Miroslav Stašek

DIPLOMACIE JE POSLÁNÍ

Do Černínského paláce, sídla Ministerstva zahraničních věcí, se vracím ráda. Od roku 2002 do roku 2006 jsem měla na starosti vedení Diplomatické akademie. Tyto roky byly pro českou diplomacii přelomové a na události bohaté. Osobně vzpomínám na přípravu a realizaci Summitu NATO v roce 2002, který byl v mnoha ohledech symbolický, umožnil rozšíření Aliance hned o sedm zemí, ale pro mnohé státníky byl možností rozloučit se s Václavem Havlem. Do Prahy tak zamířil rekordní počet delegací na nejvyšší úrovni. Summit se zároveň konal pouhé čtyři měsíce po ničivých záplavách, takže byl náročný z hlediska nejen koordinačního, bezpečnostního, ale i logistického. V roce 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie. Před tím bylo na tuto událost potřeba připravit celou státní správu, proškolit úředníky nejen na centrální, ale i na regionální úrovni. S Miroslavem Staškem, bývalým dlouholetým kolegou a dlouholetým odborníkem na problematiku Blízkého východu, jsem se setkala po letech. Společně jsme nejen zavzpomínali na významné mezníky diplomacie během uplynulých 30 let, ale zároveň jsme se snažili poukázat na ty aspekty zahraniční služby, které jsou veřejnosti méně známé. V neposlední řadě jsme se věnovali tématu genderu. Jednou z rolí státního tajemníka je právě dohlížet na to, aby MZV naplňovalo kritéria a požadavky genderové politiky i v rámci EU a Evropské služby vnější akce. Po odchodu jsem sama sobě položila otázku, zda bych bývala v diplomacii zůstala, kdyby se problematice slaďování rodinného a pracovního života věnovala pozornost již v roce 2006.

Miroslav Stašek působil nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí před dvaceti lety. Během své kariéry vedl Odboru blízkého východu a Afriky, v Rijádu byl zástupcem velvyslance, v Kuvajtu vedl zastupitelský úřad, jako velvyslanec působil v Egyptě s při akreditací pro Súdán, v Indii s při akreditací pro Srí Lanku, Maledivy, Bangladéš, Nepál a Bhútán. Byl ředitelem Odboru ekonomické diplomacie a náměstkem ministra zahraničních věcí ČR pro ekonomické a provozní záležitosti. Od listopadu 2017 zastává funkci státního tajemníka na Ministerstvu zahraničních věcí.

Miroslav Stašek je ženatý a má 3 děti. V mládí byl Mistrem Československa v běhu na středně dlouhé tratě. Navzdory nabitému programu si denně najde čas na pravidelné posilování, aby se mohl se věnovat kulturistice.

V listopadu 2019 si budeme připomínat i „Třicet let“ od doby, kdy česká diplomacie začala být opět samostatnou diplomatickou službou suverénního státu. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Od roku 1989, potažmo od rozdělení Československa v roce 1993, docházelo k velké personální obměně. Bývalí pracovníci, kteří neobdrželi negativní lustrační osvědčení, museli odejít. Noví diplomaté se velmi často rekrutovali z řad vědeckých pracovníků, protože právě ti splňovali předpoklad znalosti dvou cizích jazyků. Prvním zlomovým bodem z hlediska profesionalizace zahraniční služby byla již Vámi zmiňovaná Diplomatická akademie, která vznikla v roce 1997. Toto byl prvním krokem ke koncepční práci v rámci kariérního vzdělávání a kariérního postupu. Dalším milníkem byl vstup České republiky do Evropské unie, který umožnil našim diplomatům působit ve službách EU, nejen v rámci Evropské komise, ale po podpisu Lisabonské smlouvy ve službách Evropské služby vnější akce. Z mého pohledu vývoj vyvrcholil v roce 2015, kdy byl přijat Zákon o státní službě, v roce 2017 byl potom přijat Zákon o zahraniční službě jako „lex specialis“, který řeší specifika se zahraniční službou související. Tento zákon dává do kontextu diplomatickou praxi s Vídeňskou úmluvou o diplomatických a konzulárních stycích, konzulární službu, kariéra a postup diplomatů, diplomatické hodnosti a jejich udílení, od čehož se odvíjí možnost hlásit se na vyšší diplomatické manažerské pozice, jak v České republice, tak v zahraničí. Dnes má Česká republika srovnatelný sytém zahraniční služby se sousedními zeměmi, s Rakouskem a Německou spolkovou republikou, které nám také byly vzorem.

