Miloš Vystrčil

Ochrana suverenity České republiky je jednou z rolí Senátu

RNDr. Miloš Vystrčil byl do čela Senátu zvolen po nečekaném úmrtí významné a nepřehlédnutelné osobnosti, senátora Jaroslava Kubery. Senát povede do podzimních voleb.

Předseda Senátu, místopředseda Občanské demokratické strany je původním povoláním pedagog. Do politiky vstoupil krátce po listopadu 1989. Stejně jako jeho předchůdce, má zkušenosti z městského zastupitelstva, byl starostou Telče. Má zkušenosti i z krajského zastupitelstva, byl hejtmanem Vysočiny. Má zkušenosti z fungování Poslanecké sněmovny a nyní byl opakovaně zvolen do Senátu.

Senát charakterizuje jako nejsvobodnější a nejdemokratičtější uskupení ze všech, které poznal. Je to uskupení, které je nejméně a nejobtížněji manipulovatelné. A je to uskupení, ve kterém naprostá většina senátorek a senátorů vždy při svém rozhodování myslí na prospěch této země a na její budoucnost.

Navzdory svým zkušenostem zůstává velmi skromný. Součástí inauguračního projevu byla i pokorná výzva, že i v případě zvolení do čela Senátu, které mu zajistí funkci druhého nejvyššího ústavního činitele v zemi, zůstane stále jedním z 81 senátorů, a pokud by na toto zapomněl, nechť mu to kolegyně a kolegové připomínají.

Rozhovor s Milošem Vystrčilem se týkal nejen vize vedení Senátu a politických témat, o která se dlouhodobě zajímá. Věnovali jsme se i protokolárním a ceremoniálním záležitostem. Navzdory velkému vytížení může předseda Senátu sloužit jako vzor ve zvládání výkonu náročné práce a zároveň aktivního sportování. A závěrem čtenářky a čtenáře čeká i vzpomínka na nedávno proběhlé 170. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka.

Pane předsedo Senátu, velmi děkujeme za Váš čas a ochotu poskytnout rozhovor čtenářům časopisu Czech and Slovak Leaders. Začněme u Vaší vize vedení Senátu. Ve funkci Vám zbývá relativně krátké období osmi měsíců. Na druhou stranu roli druhého nejvýznamnějšího ústavního činitele přebíráte po Jaroslavu Kuberovi, který byl nejen výraznou, ale i velmi aktivní politickou personou.

Za osm měsíců se nedá zásadně změnit fungování Senátu, a ani tomu není zapotřebí. Senát plní svoji roli a funguje velmi dobře, co se týče přijímání zákonů, posuzování jejich kvality a organizování dalších akcí, které v Senátu probíhají. Osobně se zaměřím na tři oblasti, které se během tohoto krátkého období posunout dají. Tou první bude další zviditelňování Senátu a vysvětlování jeho role veřejnosti. Zde ovšem navazuji na práci mých předchůdců, Milana Štěcha a i již zmiňovaného Jaroslava Kubery. Výjezdy do regionů a následné besedy s občany považuji za velmi důležité, nejen ve spojení s významnými událostmi. O minulém víkendu, kdy jsme si připomínali 170. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka, jsem navštívil nejen Lány, ale i rodiště TGM Hodonín. S občany jsem se bavil nejen o prezidentu-osvoboditeli, ale i o smyslu a významu Senátu. Druhým bodem na agendě je navázání užší komunikace s Poslaneckou sněmovnou, zejména s ohledem na výměnu informací. Jsem přesvědčen, že pokud bude Poslanecká sněmovna schválené návrhy či záměry o přijatých zákonech sdílet v jiné formě, než jsou současné tzv. výpisy, tak se legislativní proces významně urychlí a zkvalitní. Třetím bodem je uspořádání několika veřejných slyšení k zásadním otázkám, které se týkají České republiky. Rád bych diskutoval témata jako stárnutí populace a s tím související téma důchodové reformy. Jsem z Vysočiny, takže velmi vnímám téma odumírání lesů. S místopředsedkyní Senátu Milenou Horskou rovněž plánujeme diskuzi na téma lidských práv. Tato veřejná slyšení jsou vlastně formou jiného pléna zasedání Senátu, které slouží k diskuzi a řešení zásadních otázek.

