Petr Gazdík

 

“Jsem hrdý na výsledky své politické práce”

 

Petr Gazdík je místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedou strany Starostové a nezávislí. Celkem má za sebou 15 let v politice, 7 let ve vrcholové, předtím 8 let v regionální. Vystudoval Pedagogickou fakultu a 6 let vyučoval matematiku a zeměpis na Základní škole v Bánově. Dvě volební období byl starostou obce Suchá Loz. Na sepjetí se svojí obcí je náležitě hrdý. Ačkoliv je od roku 2010 poslancem parlamentu, jemu osobně se tradiční proměna populárního starosty v nepopulárního politika vyhnula. Ve své obci byl v druhých krajských volbách opakovaně zvolen se silným mandátem 60,5% lidí a na tento výsledek je náležitě hrdý. Petr Gazdík je otcem čtyř dětí.

Setkali jsme se v parném letním dni, po gentlemanském decentním naznačení políbení ruky si pan Gazdík nechal v přítomnosti dámy oblečené sako. Já sama jsem v dusném odpoledni velmi ocenila své letní šaty. Celou dobu rozhovoru se usmíval, leader podle něj má být pozitivní. Rovněž jsem oceňovala spisovnou češtinu, původní profese učitele je na panu Gazdíkovi stále znát. Náš rozhovor se netýkal aktuálních politických témat, ale nadčasových záležitostí, jakými jsou vztahy mezi hlavním městem a regiony, stav české společnosti v roce 2017 a v neposlední řadě i možné paralely mezi učitelskou profesí a politikou.

Setkáváme se na konci léta. Cítíte v souvislosti s počátkem školního roku určitou nostalgii?

Prvního září opravdu pociťuji obrovskou nostalgii. V souvislosti se svým profesním působením jsem prošel mnoha pozicemi, kde mne oslovovali pane starosto, pane místopředsedo, pane předsedo, pane radní, oslovení pane učiteli jsem ale vždy považoval za nejhezčí. Nedávno jsem byl hostem na svatbě a potkal jsem tam některé bývalé žáky, kteří mne opět oslovili pane učiteli. Povolání učitele mi dává obrovskou svobodu. V případě, že se rozhodnu, že v politice už nebudu dále chtít působit, tak jsem stále zaměstnancem Základní školy v Bánově a opět začnu vyučovat matematiku a zeměpis.

Vidíte nějakou paralelu mezi učitelskou profesí a působením v politice?

Rozhodně vnímám paralelu mezi rolí místopředsedy sněmovny a rolí učitele. Udržet pozornost třídy a řídit 200 poslanců a poslankyň je podobné. Metody jsou dokonce stejné. Nemůžete křičet, protože křik nic nezmůže. Využívám tedy osvědčený učitelský postup, kdy ztiším hlas a pronesu „Budeme pokračovat, až ve sněmovně bude ticho.“ Nedávno mne trochu překvapila reakce předsedy komunistických poslanců Kováčika, který namítl, že to tedy nebudeme pokračovat nikdy. A stejně jako při výuce, občasný vtip či poznámka s nadsázkou může odlehčit těžká témata nebo složité procedurální situace. A určitě se vyplatí měřit všem stejným metrem. Stejně jako v učitelské profesi, i ve funkci místopředsedy sněmovny musíte být spravedlivý. Ať už se jedná o premianta třídy či vládní stranu nebo propadlíka třídy a představitele opozice.

Ze svého dětství si pamatuji případy házení křídou nebo dokonce mokrou houbou na zlobivé žáky.

Možná s nadsázkou řeknu, že se mi párkrát chtělo hodit zvonem, který poslanecké sněmovně daroval předseda Bundestagu. A opět paralela k učitelské profesi, házet čímkoliv prostě nesmím.

V politice působíte 15 let. Co Vás na politice stále těší?

Výsledky. Když se projdu po své obci, cítím hrdost. Občas se mi doslova hruď dme pýchou. Říkám si, mělo to smysl, toto jsem ovlivnil, možná by to beze mne nebylo. Toto je skvělé mít v obci, jiné věci zase docení až další generace. Politika má smysl, pokud cítíte výsledky. Politiku rozhodně nemá smysl dělat kvůli poslaneckému platu. Sám mám pocit, že bych byl schopen si vydělat i více. I po sedmi letech ve vysoké politice věřím, že politika se má dělat pro konkrétní politické cíle. Pokud cítíte, že se vám nedaří a nemáte tah na branku, tak byste měl odejít. Do politiky jsem šel s jasnou vizí změnit financování obcí a měst ve prospěch právě menších obcí a měst. Podařilo se mi to. V roce 2012 se mi podařilo prosadit Zákon o rozpočtovém určení daní, který obcím přinesl 34 miliard. Taková částka na investice navíc už je znát. Před dvěma měsíci se mi opět podařilo tento zákon novelou posunout dál a tak v příštím roce obce a města získají dalších 8,5 miliard. Věřím, že tyto finance umožní občanům obcí a měst spokojenější a šťastnější život.

