Miroslav Bobek

 

“Zvířata v zoo jsou velvyslanci divoké přírody”

 

Zoo Praha byla v časech před covidem vyhodnocena cestovatelským portálem Trip Advisor jako čtvrtá nejlepší zoologická zahrada na světě. Její návštěvnost převyšovala 1,4 miliónu lidí za rok.  Celkově se návštěvnost světových zoologických zahrad pohybovala nad číslem půl miliardy lidí.  Ve srovnání s ostatními zoologickými zahradami vítězí ta pražská rozmanitým terénem, velkorysou rozlohou a moderním vzhledem. 

Zoologické zahrady dnes působí ve světě, v němž je stále více ohrožována druhová pestrost přirozených ekosystémů neboli biodiverzita. A právě zoo mají jedinečnou možnost pokrýt kompletní rejstřík ochranářských aktivit od výzkumu přes ochranu, včetně chovu ohrožených druhů a výchovné činnosti v režimu ex situ i účasti na projektech in situ přímo v terénu.  Více o těchto typech programů se dozvíte v rozhovoru.

Miroslav Bobek vede Zoo Praha od roku 2010.  Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a před působením v Zoo Praha pracoval v Českém rozhlase. Je autorem dnes již legendárního projektu Africká odysea, který sledoval migraci čápů, či slavného Odhalení z pavilónu goril.  Založil divizi Český rozhlas Online a koncipoval vybudování populárně naučné stanice Leonardo.  Během necelých dvanácti let pod jeho vedením se pražské zoo podařilo navýšit roční návštěvnost, zvýšit míru ekonomické soběstačnosti, prohloubit chovatelské úspěchy a zvýšit úsilí v záchraně ohrožených druhů. V říjnu 2021 se Zoo Praha stala držitelem nejvyššího ocenění Světové asociace zoologických zahrad a akvárií WAZA Conservation Award.  Získala jej za projekt Návrat divokých koní a za dlouholetý přínos k záchraně koně Převalského.  Historicky jde teprve o šesté udělení tohoto světově nejvyššího vyznamenání pro zoologické zahrady. 

S panem ředitelem jsem se setkala v jeho pracovně ve funkcionalistické vile naproti vstupu do zahrady, kam dorazil ze stavby právě dokončovaného nového pavilonu goril.  Z terasy je krásný výhled na dolní Troju a Trojský zámek.  Bez někdejšího velkorysého daru velkostatkáře Aloise Svobody v podobě nemovitostí a pozemků bychom zde neseděli.  Diskutovali jsme o ochraně zvířat in situ (v místě jejich přirozeného výskytu) a ex situ (v lidské péči), o trendech spojených s provozem zoologických zahrad i o tom, jak může ochraně přírody pomoci každý z nás.  Zvířata nám během covidu chyběla.  Chyběli jsme i my jim?   A mimochodem, v souvislosti s chovem koní Převalského, už jste navštívili jejich výběh na opačném konci Prahy, na Dívčích hradech, který k zoo patří také?

Pane řediteli, gratuluji k ocenění WAZA, které jste získali za chov koní Převalského, který má u nás stoletou historii.  Když jste nastupoval do funkce, určil jste si deset bodů, kterými se chcete řídit – a nyní, po dvanácti letech pod Vaším vedením získává pražská zoo to nejvyšší ocenění.  Jak celou tu dobu zpětně vnímáte? 

Jenom vás trochu upřesním, těch deset bodů nebylo sepsáno k vedení zoo jako takové, ale týkalo se  přístupu právě k tzv. in situ projektům, tzn. projektům, které směřují k ochraně biodiverzity v oblasti přirozeného výskytu jednotlivých druhů.  Šlo o to, jak konkrétní druhy vybírat a jak k nim následně přistupovat.  Dnes už se tento přístup zdá samozřejmostí, tehdy to úplně samozřejmé nebylo.  Zavedli jsme důslednější kontrolu vložených prostředků v místě, preferujeme projekty, které sami organizujeme či řídíme před těmi, do kterých „jen” přispíváme.  Portfolio druhů, na které se orientujeme, reflektuje naši expoziční politiku.  Jako příklad mohu uvést náš projekt na ochranu goril, ve kterém však jde o to, chránit celé přirozené prostředí a v něm celou řadu dalších druhů, gorily jsou vlastně jen zastřešujícím druhem.

