Markéta Pekarová Adamová

Politika vyžaduje odvahu vyjít z komfortní zóny

Ing. Markéta Pekarová Adamová je od listopadu 2019 předsedkyní strany TOP 09. V letech 2015-2019 byla její místopředsedkyní. V Poslanecké sněmovně zasedá od roku 2013, předtím působila jako zastupitelka a radní Městské části Praha 8.

Předsedkyně TOP 09 vystudovala obor andragogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně obor ekonomie a management na inženýrském studiu Českého vysokého učení technického. V rámci studií se zabývala problematikou tělesně postižených a diverzity. Aktivně se angažuje v dobrovolnických aktivitách, pomáhala v dětských domovech v Arménii a Maroku, pracovala s postiženými v Srbsku a podílela se na environmentálním projektu ve Skotsku. Každoročně pomáhá organizovat dětské tábory a akce pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí v Čechách.

Motivací pro vstup do politiky v roce 2009 bylo vystupování tehdejšího předsedy strany Československé sociální demokracie Jiřího Paroubka. V současné době je jedinou ženou ve vedení české politické strany zastoupené v Parlamentu České republiky. Na paní předsedkyni Pekarové Adamové oceňuji mimo jiné i to, že v mužském prostředí se jí podařilo zůstat ženou. Kromě přirozeného kultivovaného vystupování v médiích a na tiskových konferencích, je známá i komunikací na sociálních sítích. Nikdy se nesnížila k hrubosti či vulgaritám, její kultivovaně-rafinované odpovědi už však dokázaly obrazně poslat k zemi i protřelé diskutéry mediálního ringu. Paní předsedkyně bravurně zvládá reakce na útočná prohlášení zejména ze strany mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka. Reakce na jeho útočné tweety v podobě receptu na palačinky či výčtu konkrétních činů v oblasti humanitární pomoci, získaly velkou popularitu.

S ohledem na aktuální situaci ohledně krize Covid-19 proběhl rozhovor na dálku. Společně jsme se však shodly, že slovo koronavirus v rozhovoru nezazní. Věnovaly jsme se tématům, která budou relevantní i po opadnutí aktuální krize. Diskutovaly jsme nejen o strategii TOP 09 pro nadcházející volby, ale i o politice jako řemeslu. Došlo samozřejmě i na témata, která jsou paní předsedkyni vlastní, jako dobrovolnictví a lokální politika. Paní předsedkyně jsem se zeptala i na opatření směřující k většímu zapojení žen v politické a ekonomické sféře. Proč právě v těchto dvou konkrétních oblastech? Podle nejnovějších ukazatelů tzv. globálního indexu genderových nerovností za rok 2020 zveřejněného Světovým ekonomickým fórem, se Česká republika umístila na 78. místě ze 153 států. Navzdory tomu, že v kategoriích vzdělávání a zdraví jsme na prvním místě, v kategoriích účast na ekonomickém životě jsme na místě 87. a v otázce zastoupení v politickém životě jsme na 77. místě.

A skončily jsme u odpočinku a slaďování kariéry a volného času. Doporučení: „Pečujte nejen o své zdraví, ale i blízké vztahy“, je aktuální a nadčasové zároveň.

Paní předsedkyně, od listopadu 2019 vedete stranu TOP 09. Nejnovější volební průzkumy z března 2020 ukazují, že TOP 09 je společně s dalšími dvěma demokratickými opozičními stranami na hranici volitelnosti, s preferencemi okolo pěti procent, které jsou nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Jaká je Vaše vize vedení strany a strategie pro podzimní volby?

Moje vize je ambiciózní. Chci dosáhnout úspěchu, který naší straně umožní být ve vládě. Pouze ve vládě můžete prosazovat priority a otočit kormidlem politiky v České republice. Je mi jasné, že s ohledem na nízké preference je třeba hledat spojence už před volbami samotnými. Snažíme se o utvoření právě takového volebního uskupení, které bude mít šanci vítězství, a tak na změnu politických poměrů.

Neschopnost demokratické opozice spojit se a spolupracovat se zdá být téměř konstantním „evergreenem“ české politiky.

Sjednocení vnímám nejen v životním zájmu stran a politiků, kteří je tvoří, ale v zájmu občanů České republiky. Současná vládní konstelace až příliš propojuje zájmy businessu, mediální prostor a osobní zájmy pana premiéra. Tento stav ohrožuje samotnou podstatu liberální demokracie u nás. Situace v Maďarsku a Polsku ukázala, že zborcení jednotlivých pilířů demokracie jde snadno a rychle. Pokud máme všichni v opozici jednotný zájem a cíl, musíme být také schopni nějakého kompromisu a nadhledu, který nám umožní se povznést nad dílčí rozdíly, ať už jsou povahy programové, názorové či lidské. Pouze efektivní spolupráce nám přinese kýženou změnu kurzu. V tomto ohledu jsem optimistka. Vše je o vůli. Pozitivní příklady spolupracující opozice lze nalézt i v zahraničí. Na druhou stranu musím přiznat, že kroky vedoucí ke spolupráci vůbec nejsou jednoduché a spousta voličů, která po spolupráci opozice volá, může být zklamaná, že to nejde rychleji.

