13. sezóna zámku Loučeň a novinka Light Art Outdoor Installation
Kateřina Šrámková, majitelka zámku Loučeň
Kateřina Šrámková, majitelka zámku Loučeň, původního sídla rodiny Thurn-Taxisů, je držitelkou ocenění Výjimečná podnikatelka, svým příběhem a vystupováním si sama ovšem výjimečná nepřipadá. Původní profesí daňová poradkyně, matka čtyř dětí, nejenže zrestaurovala zpustlý zámek, ale navíc v zámeckých zahradách vytvořila unikátní systém 12 labyrintů a bludišť. Svým inovativním přístupem k provozování památek zavedla v České republice nejen koncept celoroční sezóny, ale i zážitkových prohlídek zámeckých prostor, ostře kontrastující s monotónními výklady ve změti dat, jmen a událostí, na který jsme byli v dřívějších dobách organizovaných prohlídek zvyklí. Některé zažité prvky prohlídek se návštěvníkům dostaly pod kůži tak, že je sami návštěvníci vyžadují. Na Loučeni se tedy stále přezouváte do zámeckých papučí, protože tento zvyk si návštěvníci prostě oblíbili. Součástí zámeckého objektu Loučeň je i hotel Maxmilián, který poskytuje další doplňkové služby. Loučeň se návštěvností řadí hned za hrad Karlštejn z pohledu Středočeského kraje, v celorepublikovém žebříčku se Loučeň drží na 7. místě. Sedmička je pro paní Kateřinu šťastné číslo, Loučeň slavnostně zahájila provoz právě 7.7.2007.
Na Loučeni můžete zažít i prohlídku s paní Kateřinou v roli Bílé paní. Bílá paní opravdu existovala v podobě Terezie Berkové z Dubé, jež byla dcerou purkrabího císaře Rudolfa II. a manželkou Václava Berky z Dubé. Loučeňská Bílá paní patří k hodným strašidlům, od nepaměti rozdávala dětem sladkou kaši. Možná i díky ní panuje v zámeckých prostorách stále duch přívětivosti a pohody.
Paní Kateřino, přelom tisíciletí byl pro Vás opravdu přelomový. Právě v roce 2000 jste koupila zámek Loučeň a přilehlý park a opustila jste úspěšnou kariéru. U Vás se ovšem nejednalo o vyhoření nebo útěk z města, tj. vzorce, které jsou dnes docela běžné.
V devadesátých letech nic nebylo nemožné. Původní profese advokátky mne naplňovala, ale poté, co jsem koupila zámek Loučeň, bylo potřeba začít se soustředit na jednu věc. Skončila jsem s kariérou v lodičkách ve velké kanceláři na Václavském náměstí a vrhla jsem se do všeho, co jsem vůbec neuměla a neznala. Moje intuitivní rozhodnutí se možná podle mnohých manažerských příruček nezdá správné. Dvě kariéry ale už zkrátka nebyly možné. Můžete se naklonovat na 150 %, ale ne na 300 %.
V čem Vy se vnímáte jako výjimečná?
Poté, co jsem obdržela toto ocenění, jsem od dcery dostala květinu s věnováním pro tu „nejvýjimečnější podnikatelku“. To bylo více než ocenění, které jsem přebrala v krásných prostorách České národní banky, protože bylo od osoby velmi blízké. Se slovem výjimečná se úplně neasociuji. Pro pracovitou, neúnavnou podnikatelku ano, ale výjimečnou?
Za co byste se tedy ocenila Vy sama? Umíme se my ženy vlastně vůbec ocenit?
To je dobrá otázka. Myslím, že se mi podařilo najít dobrý mix mezi tím, co je důležité a udělat se musí, a tím, co buďto počká nebo se udělat nemusí. Práce na celém areálu Loučeně, který má 23 hektarů, skloubená s péčí o šestičlennou rodinou a dojížděním více než 100 kilometrů denně, to vše se musí vejít do dne, který má stále jen 24 hodin. Když se mne ostatní často ptají, jak to všechno zvládám, odpovídám, že nevím. Ráno vstanu a začnu a večer skončím a jdu spát. Zdá se, že všechny činnosti zvládám lépe, než ti, co se mne ptají. Je to jako s počtem dětí. Když má člověk jedno, stejně má pocit, že nestíhá. Čím více toho člověk dělá, tím více zvládá. Postupně přicházejí i ta ocenění zvenčí. Já jsem však nejvíce pyšná na návštěvnost Loučeně, která se pohybuje mezi 160 000 – 180 000 návštěvníky ročně, v závislosti na počasí, akcích a dalších faktorech. Ráda bych podotkla, že u návštěvnosti ne vždy platí, že čím více návštěvníků, tím lépe. Pro mne je sedmé místo v návštěvnosti lepší než první, které patří Pražskému hradu.