Pojďme ještě zůstat u shrnutí dvanácti let Vašeho působení.  Zažil jste povodně, ekonomickou krizi a nyní pandemii…

Zajímá mě historie a trochu se zabývám i minulostí pražské zoo.  Většiny ředitelů si velmi vážím a snažím se o nich dozvědět co nejvíce.  Mnozí moji předchůdci čelili velkým výzvám.  Začněme u zakladatele pražské zoo, profesora Jandy, který musel vynaložit obrovské úsilí, aby Zoo Praha vůbec vznikla.  Potom je zde postava plukovníka Vlasáka, který byl ředitelem v době druhé světové války.  Je mi i díky tomu jasné, že nejsou jen dny slunné, ale i zamračené a je na nás, abychom se s nepříznivými okolnostmi vyrovnali.

Na Vás připadlo období pandemie.  Už se mi o něm příliš psát nechce, ale ukazuje se, že covid-19 s námi tady ještě nějakou chvíli bude. 

Ke covidu jsme od začátku přistupovali s velkou opatrností a respektem.  V našich řadách působí nejen mnoho zoologů, ale i biologů.  Nebezpečí covidu jsme nikdy nezlehčovali a někdy jsme měli i přísnější opatření jak směrem k návštěvníkům, tak směrem k zaměstnancům, než nařizovala vláda.  Například jsme velmi brzo uzavřeli pavilony se záměrem omezit šíření nákazy.  Respekt ke covidu v nás stále zůstává.  Moje obavy z dopadu celé situace byly možná dokonce větší, než jak se doposud reálně vyvinula.  Doposud říkám záměrně, protože si uvědomujeme, že není všem dnům konec.  Dynamiku má nejen onemocnění samotné, ale i ekonomické dopady s ním související.  Hned na začátku jsme začali provádět velké restrikce v podobě úsporných opatření a postupem času jsme se začali i obracet s prosbou o pomoc na širší veřejnost.  Kdybychom si řekli, že dneškem pandemie skončila, tak bychom mohli hodnotit, že jsme jí prošli velmi dobře.  Nějaké prostředky jsme ušetřili, v některých případech jsme sáhli k financování z rezerv, některé položky pokryl zřizovatel či dary od veřejnosti.  Pandemie však nekončí a obavy jsou nadále na místě.  Na některých velkých firemních partnerstvích vidíme, že příspěvky budou omezenější.  Sledujeme nárůst veškerých cen.  Rozhovor má být nadčasový, takže další diskusi ohledně cen za energie se raději vyhněme. Neustále se tedy snažíme omezovat provozní výdaje, investic se to naštěstí prozatím netýká. Jsme připraveni na to, že ekonomicky hubené období ještě nekončí.

Jak situaci zvládala zvířata, onemocněla některá covidem?  Lidem zoo chyběla, zejména rodinám s dětmi.  Chyběli jsme i my zvířatům?

Měli jsme případy onemocnění covid-19 u goril či u kočkovitých šelem.  Naštěstí se jednalo o mírný průběh.  Nemocným zvířatům teklo z očí a z nosu, u některých se vyskytly lehké respirační problémy.  Tomu se nedalo zabránit.  Chovatelé jsou se zvířaty opravdu v úzkém kontaktu a varianta delta se ukázala jako velmi nakažlivá.

Otázku, zda lidé chyběli zvířatům dostávám často.  Odpověď je ve dvou rovinách.  První se týká změny.  Když najednou lidé zmizí, tak zvířata onu změnu vnímají.  A každá změna vyvolá ostražitost a obavy.  Koneckonců nejen u zvířat, ale i u člověka.  Pokud pro nějakou změnu nemáte vysvětlení, tak vás to zneklidní. Druhá rovina je spojena s tím, že pro některá zvířata představuji návštěvníci vítané rozptýlení. Někdy říkám, že stejně, jako lidé sledují v zoo zvířata, tak také zvířata mnohdy s nemenším zájmem sledují návštěvníky. Návštěvníci v takovýchto případech fungují jako určité forma enrichmentu neboli obohacování života zvířat.

