Michal Horáček

 

Exkluzivní rozhovor s kandidátem na Prezidenta

 

O prezidentské kandidatuře jste hovořil více než rok.  Existuje však nějaký konkrétní moment, který Vás přiměl rozhodnutí kandidovat po volbách v polovině října oficiálně oznámit?

Kandidaturu jsem oznámil v 10:10 hodin ráno 3. listopadu, ale to jen pro pořádek. Jeden konkrétní moment to nebyl, spíš souběh mnoha rozličných momentů. Zejména těch, které přispěly k dalšímu zvyšování nečitelnosti geopolitické pozice České republiky jako spolehlivého, sebevědomého a inspirativního spojence svých partnerů v rámci NATO a EU. Kdybych měl uvést jediný z nich, pak lokajské prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů ČR směrem k Číně.

Zatímco Vaše úspěchy v businessu jsou jasné, kritici často zmiňují Vaši malou zkušenost se zahraniční politikou.  Jak myslíte, že je vnímána Česká republika v zahraničí a jak byste chtěl, aby byla vnímána během Vašeho působení?

V českém ústavním systému není prezident tím, kdo by formuloval zahraniční politiku. Přesto chci podotknout, že například Václav Havel s ní neměl naprosto žádné zkušenosti – do svého převzetí prezidentské funkce prakticky v zahraničí nebyl a neovládal žádný cizí jazyk -, stejně jako tyto zkušenosti postrádal třeba pan Andrej Kiska, zvolený v přímé volbě prezidentem Slovenska, a konečně i prezident-elect Spojených států amerických Donald Trump. Vzhledem k tomu, že jsem ve vysoké politice nepůsobil, nemohu mít zahraničněpolitické zkušenosti ani já, rád bych však konstatoval, že mám diplom z American Studies na Macalester College v USA, hovořím a čtu anglicky, rusky a italsky, procestoval jsem, vesmes ne-turisticky, celý svět od Aljašky po Nový Zéland, od Peru po Kambodžu a trávil jsem mnoho času v Africe.

Přeji si a udělám všechno pro to, aby se za mého působení stala Česká republika zahraničněpoliticky čitelnou, aby zájmy svých spojenectví řadila nad zájmy těch, kteří našimi spojenci nejsou, a aby se vrátila do pozice spolehlivého a přesvědčivého obránce univerzálních lidských práv.

Jak vnímáte téma leadershipu a kde vidíte inspirativní leadery v ČR, v Evropě a v zahraničí?

Leadership shledávám významným pro každého, kdo kandiduje na vysokou politickou funkci – myslím tím přesnou formulaci silných vizí a jejich přenášení do reálné politiky, stejně jako schopnost spoluobčany k jejich pochopení a internalizaci přesvědčovat. V současném světě vnímám jako inspirativní politiky osobnosti typu kanadského Justina Trudeaua, slovenského Andreje Kisky a českého Petra Gazdíka.

Leadera formují většinou nejen úspěšné chvíle, ale překonání složitých momentů…Které tři složité momenty byly formující ve Vašem případě?

Během 64 let svého života jsem prošel mnoha složitými okamžiky. Například pobytem v ruzyňské věznici, deseti letech práce jako skladník a domácí dělník, nátlakem StB a svým odmítnutím spolupráce s ní, založením a činností iniciativy Most, která během Sametové revoluce přivedla za jednací stůl zástupce nezávislých iniciativ a tehdejší komunistické vlády, obtížným zakládáním firem mimo ČR (na Slovensku a v Polsku), nejednoznačným přijetím uměleckých děl, na nichž mi záleželo, ve veřejném prostoru, a pak řadou osobních záležitostí, jakou byl třeba rozvod s mnohaletou partnerkou a matkou našich společných dětí.

Jako zastánkyně diverzity se Vás zeptám na to, jak se stavíte k tématům, které se žen dotýkají – kvóty, tzv. gender pay gap a celkově nízké zastoupení žen ať již v politice, tak na vysokých pozicích v korporacích.  

Nerovné postavení žen a mužů pokládám za jedno z klíčových témat. Ostatně, zahrnul jsem je do svého kandidátského Programu. Zastáncem kvót nejsem, protože pop mém soudu jsou z principu vůči ženám urážlivé. Rozhodně však chci pracovat na tom, aby rozdíl mezi příjmy  a samozřejmě i starobními důchody žen nebyly v ČR o 18% nižší než je tomu u mužů, aby ve správních orgánech firem, kotovaných na pražské burze, nebylo žen jen 7%, atd. Jsem přesvědčený, že žádná společnost nemůže marginalizovat většinu populace (na 100 mužů připadá v ČR 104 žen) a přicházet tak o jejií tvořivost, pracovitost a nápaditost, která vytváří přidanou hodnotu.

Co pro Vaši podporu mohou udělat občané?

Nejprve se seznámit s mým Programem. Lze si ho přečíst na www.michalhoracek.cz (případně si jej stáhnout v pdf). Dále tím, že se mnou přijdou otevřeně diskutovat, až přijedu do jejich města nebo vesnice; dosud jsem takových navštívil přes 180 a budu v tom pokračovat. A pak i usoudit, zda k tomu, aby se má kandidatura stala relevantní, chtějí napomoci – třeba tím, že ve svém bydlišti zorganizují sběr podpisů na petičních arších. Na www.michalhoracek.cz je krátký, ale přesný návod, jak se do takové akce přihlásit. Pomoc každého je pro mne cenná, každá mě těší, za každou děkuji. Dosud se přihlásilo asi 1,500 lidí a denně se hlásí další.

Slovo závěrem pro čtenářky a čtenáře časopisu Czech and Slovak Leaders…

Využijte přímé volby prezidenta, kterou jste si na kariérních politicích vyvzdorovali. Využijte ji k tomu, aby hlava vašeho státu neupřednostňovala partikulární zájmy, s nimiž se během své kariéry spjala, a neumenšovala zájmy těch z vás, kteří smýšlíte a cítíte jinak. Požadujte prezidenta, který může uvažovat o tom, co je pro Českou republiku prospěšné, s vizí a v dlouhodobé perspektivě. Prezidenta doslova nadstranického, energicky a důsledně hájícího zájmy všech občanů bez rozdílu.

Autor: Linda Štucbartová