Jiří Pospíšil

 

„ Na to, jak je Evropský parlament velký kolos, legislativní procedury zde fungují velmi efektivně. “

 

Jeden z nejoblíbenějších politiků, Jiří Pospíšil, se loni na podzim přesunul z domácí půdy na tu evropskou. Bývalý ministr spravedlnosti, místopředseda Poslanecké sněmovny a zastupitel v Plzni letos oslaví čtyřicítku. Jaké má cíle v Europarlamentu a proč se angažuje v Nadaci Medy Mládkové? 

Vážený pane doktore, jak se Vám „žije“ v Bruselu? Jak často tam vlastně jste?

V Bruselu nebo Štrasburku se snažím být na všechna jednání Evropského parlamentu, to znamená vždy polovinu týdne. Život je zde zatím čistě o práci, celý den trávím na schůzích nebo v kanceláři, poté jedu na hotel a hned usnu. Bohužel jsem doposud ani nestihl navštívit hlavní bruselské galerie a musea, což je moje velká vášeň. Druhou polovinu týdne trávím v České republice, a to buď v Museu Kampa, nebo někde na přednáškách, kde se snažím lidem přiblížit fungování Evropského parlamentu a Evropské unie a zároveň mě zajímají jejich názory na českou a evropskou politiku. Nechci být politikem, který kvůli kariéře v Bruselu ztratí kontakt se svou zemí a voliči.

Jaké jsou Vaše osobní priority pro působení v Europarlamentu? A shodují se plně s těmi “stranickými”?

Nebylo by fér tvrdit, že jako nováček a poslanec z menší členské země dokáži nějak výrazně ovlivnit chod Evropského parlamentu. Svou hlavní prioritu proto vidím v tom, abych jako český europoslanec aktivně zastupoval české občany. Snažím se proto všechny návrhy směrnic a nařízení, které do parlamentu přijdou, posuzovat hlavně z hlediska zájmů České republiky a českých občanů. Vedle toho se snažím věnovat otázce lidských práv, považuji za důležité, aby Evropa podporovala ochranu lidských práv i v jiných částech světa. Jako opravdu podstatné vidím zejména partnerství se zeměmi bývalého Sovětského bloku, které chtějí s EU spolupracovat a vést nezávislou zahraniční politiku na Rusku. Tyto země musí EU podporovat, protože Rusko se viditelně velmi snaží o rozšíření svého vlivu i mimo vlastní území.

V čem je práce v Evropském parlamentu nejvíce odlišná od domácí „sněmovní“ půdy?

Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco v Poslanecké sněmovně může každý poslanec v podstatě kdykoliv vystoupit a k danému tématu hovořit, v Evropském parlamentu je velmi obtížné získat prostor k vystoupení na plénu. Tomu se nelze příliš divit, při počtu 750 poslanců je složité, aby dostali prostor všichni. Důležitá je proto aktivní práce ve výborech a při jednaní frakce.

Zvládal jste před svým příchodem do Bruselu orientaci v evropském právu? A co Vás v této souvislosti nejvíce překvapilo?

Ano, myslím, že můžu říci, že díky působení jako ministr spravedlnosti v době českého předsednictví jsem se v evropském právu orientoval poměrně dobře. Přesto mě příjemně překvapilo, že na to, jak je Evropský parlament velký kolos, legislativní procedury zde fungují velmi efektivně.

Jak moc je pro Vaši práci zavazující, že jste jedním z volebně nejúspěšnějších politiků?

Je to pro mě nesmírně zavazující. Jak jsem již mnohokrát veřejně řekl, ve chvíli, kdy přestanu mít podporu voličů, z politiky se stáhnu a budu se plně věnovat Museu Kampa – nadaci Jana a Medy Mládkových. Na rozdíl od některých českých politiků mám to štěstí, že nejsem na politice plně závislý a mohu tedy kdykoliv odejít. Myslím, že je až tragické, když se politik stane otrokem svého platu a není schopen se uživit mimo poslanecké lavice. Sám jsem takovéto lidi během kariéry potkal a musím říci, že jejich názory často byly ovlivněny tím, aby se zalíbili straně a neztratili svou pozici.

Sledujete dění kolem nového občanského zákoníku a jeho případné novelizace?