Rozhovor je určen čtenářům Czech and Slovak Leaders Magazine, pojďme se tedy věnovat leadershipu. Jaká je Vaše definice leadera a máme v současné době dostatek leaderů ve společnosti?

Pro mne je leader ten, kdo umí pro svůj postoj strhnout i ostatní. Není to někdo, kdo pouze sleduje názory ostatních, tzv. follower, ale někdo, kdo názory aktivně utváří. Leader je ten, který je následován, protože má přirozenou autoritu, charisma a schopnost strhnout ostatní pro své postoje. Leader musí umět naslouchat, ale jeho názor by se neměl točit podle toho, co chce druhá strana slyšet. Leader musí umět stát i za nepopulárními názory a musí být schopen je obhájit. Myslím si, že osobností, které splňují výše zmíněné charakteristiky, není mnoho. Nejen v politice, ale v celé společnosti. O to cennější jsou skuteční lídři, kteří dokáží pozitivně změnit situaci, ať již v politice nebo i v soukromé firmě. Nemyslím si, že lídrem se člověk rodí. Do role lídra musí dospět. Je to cesta a dle mého názoru má mnoho lidí potenciál se lídrem stát, pokud se na cestu vlastního rozvoje vydají. Je to i můj případ. Stále vnímám, že mám ve svém rozvoji prostor pro učení se a zlepšování se. Toto by mělo být přirozené pro každého, bez ohledu na věk či pozici. Já sama, s upřímnou sebereflexí a pokorou pracuji na vylepšení svých nedostatků. Aktuálně se zaměřuji na zlepšení komunikačních schopností a rétoriky jako takové.

Teď jste mne překvapila. Já osobně Váš věcný nekonfrontační komunikační styl oceňuji. A když je potřeba, tak se umíte vypořádat i s opravdovými hulváty. Je pro Vás těžké přizpůsobit se prostředí a zároveň zůstat sama sebou? Ženám ve vrcholovém vedení, ať už v politice nebo v businessu, je často vytýkáno, že příliš napodobují své mužské protějšky a tak ztrácí svoji autenticitu.

Děkuji za kompliment, je to milé. Myslím, že zůstat sama sebou je pro ženy složitější, protože máme kolem sebe mnoho lídrů mužů. Přirozeně tíhneme k tomu, abychom se tedy učily od nich. Ženských lídrů, které bychom mohly následovat, je méně. Je důležité umět vybalancovat stav, kdy se ještě člověk cítí přirozeně a nenechat se strhnout do nepřirozených poloh, které očekává okolí nebo společnost. Lidé nakonec autenticitu ocení úplně nejvíce. Mým vzorem autentického ženského leadershipu je Angela Merkel, u které vidíte, že na mužské atributy v něm nepřistupuje. Možná právě proto se tak dlouho drží na vrcholu. U některých žen jsem měla možnost vidět, jak s postupem politické kariéry svoji ženskost a autenticitu ztrácí. Já sama se snažím dávat pozor, abych se nestala tou, která opanuje prostor, protože jsem jediná žena v nejvyšším vedení strany. Mrzí mne to, protože jsem velmi stála o to, aby ve vedení byly přítomny i další ženy, ale respektuji výsledky demokratické volby.

Vaši politickou cestu a postoje významně formovaly dva milníky. Prvním bylo dobrovolnictví, druhým byla lokální politika. Jak vnímáte dobrovolnictví v české společnosti?

Když mluvíme o mé kariérní cestě, ráda zmíním jednak rodinné prostředí a rovněž vlastní osobnostní nastavení. Nikdy jsem nebyla ta, která o věcech pouze mluví, vždy jsem byla proaktivní a věci přímo měnila. Odvaha, vysoké osobní nasazení a vystoupení z komfortní zóny jsou potřeba vždy, pokud se chcete dostat až na vrchol. Já sama se sice pohybuji v exponovaném prostředí, ale za hrdinku se rozhodně nepovažuji. Za opravdové hrdiny považuji například lékaře, kteří jsou zodpovědní za životy svých pacientů a jsou pod velkým tlakem. Podobných profesí, které vykonávají takříkajíc hrdinové všedních dnů, je celá řada.

Co se týče dobrovolnictví, jsem ráda, že zájem o dobrovolné aktivity ve společnosti narůstá a mnohé soukromé firmy tento trend podporují. Většina z nás potřebuje vykonávat nějakou činnost dávající vyšší smysl. U mladé generace vidíme, že chtějí mít smysluplnou práci, která však nebude na úkor výdělku. Sama pozoruji, že mnoho lidí vykonává nějakou formu dobrovolnické činnosti a nemluví o tom. Skutečnost, že se o věcech nemluví, ještě neznamená, že se nedějí. Vezměte si kupříkladu mnohé sportovní kroužky, které dotyční organizují proto, že práce s dětmi jim přináší radost. V otázce dobrovolnictví v české společnosti jsem rozhodně optimistkou.