Vraťme se zpět k financování.  Jak se vám v dnešní době daří získávat prostředky?  Kromě již zmíněného ocenění WAZA proběhla médii i zpráva o velmi štědrém dědictví. 

Nejprve bych rád zmínil adopce či sponzoring zvířat, nákup stravenek pro zvířata a další podobné formy podpory. Ty jsou pro nás samozřejmě významné ekonomicky, ale znamenají pro nás také velké povzbuzení.  Dědictví v řádu osmi cifer, o němž jste se zmínila, představuje opravdu velký odkaz.  Z části se jedná o hotovost, z části o nemovitosti. Jsme moc rádi, že na nás lidé v závětích myslí. Díky mecenášství zoo vlastně vznikla.  Málo se ví o odkazu trojského velkostatkáře Aloise Svobody, vlastence a mecenáše, který československému státu věnoval Trojský zámek a rozsáhlé pozemky v Troji, na nichž později vznikla Zoologická zahrada Praha a Botanická zahrada.  Rákosův pavilon vzácných papoušků nese odkaz významného chovatele papoušků Stanislava Rákose, jenž nám za podpory své manželky umožnil pavilon postavit.  Vážíme si tedy i již zmíněného dědictví, které pro nás současně znamená veliký závazek.

Češi jsou považováni za štědré dárce, zejména v rámci jednorázových kampaní.  V rámci pomoci Austrálii jsme shromáždili více než 23 miliónů Kč.  Daří se vám pracovat s dlouhodobými dárci? 

Ano, popálení koalové, kteří se stali symbolem hořící Austrálie, vzbudili velké sympatie a solidaritu.  Podobně vstřícně lidé reagovali na naši prosbu během pandemie a dostali jsme pomoc v podobě adopcí zvířat.  V první fázi pandemie jsme byli opatrní, co se týče žádostí o pomoc.  Na rozdíl od povodní, kdy jsme o pomoc žádali velmi intenzivně.  Se vším respektem k postiženým povodněmi, povodně zdaleka nezasáhly tak velkou část populace.  V době, kdy pandemie covidu začínala, to vypadalo, že potřební budou skoro všichni.  Později jsme si začali říkat o pomoc, ovšem zdrželi jsme se prohlášení typu zvířata zahynou, pokud od vás nedostaneme podporu.  Nebyla by to pravda.

Adopce zvířat nebo sponzoring zvířat u nás má dlouhou tradici.  Jsme rádi, že se tohoto projektu účastní i firmy nebocelé školní třídy.  Češi jsou citliví a snaží se pomoci. A z podstaty je pomoc v krizích štědřejší než průběžná podpora.

Moje nejoblíbenější otázka poslední doby zní: na co se těšíte, až nebudete řešit covid?

My žijeme a fungujeme i teď.  Až skončí covid, tak jedna starost ubude.  Vrátím se k již zmíněným investicím, ve kterých budeme pokračovat.  Dnes jsem tři hodiny strávil na dokončovaném pavilonu goril.  Těším se na to, že začneme stavět pavilon Arktidy.  Těším se na příchod nových zvířat, raduji se z mláďat.  Jsem rád, když fungují naše in situ projekty, které byly pandemií postiženy nejvíce.  Museli jsme přerušit transporty koní do Mongolska, zpomalily se aktivity v Africe.  Těším se ovšem, že se návštěvnost vrátí do normálních kolejí.  Lidé zoo navštěvují stále, ale chybějí zahraniční turisté.  Těším se na to, až pominou restrikce.  A těším se, až se zjednoduší transport zvířat.  Kdyby nebylo covidu, už tu máme luskouny.  Takhle se na ně můžeme těšit na jaře 2022.

