. Učím se, nechávat si občas volné večery a zapisuji si odchody z kanceláře před 18. hodinou. No, moc jich není. S energií pracuji rovněž při běhu. Běhám sama, abych měla prostor pro své myšlenky, nebo naopak s přáteli či dětmi a při tom si povídáme. Pravidelné porady s místostarostkou jsme pořádaly tak, že ona jezdila na koloběžce a já jsem vedle ní běžela. Až bude lepší počasí, určitě se k tomu vrátíme!

Začala jsem hrát golf. Zjistila jsem, jak moc musím být v klidu a myslet jenom na hru, abych hrála alespoň trochu slušně. Stíhám ale jen večerní „sunset tee time“, což jde jen v létě. A už rok se potápím. Při potápění si uvědomím, jak moc musím být soustředěná a vědomá sebe sama a každého pohybu. Pokud člověk udělá chybu, může mu jít i o život. Když je člověk nervózní, tak hned spotřebovává více kyslíku, špatně pracuje se svým tělem a s rovnováhou. Když je člověk srovnaný sám se sebou, jde všechno snadno. A navíc, pod vodou mi neustále nezvoní telefon!

A jsem zvědavá na Vaše slovo závěrem…

Ráda bych podpořila ženy, aby šly do politiky. Žena se na politiku dívá úplně jinýma očima a dokáže bourat zažité mýty a hranice. Zároveň se ženská a mužská energie může dobře doplňovat a být přínosem pro obě strany. Myslím, že lidé se už nechtějí dívat na to, jak se politici navzájem jen dohadují. Lidé už chtějí klid, harmonii a funkční systém. Víc než třicet let po Sametové revoluci si ho zaslouží a ženy tomu třeba budou mít možnost napomoci.

Linda Štucbartová

Foto: Lenka Hatašová