Devadesátá léta často označuji jako „léta divoká“, protože se velvyslanci stávali i lidé, kteří často nedosáhli ani věku 30 let. To je v praxi znevýhodňovalo ve styku s jejich zahraničními protějšky z vyspělých zemí, protože normálně by v tomto věku byli na úrovni atašé či 3. tajemník. Dnes dle standardního postupu je zájemce o zahraniční službu přijat po úspěšném konkurzu do Diplomatické akademie, ve věku zpravidla 27 let. Po ročním zaškolení, včetně stáže v zahraničí, nastupuje na stálou práci v ústředí. Kariéra se buduje postupně a ve věku 45 let může dosáhnout mety nejvyšší, v podobě vedoucího zastupitelského úřadu, ať již na pozici generálního konzula či velvyslance.

Po rekapitulaci z pohledu vývoje zahraniční služby, pojďme se nyní věnovat vývoji z pohledu témat. V devadesátých letech byly zásadními tématy vstup do NATO a EU, dnes se naopak akcentuje ekonomická diplomacie.

Rád bych ještě poukázal období, kdy jsme se hodně věnovali rozvojové spolupráci a transformační pomoci. Je nutné připomenout, že přihlášku do EU jsme podali v roce 1994 a za deset let jsme se stali plnohodnotným člen. Poté jsme sami začali předávat vlastní zkušenosti s transformací a přípravou na vstup do EU. Nyní tuto pomoc směřujeme do zemí západního Balkánu, kdy probíhají přístupová jednání se Srbskem, v rámci EU se diskutuje o zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a s Albánií. Naše pomoc se netýká pouze pomoci politické a transformační, ale nabízíme i zkušenosti z přechodu z centrálně řízené ekonomiku na ekonomiku tržní či zkušenosti s privatizací. O tyto zkušenosti mají zájem nejen země v Evropě, ale i v Asii.

Ekonomická diplomacie a důraz na ni je záležitostí posledních pěti let. Lze říci, že ekonomická diplomacie už není jen v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu, ale je doslova geneticky zakódovaná i v praxi Ministerstva zahraničních věcí díky naší unikátní síti zastupitelských úřadů v zahraničí. Právě naši diplomaté hrají klíčovou roli v jednotlivých zemích při podpoře exportu a pomoci konkrétním firmám. Nyní se snažíme spojit platformu jednotlivých agentur, jakými jsou CzechTrade, CzechInvest, Česká centra či CzechTourism, a všechny je zastřešit pod vedení vedoucího zastupitelského úřadu, který je nejvyšším zástupcem České republiky v zahraničí.

Otevírání a zavírání zastupitelských úřadů je mediálně vděčným tématem, kterému však málokdo odborně rozumí. Na druhou stranu, kolik Čechů ví, že dnes má Česká republika 120 zastupitelských úřadů po celém světě, což je historicky největší zastoupení vůbec?

Pravdou zůstává, že síť zastupitelských úřadů je vlastně jakýmsi živým celkem, nikoliv ukončenou množinou. Pohyb v podobě optimalizací, uzavírání či otevírání úřadů, se řídí zájmy české politiky, nejen politickými, ale i ekonomickými. Okolo 2010 bylo zavřeno šest úřadů, od roku 2013 úřady postupně otevíráme a rozšiřujeme. Máme 120 zastupitelských úřadů, 93 velvyslanectví, 18 generálních konzulátů, 7 stálých misí a delegací, 4 konzulární jednatelství a 2 zastupitelské úřady jiného typu. Od 1.1. 2020 se chystáme otevřít nový zastupitelský úřad v Singapuru. Tyto oficiální reprezentace státu ještě doplňuje 23 pobočky Českých center, Integrovaná zahraniční síť Ministerstva průmyslu a obchodu, zastoupení agentury CzechTourism a také honorární konzuláty a honorární generální konzuláty, kterých je asi 220, ale počet se stále vyvíjí. Honorární konzuláty mají podobné funkce jako profesionální konzuláty, jsou však vedeny honorárními konzulárními úředníky, kteří nemají diplomatický statut a nejsou zaměstnanci MZV.

Česká republika má nový brand, Česká republika jako země budoucnosti. Jak se toto promítá do diplomatické praxe?

Právě Singapur nám může sloužit jako inspirace. Z hlediska infrastruktury, z hlediska technologií či dopravy. Oblast vědy, výzkumu a nových technologií bude jednou z hlavních oblastí spolupráce se Singapurem. Česká ekonomika je otevřená ekonomika, založená primárně na exportu. Bez vytvoření optimálních podmínek za pomoci podpůrné sítě v zahraničí nelze mít v oblasti exportu dlouhodobý úspěch. Je důležité mít nejen kvalitní síť obchodních radů zastupitelských úřadů a agentur, kteří pomohou našim výrobcům dostat se i na méně tradiční trhy, než jsme byli zvyklí, zároveň je důležité mít i kvalitní nabídku na export. Zde hrají velkou roli právě nové technologie. Nová strategie vlády, shrnutá pod slogan Česká republika – země pro budoucnost, ještě více podporuje zavádění trendů spojených s Průmyslem 4.0., nástup digitalizace, robotizace, využití umělé inteligence za účelem podpory konkurenceschopnosti české ekonomiky a českých výrobků jako takových.