Co Vás na výkonu funkce překvapilo? Příjemně i nepříjemně.

Co se týče povahy práce, tak mne žádné překvapení nečekalo. Co však cítím, je určité uspokojení ohledně vnímání aktivního pojetí funkce a jejího využití pro každodenní fungování instituce. Mnozí mne upozorňovali, že role předsedy Senátu je hlavně symbolická a ceremoniální, účastníte se různých aktů, předávání cen či vítání významných osob. Ve funkci potom nezbývá prostor na ovlivňování zákonů, fungování Senátu či České republiky jako takové. Moje dosavadní zkušenosti jsou opačné a velmi pozitivní. Ověřil jsem si, že pokud předseda Senátu dobře komunikuje s ostatními místopředsedy a předsedy klubů, tak může významným způsobem ovlivňovat postoj České republiky k zásadním otázkám. Kdyby nebylo Senátu, některá témata by vůbec nebyla řešena. Na příkladu zásadní otázky, jakou je chování čínského velvyslance, která dnes zajímá širokou veřejnost, je vidět, že právě ochrana suverenity České republiky je jednou z rolí Senátu, kterou naplňuje mnohem lépe než jiné instituce.

A čekalo na Vás i nějaké překvapení nepříjemného rázu?

Nevím, zda to nazvat přímo nepříjemným překvapením, ale musel jsem se vyrovnat se ztrátou svobody. Dostal jsem ochranku, které musím hlásit svůj pohyb. Někteří mi možná závidí, ale neuvědomují si, jaké to je žít s pocitem, že nesmíte zapomenout nahlásit, pokud půjdete s manželkou vyvenčit psy.

Z titulu své funkce jste držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří vedoucích do Korunní komory Kaple sv. Václava? Jaký je to pocit?

Klíč mám uložený v trezoru. Myslím, že ten zvláštní pocit prožiju až v momentě, kdy klíč z trezoru vyjmeme a s ostatními se do kaple vydáme. Zatím pocity přirovnám ke krásným slavnostním šatům. Jedna věc je mít je v šatníku, ovšem možnost vynést tyto šaty do společnosti poskytne zcela jiný prožitek. Z ceremoniálních zvyklostí však zmíním jinou záležitost. Prezident republiky skládá přísahu na Ústavu České republiky za přítomnosti předsedy Senátu. Předseda Senátu tedy symbolicky působí jako strážce Ústavy a prezident tím, že na Ústavu přísahá, se zavazuje, že bude dodržovat nejen vše v Ústavě napsané, ale i její principy a ústavní zvyklosti. Bohužel předseda Senátu po složení slibu na jeho dodržování už nemůže dohlížet, ale z hlediska prožitku se jedná o velmi významnou událost.

Pojďme se nyní věnovat tématům, která jsou spjata s Vaším působením ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Česko poslední dobou řeší hlavně sucho, na toto téma proběhla i řada konferencí, včetně zahraničních, kdy se tato otázka diskutovala se zástupci z Izraele. Sám jste zmiňoval problematiku odumírání lesů. Co je z Vašeho pohledu potřeba udělat?

Odumírání lesů se suchem velmi souvisí. Pokud je nedostatek vody, tak jsou stromy daleko více náchylné k různým nemocem a obtížněji bojují s kůrovcem, což konkrétně Vysočinu velmi těžce zasáhlo. Co se týče zabezpečení vody v krajině, stačí se vrátit k osvědčeným metodám našich předků. Místo širých rodných lánů pojďme vrátit zpět do přírody remízky, mokřady, řeky a potoky, které budou mít meandry a nikoliv regulovaná koryta. Bohužel v tomto případě situaci nepomáhají nekonzistentní kroky jednotlivých státních institucí. Zatímco Ministerstvo životního prostředí nabízí dotační titul na vytváření meandrů, Ministerstvo zemědělství nabízí dotace na regulaci a de facto betonování říčních koryt. Absurdní paradox. Dokud si nedokážeme uvědomit zásadní postoj respektování přírody, tak jsou veškeré inspirace z okolního světa málo platné. Základní způsoby chování jsou na nás. My víme, co máme dělat, jenom to neděláme, protože jsme se domnívali, že nad přírodou můžeme zvítězit.