Jak vypadá zoo budoucnosti?  V Izraeli jsem viděla muzeum, které už nemá exponáty, ale využívá multimédia a příběhy.  Slavné cirkusy začínají fungovat bez zvířat, zoo si bez nich ovšem představit nedokážu.

Víte, jak to chodí s prognostiky?  Sdělí svou prognózu a následně se potvrdí, že se zcela mýlili.  Já prognostik nejsem.  Předpokládám, že Vaše otázka směřuje na výhled do příštích 40-50 let.  Vycházejme tedy z aktuálních trendů vztahů ke zvířatům.  Čím dál tím více se snažíme vyhovět jejich potřebám. A také o těch potřebách čím dál tím více víme.  Velkou roli hraje právě prostor.  Nároky na chov velkých kočkovitých šelem, primátů či slonů z pohledu potřebného prostoru se zásadně zvyšují.  To znamená, že v budoucnosti budou zoo chovat menší počty zvířat na větším prostoru.  Dalším významným přístupem bude akceptování role zoo v rámci ochrany biodiverzity a s tím související chov druhů za účelem zachování populace či dokonce navracení zpět do přírody.  Nebude to však jejich dominantní činnost.  Ohrožených druhů je příliš mnoho, místa v zahradách naopak příliš málo.  Daleko důležitější bude prezentace zvířat, která se zoo snaží zachránit v přírodě.  Gorily jsou typickým příkladem.  Jsou to velvyslanci divoké přírody, které návštěvníci mají možnost u nás vidět a zamilovat si je.  Pak jsou daleko ochotnější naslouchat tomu, že je potřeba gorily chránit v jejich přirozeném prostředí, v přírodě v Africe.  Tento akcent se bude zvyšovat.  Nechci mluvit o smart technologiích, ale když už jste zmínila muzeum bez artefaktů, tak pro mne je důležité v muzeuty jednotlivé reálné předměty vidět.  Pokud se muzea přemění na budovy s velkými displeji a počítačovými animacemi, tak si kladu otázku, zda se na film nemůžu podívat doma?

Vidět zvířata na vlastní oči, zažít je a někdy cítit jejich zápach, prostě být u toho, je velká hodnota, která je nenahraditelná.  A je to i ekologická varianta.  Vidět slony u nás je z tohoto pohledu daleko lepší než za nimi muset cestovat na Srí Lanku.

Pražská zoo je v mnoha ohledech výjimečná.  Čeští návštěvníci zoologických zahrad v okolních zemích jsou pak zklamaní, tamější zoo jim připadají stísněné a omšelé.  Kde čerpáte inspiraci?

Pro mě jsou inspirací zoo v New Yorku nebo v San Diegu, některé německé zoo apod.  Dílčí inspiraci můžete najít i v těch starších či omšelých zahradách.  A inspiraci můžete najít i v místech, která se zoo nesouvisí.  Za důležité ovšem považuji dobrou znalost míst, kde zvířata volně žijí, v Africe i Asii.  Inspiraci pro stavby hledáme v konkrétních lokalitách, architektům promítám fotografie z míst, která jsme navštívili.  Snažíme se, aby toto přirozené prostředí budovy co nejvíce reflektovaly.

Poslední otázku tentokrát pokládají moje děti.  Kdy konkrétně přijít, aby návštěvníci zastihli zvířata v aktivním stavu?  Opakovaně jsme neměli štěstí na malého hrošíka, který v reportáži byl aktivní, my jsme ho však vždy zastihli spícího.

Zvířata potřebují svůj komfort a hodně času prospí.  Rozhodně je nechceme aktivovat nějak uměle.  Umožnit zvířatům klid je naprosto etické.  Proto doporučuji využít komentované prohlídky v časech, kdy probíhá krmení.  Chovatel o zvířatech povídá a někdy je krmení spojené i s veterinárním cvičením, jako například u lachtanů.  A vracíme se zpět ke vzdělávací funkci zoologických zahrad, kdy právě zoologická zahrada ovlivňuje svými výchovnými a vzdělávacími aktivitami širokou veřejnost.  A díky potenciálu živých zvířat může působit na názory, postoje, vytváření hodnot a chování návštěvníků.

Linda Štucbartová