Pokud se chceme v těchto nových odvětvích průmyslu a businessu posunout, pak budou nutné zásadní změny ve školství. Během působení v Indii jsem viděl, jak Indové mají špičkové vzdělání v oblasti matematiky a fyziky a díky tomu jsou na špici v oblasti IT. Všimněte si, že top management ve většině významných IT firem ve světě tvoří právě Indové. Nejen, že jsou talentovaní, ale školský systém je na tuto dráhu dobře připravuje, kombinací jak motivace, tak drilu.

Diplomacie není jen profesí, ale posláním. Na druhou stranu svět se mění, přibývají dvoukariérová manželství, v současné době nízké nezaměstnanosti práce pro stát pro mladé lidi není již tak zajímavá.

Působení v diplomacii je považováno za jednu z neprestižnějších pozic v hierarchii státní služby a má svá mnohá specifika. Počítá se s tím, že část kariéry proběhne právě v zahraničí. V dřívějších dobách se na konkurz hlásilo přes 1000 uchazečů, vybíralo se 15 kandidátů. Dnes se hlásí kolem 100 uchazečů na osm systematizovaných míst. Nenabíráme jen uchazeče s humanitním zaměřením, potřebujeme i právníky či experty na ekonomické záležitosti, neboť na těchto pozicích začíná docházet ke generační výměně. Přiznávám, že slaďování pracovního a rodinného života je pro ženy složitější, ale je právě mojí náplní práce státního tajemníka, abych toto usnadnil. S ohledem na to, že jsem strávil velkou část pracovní kariéry právě v zahraničí, tak vím, jakou roli hraje dobře nastavený systém. Na ministerstvu máme zájem, aby vyjížděly nejen ženy, ale i manželské páry. Dnes je možné, aby diplomatka porodila v zahraničí, nemusela přerušovat kariéru a po uplynutí mateřské dovolené se mohla vrátit zpět do práce. Díky Zákonu o státní službě hradí ministerstvo hradí veškeré náklady. Umožňujeme zkrácené pracovní úvazky, zkrácení pracovní doby nebo i práci z domova. Zaměstnancům nabízíme dvě dětské skupiny, naše školka je považovaná za jednu z nejhezčích, protože kolegové a kolegyně vozí dětem hračky opravdu z celého světa. Doufáme, že „Zamiňáček“ se stane i líhní budoucích diplomatů. Organizujeme nejen příměstský tábor „Zamiňák“, olympiády, ale i pravidelná setkání na Mikuláše. Vnímáme, že naši zaměstnanci jsou pro nás tím nejcennějším. Umožňujeme jim i kontinuální rozvoj. Další výraznou změnou je možnost postupu z tzv. administrativně-technického personálu do diplomatických funkcí, poté, co si doplní vzdělání a splní všechna kritéria.

V minulosti naši pracovníci neměli ani kvalitní pojištění, dnes díky Zákonu o státní službě jsou pojištěni včetně rodin. A v neposlední řadě rád zmíním, že dětem zaměstnancům v zahraničí hradíme výdaje spojené se školní docházkou.

Ráda bych s Vámi strávila další hodinu, ale nyní Vás už poprosím o slovo státního tajemníka závěrem pro čtenáře Czech and Slovak Leaders Magazine?

Česká republika chce být předvídatelným partnerem v oblasti politiky i v oblasti businessu. Na mezinárodní politické scéně nás čeká poměrně obtížné období v souvislosti s Brexitem, které bude nutně následovat období reflexe z pohledu zbytku Evropské unie ohledně toho, kam Unii posunout dále. Diskuze o reformách budou nevyhnutelné, Brexit není jednostrannou záležitostí pouze ze strany Velké Británie, dopady budou na obou stranách. Myslím, že Komise by měla být více pragmatická, realistická a rozhodně blíže k občanům. Z druhé strany, představa, že nám někdo něco diktuje, je rovněž nesprávná, my jsme součást Unie a jejího dění. Pro Českou republiku je dále důležité rozšiřování EU v oblasti západního Balkánu, již jsem v předchozí odpovědi zmínil Srbsko a vstup a Severní Makedonii a Albánii jako země, které jsou nejvíce připravené rozhovory zahájit. V neposlední řadě zmíním význam vztahů v nejbližším okolí – ať už se jedná o pokračování nadstandardní spolupráce v rámci zemí Visegrádské čtyřky či o spolupráci v rámci Východního Partnerství.

Linda Štucbartová