Milan Chovanec

 

„ Rád bych dosáhl toho, aby policisté nebyli sekretářkami zavalenými papírováním, ale aby mohli být co nejvíce v terénu. “

 

Ministr vnitra a poslanec Parlamentu České republiky, Milan Chovanec, se v politice pohybuje již od roku 1997. Patnáct let působil zejména na regionální úrovni, a to v Plzeňském kraji. Čtyři roky stál v jeho čele. Loni v říjnu se stal místopředsedou ČSSD a poté poslancem. Od letošního ledna stojí v čele resortu vnitra.

“Vážený pane ministře”, už jste si na toto označení zvykl?

„Dávám sice přednost méně formálnímu oslovení, nicméně na Ministerstvo vnitra jsem šel po důkladném rozmyslu a s cílem udělat něco dobrého pro tuto zemi. Toto oslovení mě tak samozřejmě nijak neuráží.“

Ministerstvo jste přebíral v době, kdy média velmi bedlivě  sledovala situaci ohledně policejních prezidentů. Bral jste to jako nevýhodu?

„Je pravda, že jsem prakticky neměl čas se v úřadu téměř ani rozkoukat a hned jsem musel řešit nepříjemnou situaci ve vedení policie. Jako nevýhodu jsem to nicméně nebral a ani jsem takto nepřemýšlel. Jako ministr vnitra mám za chod policie zodpovědnost, jako občan i politik mám zájem na tom, aby policie byla stabilizovaná, nezávislá a měla klid na svou práci. Jsem zvyklý tvrdě pracovat, takže jsem s tím prostě začal hned svůj první den na ministerstvu.“

Jak detailní přehled jste měl o dalších problémech Ministerstva vnitra, než jste do úřadu nastoupil? A co Vás z tohoto pohledu nejvíce překvapilo v prvních dnech?

„Určitý přehled o situaci na ministerstvu jsem samozřejmě měl. Je však pravda, že do úplné hloubky jsem vše znát nemohl. Stav některých věcí, například situace v příspěvkové organizaci Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra nebo na České poště mě tak hned na začátku ministrování donutil poslat do obou organizací kontrolu.“

Kdybyste měl vybrat tři problémy, které byste rád vyřešil v co nejkratší době, a tři, které víte, že se během jednoho mandátu stihnout nedají, jaké by to byly?

„Bylo potřeba především stabilizovat Českou poštu a policejní sbor, který byl zdecimován vinou předchozích vlád. Považoval jsem také za nutné co nejrychleji nastartovat spolupráci složek Ministerstva vnitra a policie s Ministerstvem financí a Finančním analytickým útvarem, a vrátit tak státu schopnost důsledně bojovat s daňovými úniky. Kromě toho jsou tu ale také problémy, jejichž řešení je během na dlouhou trať a jedno funkční období na ně nestačí. Jde např. o drogovou kriminalitu. I v této oblasti jsem se však rozhodl jít drogovému podsvětí tvrdě po krku a boj proti drogám vyhrát.“

Co si představíte pod pojmem “moderní bezpečnostní sbory”?

„Především akceschopnou policii a hasiče. Moderní bezpečnostní sbor je sbor, který se nemusí rozptylovat žádnými uměle vyvolanými politickými kauzami, je personálně stabilizován a má adekvátní prostředky pro svou práci. Základ, tedy kvalitní profesionály v obou sborech máme, my jako politici teď musíme zajistit to ostatní.“

Co budete osobně považovat za úspěch v čele resortu?

„Problematických bodů a aktuálních témat, které je nutné řešit, je opravdu mnoho – ať už jde o stabilizaci bezpečnostních sborů včetně zvýšení platů, směřování České pošty nebo dosažení opravdu efektivního fungování veřejné správy. Nicméně čeho bych opravdu rád ve spolupráci s ministryní spravedlnosti dosáhl, je zjednodušení trestního řízení, tedy aby policisté nebyli sekretářkami zavalenými papírováním, ale aby mohli být co nejvíce v terénu. Pokud se bude i nadále dařit nastartovat schopnost státu vypořádat se s daňovými úniky, budu opravdu rád.“

 Máte zkušenosti jak ze státní správy, tak ze samosprávy. Jak vhodná je to kombinace k Vašemu aktuálnímu postu?

„Dlouholeté působení v komunální politice je samozřejmě dobrá průprava pro celostátní politiku. Osobně považuji dokonce za vhodné, aby politik, než vstoupí do té „velké“ politiky, získal nejprve ostruhy v území. Na komunální úrovni je vztah politik versus občan přece jen trochu jiný a problémy běžných lidí jsou vidět také v jiných souvislostech.“

Agenda Vašeho resortu je opravdu velmi široká. Které oblasti jste musel nastudovat jako první? A co Vás při tom nejvíce zaujalo?

„Jako první jsem byl okolnostmi nucen nastudovat si problematickou situaci ve vedení policie. Teprve když jsme problém policejního dvojvládí vyřešili, mohl jsem se začít hlouběji věnovat dalším otázkám rezortu. Jak už jsem říkal, překvapil mě tehdy neutěšený stav České pošty. To už jsme snad ale změnili k lepšímu. Spousta práce je ale samozřejmě ještě před námi.“

Váš dědeček byl také politik. Čerpáte z jeho zkušeností? A byl byste pro, aby se Vaše děti také věnovaly politice?

„Svého dědečka si velmi vážím a jeho zkušenosti a rady, které jsem od něho měl v mládí možnost získat, velmi využívám. Nejde jen o to, že byl politikem. Především v dětství jsem náruživě naslouchal jeho vyprávění z druhé světové války, do které se jako odbojář aktivně zapojil. Tvrdé výslechy, věznění i koncentrační tábor, to vše samozřejmě formovalo jeho postoje. I díky němu z první ruky vím, jak velkou cenu naši předci zaplatili za svobodu. Teď je na nás, abychom ji chránili a zachovali pro naše děti a vnoučata. A ať se mé děti rozhodnou o své budoucnosti jakkoliv, budu je samozřejmě podporovat.“

Jaké výhody a nevýhody mají pro vedení takto velkého úřadu Vaše zkušenosti ze samosprávy? A nebude Vám regionální politika chybět? 

„Prakticky celé své působení v komunální a krajské politice považuji za velmi dobrou průpravu pro celostátní politiku, žádné tak zvaně vedlejší účinky, které by přinášely nějaké nevýhody, tam nevidím. A pokud jde o případný stesk po krajské politice, je pravda, že jako Plzeňák k ní mám hluboký vztah, nejsem si však jistý, že mi v pracovním zatížení vůbec zbude na nějaké podobné myšlenky čas.“

Autor: Jaroslav Kramer