Stýská se Vám po školství? Původní profesí jste právě pedagog a z toho plyne i Vaše angažovanost v sociálních otázkách. Jak vnímáte českou společnost z pohledu školského systému, sociálního rozštěpení či mezigenerační solidarity? Českému školství je dlouhodobě vytýkána malá schopnost rozvíjet talenty a pomáhat dětem dosahovat vyššího vzdělání, než jakého dosáhli jejich rodiče.

Po školství se mi stýská. Někdy se moje původní profese projevuje tím, že vyučuji své kolegy, mám tendenci je zkoušet a známkovat. V kanceláři předsedy Senátu jsem ale ještě žákovské knížky nedostal, ani nehodlám rozdávat tradiční vysvědčení (smích). Co se týče školství, máte pravdu. Můj názor je poměrně svérázný. Myslím si, že je potřeba důvěřovat učitelům a nenutit všechny učitele, aby učili stejným způsobem. Hřmotný statný mladý učitel si buduje autoritu jinak, než učitelka menší postavy ve středním věku. Učitelé situaci většinou zvládají dobře. My pro ně můžeme zajistit lepší finanční ohodnocení a poskytnout dostatek prostoru pro výkon profese. Co se týče finančního ohodnocení, tam se situace zlepšuje. Co se týče důvěry a respektu, tam nikoliv. Mnozí lidé, kteří nikdy druhé neučili, mají stále dojem, že mohou učitelům radit. Zedníkům jako laici přeci také neradíme, jak nejlépe vyzdít zdi, ani truhlářům nedoporučujeme, jak udělat stůl. Jsem zastáncem rozšíření pravomocí jak pro ředitele škol, tak pro jednotlivé učitele. S pravomocí jde ruku v ruce zodpovědnost. Dokážu si představit, že po absolvování 9. třídy by měli žáci absolvovat jakési výstupní testy z matematiky, českého jazyka a z cizího jazyka. Mohou být anonymní z pohledu žáků, ale agregované výsledky by poskytly informace o úrovni dané školy.

Co se týče sociálních otázek, velmi zastávám přístup založený na mezigenerační solidaritě. Sám se angažuji v obecně prospěšné společnosti Sdílení, která poskytuje domácí hospicovou péči, odlehčovací služby, poskytuje různé zdravotní pomůcky a rovněž nabízí vzdělávání zdravotníků. Pokud by takové organizace fungovaly na úrovni obcí s rozšířenou působností, tak se jedná o nejefektivnější způsob poskytování sociálních služeb. Tam, kde se lidé znají, nehrozí, že by jeden druhému neposkytl kvalitní službu, dovolil si ho okrást, či dokonce zanedbal poskytovanou péči.

Jak zvládáte odpočívat? Jste fotbalovým fanouškem. Kdy jste naposledy na fotbalu byl a kdy jste sám fotbal hrál?

Na fotbal v Telči chodím pravidelně, hrajeme 1.A třídu, teď je ovšem zimní přestávka. Považuji se spíše za „bafuňáře“, společně s panem starostou, který také patřil k bývalým spoluhráčům, popíjíme pivo a radíme mladým. Moc si to užíváme. Aktivního fotbalu jsem nechal, tam jste vždy závislý na skupině a časové disponibilitě ostatních, a já často pracuji na více místech. Místo toho chodím běhat. Jsem běžec samotář, během si doslova čistím hlavu. 8. května se těším na Běh vítězství a pravidelně běhám Jihlavský půlmaraton. Musím začít trénovat od konce března, už jsem o tom uvědomil ochranku. Ať se také připraví.

Závěrečný vzkaz pro čtenáře časopisu Czech and Slovak Leaders.

Nedávno jsme si připomínali 170. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Použiju slova, která původně pronesl Mark Twain, ale Masaryk ho s oblibou citoval. „Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.“ Myslím, že tento citát je aplikovatelný na všechny situace, ke kterým dnes kolem nás dochází. Počínaje situací ohledně Covid-19, konče diskuzí o zabezpečení ve stáří, vše začíná u osobní zodpovědnosti vůči sobě samému a vlastním potomkům. Ty ruce na konci paže nám pomohou jako první právě tehdy, když selže okolí nebo stát.

Linda Štucbartová