Letos Vás čeká 13. sezóna. Co nového chystáte?
Jste první, kdo mi říká, že je to 13. sezóna. Na tuto sezónu se těším, protože bude jiná, než předchozí. Upouštíme od formátu krátkodobých eventů, jelikož tento formát se v České republice již vyčerpal. Jak se mění klientela a její zvyky, tak i my se začínáme soustředit na akce, které budou probíhat v rozmezí dvou týdnů až měsíce. Na měsíc srpen plánujeme České pohádkové léto.
České hrady a zámky jsou unikátní, nejen z pohledu zachovalého a původního historického vybavení, ale i z pohledu rozsahu zpřístupnění veřejnosti. Uznalé komentáře však často zaznívají od zahraničních návštěvníků. Dokážeme i my Češi hodnotu našeho kulturního dědictví vnímat a docenit?
Myslím, že tuto krásu oceníme právě v momentu, kdy vycestujeme do zahraničí. Ačkoliv statistiky nemám, tak se domnívám, že v počtu nejen zpřístupněných památek, ale i průvodců, prohlídkových okruhů a expozic, musíme být první v Evropě. Tak krásné historické interiéry zpřístupněné veřejnosti v tak hojném počtu jsem v žádné zemi nezažila.
Vy sama velmi pozorně sledujete zahraniční trendy a snažíte se je přinášet na Loučeň. Ve Francii jste se inspirovala labyrinty. Jakou další novinku chystáte?
Novinku chystám, ale tentokrát se nejedná o přímou inspiraci. Sama jsem vymyslela nový koncept a poté, co jsem se snažila najít konkrétní zdroje k realizaci, tak jsem zjistila, že v zahraničí se podobný koncept již realizuje, dokonce i na historických památkách. Na jednu stranu mě to potěšilo, na druhou stranu mne to zklamalo. Když jsme otevírali Loučeň, tak nebylo podobné místo, kde se inspirovat. Žádný příklad dobré praxe nebyl. Šli jsme metodou pokus-omyl a jsem ráda, že těch úspěšných pokusů bylo více než omylů. Častokrát se nám stalo, že některé naše nápady převzal někdo jiný. Mne samotnou to potěšilo, protože špatné nápady se nekopírují.
Byla jsem to já, kdo poprvé zavedl koncept celoroční sezóny provozu hradů a zámků. Ačkoliv jsme dlouho bojovali se slabší zimní sezónou, koncept se postupem času ukázal jako správný. Dnes mne těší, jak všichni v listopadu vydávají zprávy o adventních akcích a zimních prohlídkách. Málokdo si vzpomene, že dříve byly památky otevřené striktně od 1.4. do 31.10.
Ale zpět k mé původní myšlence. Anglický název zní „Light Art Outdoor Installation“ (v doslovném překladu se jedná o světelné umělecké venkovní instalace), ale český, hezky znějící název se ještě stále hledá. Jedná se o využití moderních technologií, které jsou schopny naprogramovat světlo, barvy, intenzitu a mou vizí je udělat park krásný potmě. Představte si park ve tmě a v něm nasvícené objekty – různé stromy, vodní plochy, keře a pařezy, které jsou v jistém smyslu uměleckými výtvory samy o sobě, a teď navíc budou nasvícené a zapojené do pohybující se světelné show. Touto myšlenkou teď žiji, právě jsem se vrátila z veletrhu ve Frankfurtu. Díky této instalaci se nám podaří rozšířit časovou atraktivitu návštěvnosti zámku i po západu slunce. Známá Hrado-zámecká noc se koná poslední víkend v srpnu a tak cílíme na to, abychom již mohli návštěvníkům něco představit. Vyvrcholení potom bude o adventu a o Vánocích.
Vím, že zámecké manýry Vás minuly. Na zámku Loučeni nebydlíte, protože vnímáte, že Vám nepatří. Spravujete ho pro příští generace. Pokud byste si tvořila erb, co byste si do něj dala?
Jelena. Z mého pohledu se jedná o nejelegantnější zvíře českých lesů. Když napadne sníh, tak se mu práší za kopýtky. A další paralela? Miluji vysoké podpatky.
Kromě pozvání na Loučeň, jaký máte závěrečný vzkaz čtenářům časopisu Czech and SLovak Leaders?
Z hlediska podnikání čtenářům radit nemohu. Radit může ten, kdo má více zkušeností než já. Odpovím tedy z kontextu každodennosti. Člověk v žádné situaci a v žádném věku se nemá bát vzít rukama za ten správný konec. Pokud nebudeme fyzicky rukama pracovat, tak za sebou dalším generacím nic nezanecháme.
Linda Štucbartová