Nabízí se určitá paralela mezi dobrovolnictvím a lokální politikou, kde Vy jste vlastně začínala. V lokální politice se také více angažují ženy, protože se tam cítí jistější.

Podle mých dosavadních zkušeností je lokální politika nejlepší úrovní politiky, na které může člověk působit. Můžete přímo ovlivnit prostředí v místě, kde žijete, máte bezprostřední kontakt s občany, a tudíž získáte okamžitou zpětnou vazbu. Výsledky za sebou vidíte. Na úrovni Poslanecké sněmovny je to s konkrétními úspěchy mnohem složitější. I když se Vám podaří prosadit do zákona nějakou úpravu, nedá se to srovnat například s vydařenou rekonstrukcí veřejného prostranství. V komunální politice se člověk naučí vše, co zúročí i ve vyšších patrech politiky. Často přednáším na školách a mladým lidem doporučuji, aby se na této úrovni angažovali. Máte pravdu, že pro ženy je lokální úroveň přirozená. Nemělo by zůstat opomíjeno, že právě ženy jsou často hnacím motorem kulturních akcí nebo sociálních projektů. Komunální politika zkrátka znamená méně vzletných slov a více činů. Ráda cituji Margaret Thatcher, která se vyjádřila takto: „Pokud chcete, aby se něco řeklo, požádejte muže. Pokud chcete, aby se něco udělalo, požádejte ženu.“

Jak se Vám daří získávat mladé lidi pro politiku? Lékařů se často ptám, co nevíme o jejich konkrétní disciplíně. Ráda se tedy zeptám i Vás, co nevíme o politice a měli bychom o ní vědět?

Po novém roce jsme spustili jakousi osvětovou kampaň, zaměřenou jednak na naši stranu, jednak na politiku jako takovou. Je důležité, aby se lidé o politiku zajímali, aby jim politika nebyla lhostejná. Když se mladých zeptám, zda je zajímá politika, ne všichni to přiznají. Pokud se jich zeptám, zda je zajímá to, co se bude na školách učit, pak zvednou ruku téměř všichni. Je důležité, aby si zejména mladí lidé uvědomili, že většina věcí je výsledkem politických rozhodnutí. Ráda sdílím svou zkušenost, že politika není tak strašně špinavá, plná podrazů, lží a manipulací, jak se běžně traduje. Ano, s nečestným jednáním se setkat můžete. Na druhou stranu jsem poznala spoustu političek a politiků, kteří drží slovo, nelžou, jsou slušní a nepřišli se do politiky obohatit. Politika je prostě řemeslo. Je to nelehké řemeslo a musíte se mu postupně učit. Naprostá většina z nás má příležitost se angažovat a do politiky se nějakým způsobem zapojit. Politika není a nemůže být odtržená od běžného života.

V úvodu jsem citovala statistiky Světového ekonomického fóra, dle kterých se Česká republika umisťuje na nelichotivých místech zejména v oblastech zapojení žen do ekonomického života a do politiky. Co podnikáte pro zlepšení situace?

Základem je mít dostatek příkladů, které můžeme následovat. Nejsem zastánkyně kvót. Vyzývám ženy, ať nečekají, až jiné ženy situaci změní. Nemůžeme být pasivní. Pojďme se svojí kůží na trh a zároveň se vzájemně podporujme. Vnímám ještě jeden stereotyp, který ženy brzdí. V České republice stále spoléháme na to, že péči o děti zajišťuje žena. Právě ona se má vzdát kariéry. Snažím se tedy o zlepšení podmínek pro slaďování pracovního a rodinného života. Potřebujeme dostupné a kvalitní služby, které by pečovaly o nejmenší děti. Mimochodem, toto je jedna z oblastí, která lze dobře ovlivnit právě z komunální úrovně. Dalším momentem je nedostatek zkrácených úvazků a sdílených pracovních míst.

Už roky se snažím prosadit, aby právě zkrácené úvazky měly nižší odvody. Skutečnost, že sdílení dvou míst je pro zaměstnavatele dražší a administrativně náročnější než obsazení místa jedním zaměstnancem, je hlavní bariérou pro jejich nízké využívání. Bohužel shodu na tomto bodě se nepodařilo najít.

Závěrem se pojďme věnovat tomu nejdůležitějšímu, co máme, totiž zdraví. Jak se Vám daří skloubit pracovní a rodinný život a udržet se ve vrcholné politice v kondici?

Na rozdíl od současného premiéra a některých členů vlády nezastávám názor, že pracovat 16-18 hodin denně je známkou hrdinství. Myslím, si že se jedná buď o workoholismus, což je nemoc, nebo neschopnost si dobře uspořádat čas. Já sama se snažím o to, abych měla čas jak na odpočinek, tak na rodinu. Známé přísloví praví, že tupou sekyrou se kácí les mnohem déle, než tou ostrou. Práce není všechno a čas na odpočinek jsem se naučila si hlídat. Dávám si pozor, abych nezanedbala ani své zdraví, ani vztah se svým manželem.