V říjnu proběhnou v České republice parlamentní volby. Jak vnímáte českou společnost v roce 2017?Netěší mne, že současná česká společnost navzdory tomu, že objektivně se má materiálně a ekonomicky nejlépe, tak působí jako jedna z nejrozdělenějších společností, která kdy na území Čech a Moravy žila. Jsme nespokojení, Václav Havel použil termín blbá nálada, ta ovšem dnes přešla ve vesmírnou naštvanost na vše kolem nás, na systém kolem nás, ve kterém žijeme. Opět navzdory tomu, že právě tento systém nám umožňuje několik desetiletí žít ve svobodě, demokracii a míru. Opět historicky se jedná o jedno z nejspokojenějších období. Řítíme se hlavou proti zdi, a ačkoliv vnímáme signály, že bychom do té zdi mohli narazit, tak tím více si nabíháme.

Co bude podle Vás hlavním tématem letošních parlamentních voleb?

Volby budou právě o té zdi… Přejeme si náraz do zdi a přijde dříve nebo později? Volby budou o tom, zda se staneme nejzápadnější částí Východní Evropy nebo nejvýchodnější částí Západní Evropy. Budeme nadále partneři Evropské unie nebo věční potížisté, kteří jsou nespokojeni, ale nejsou schopni navrhnout nějakou pozitivní změnu? Pro Evropskou unii jsme se stali velmi nečitelnými. Starostové a nezávislí je jedna z mála stran, která zahajuje svůj sněm českou a poté i evropskou hymnou. Dobře víme, že dobrý starosta se pozná podle toho, že vidí dále, než za hranice svého volebního období a dále než za hranice katastru své obce. Přál bych si, aby takto Česká republika vystupovala i v rámci Evropské unie, aby viděla za hranici jednoho volebního období a dále za hranice Šumavy, Krušných hor či Bílých Karpat.
A v neposlední řadě budou volby o tom, zda jsme si všichni rovni či zda jsou si někteří rovnější.

Pojďme k problematice hlavní město vs. regiony. Jak je vnímána tzv. „pražská kavárna“ na Moravě?

Já jsem ten, kdo navštěvuje jak pražskou kavárnu, tak sucholožskou hospodu. Zásadní rozpor v tom nevidím. V každém hlavním městě se soustřeďují intelektuální elity, hlavní kulturní a společenské proudy, hlavní představitelé businessu a je to místo s nejvyšší průměrnou mzdou. Vždyť Praha představuje jeden z nejvyspělejších regionů v rámci EU. Každý region má svá specifika, ve všech je však vidět, že zemi se daří dobře. Už to není jen o Praze.

Vnímám, že jste stále pozitivně naladěn. V české politice jsou pozitivně naladění politici výjimkou.

Skutečný lídr musí být pozitivní, stinné stránky si má nechávat pro sebe či nejbližší přátele. Všichni lídři, kteří nebyli pozitivní, byli spíše diktátoři. V České republice nemáme dostatek pozitivních lídrů, je to jeden z důvodů marasmu, ve kterém se nacházíme. Já jsem přesvědčen, že dokud lidé, kteří něco umí, nebudou vstupovat do politických stran, ať již levicových nebo pravicových, tak není možné českou politiku výrazně změnit, protože prostě není dostatečný výběr kvalitních lídrů.

Teď jsme uvízli v začarovaném kruhu. Proč podle Vás lidé do politiky nechtějí?

Politika je vnímaná negativně. Sám si pamatuji, že v den, kdy jsem byl zvolen poslancem, tak jsem se během několika málo hodin stal z oblíbeného starosty nenáviděným poslancem. Vnímání lidí se okamžitě otočí, ačkoliv vy osobně se nezměníte. Ale může se přihodit, že ve skleníku poslanecké sněmovny se normální lidé mohou stát trochu divnými. Může se to přihodit každému z nás. Po svém zvolení jsem požádal asi 270 lidí, kteří mi slíbili, že mi dají facku, pokud se změním. Zatím jsem ji nedostal.

Vaše slovo závěrem pro čtenáře časopisu Czech and Slovak Leaders?

Je mi ctí, že mohu být součástí think-tanku pana profesora Miroslava Bárty, slavného egyptologa. Pan profesor Bárta na otázku co vlastně mají obyčejní lidé dělat pro to, abychom změnili něco, co nás štve či abychom byli lépe připraveni na situace, které mohou nastat, řekl: „Odpověď je docela jednoduchá – vytvářejte síť pozitivních vazeb“. A já prosím, vytvářejme ji společně, a pokud to budeme dělat, tak se to v naší zemi brzy projeví.

 

Linda Štucbartová