Samozřejmě, že sleduji, stejně jako vše ostatní, co souvisí děním na Ministerstvu spravedlnosti. Jsem z vývoje okolo občanského zákoníku nešťastný. Jsem přesvědčen, že přes dílčí nedostatky, které zákoník má, tak byl zatím úspěšně aplikován. Žádný kolaps práva, který předvídali odpůrci NOZu, nenastal. Přínosy tohoto kodexu bude možné zhodnotit až s větším odstupem, ale opravdu myslím, že za pár let budou Češi rádi, že se zákoník podařilo prosadit. Současné snahy vedení ministerstva o novelizaci občanského zákoníku za každou cenu považuji spíše za politickou hru, navíc podnícenou osobními motivy, než za seriózní vyústění odborné debaty o tom, jak má být NOZ změněn.

V médiích se hojně diskutuje vyjednávací pozice České republiky v Evropě. Jaké jsou Vaše poznatky?

Podle mého názoru není pozice ČR v Bruselu bohužel příliš dobrá. Neprojevujeme se vždy jako spolehlivý partner Bruselu, který ctí své závazky. Od okamžiku, kdy během českého předsednictví EU v roce 2009 shodila opozice vedená Jiřím Paroubkem vládu Mirka Topolánka, nemáme v Unii dobré renomé. A jak to tak většinou bývá, získat zpět ztracenou důvěru je mnohem těžší, než se o ni připravit.

Zároveň se kritizuje nejednotná zahraničně právní politika. Je tomu tak?

Ano je. Naše zahraniční politika je vnímána rozporuplně. V poslední době hlavně kvůli výrokům některých našich představitelů k dění na východě Ukrajiny. Zlehčování této krize ze strany prezidenta republiky zcela jistě dobrému jménu ČR v Evropě nepřispělo.

Jak velký zájem českých médií sledujete ohledně dění v Evropském parlamentu?

Naneštěstí není evropská agenda pro česká média moc zajímavá. Možná je to proto, že dění v Evropském parlamentu není až tak konfliktní, natož pak dokonce skandální, jako v případě národní politiky. S trochou cynismu si dovolím říci, že nejčastěji se čeští novináři zajímají o plat europoslance, spíše než o aktuální dění v parlamentu.

Jste rád, že se stala Věra Jourová eurokomisařkou? A navíc v oblasti, která je Vám blízká…

Z variant, které se postupně nabízeli, je podle mého názoru volba Věry Jourové tou nejvhodnější. Díky slabé pozici České republiky při vyjednávání jsme bohužel nezískali portfolio, které si vláda přála a Věra Jourová tak dostala témata, kterým se v minulosti téměř vůbec nevěnovala. Oblast justice, spotřebitelského práva a rovnosti pohlaví je však velmi složitá a mohu tak paní eurokomisařce pouze popřát, aby se ve své funkci rychle zorientovala a mohla být aktivní členkou Komise.

Nechybí Vám práce ve výkonné moci, konkrétně na ministerstvu spravedlnosti?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Práce ministra mě hodně bavila, byl jsem totiž přesvědčen o její smysluplnosti a viděl jsem jasné výsledky naší práce. Za mého působení se podařilo prosadit dva významné kodexy – trestní zákoník a občanský zákoník – a dále více než 40 zákonů a novel, které podle mého přesvědčení vedly ke zkvalitnění právního prostředí v ČR. Práce poslance je samozřejmě také zajímavá, ale nevidíte tam tak jednoznačně konkrétní výsledky svých snah.

Jak se díváte na aktuální dění kolem státního zastupitelství? Přeci jen jste byl u zdroje tezí, které se dnes diskutují.

Velmi mě mrzí, že současné vedení ministerstva, ač sice oficiálně vychází při přípravě nového zákona o státním zastupitelství z návrhu připraveného v roce 2011 za mého působení v čele resortu, svými zásahy tento původní návrh výrazně degraduje a postupně tak relativizuje snahu jeho tvůrců o posílení nezávislosti státního zastupitelství a omezení vlivu politické moci na činnost žalobců. Začínám se velmi obávat, že za této vlády nejsou podmínky k tomu, aby byl přijat smysluplný zákon o státním zastupitelství.

V posledních letech se intenzivně věnujete Nadaci Medy Mládkové. Našel jste zálibu v umění?

Nadaci Jana a Medy Mládkových a Museu Kampa věnuji veškerý volný čas. Mám tu ohromnou čest, že mě paní Meda Mládková pověřila správou této nadace a já tak můžu přispět k rozvíjení jejích uměleckých vizí. Byl bych rád, aby Museum Kampa bylo i v budoucnu prestižním adresou výtvarného umění, kterou navštěvují jak Češi, tak turisté. Jsem potěšen, že Museum je v této oblasti zatím velmi úspěšné, loni jsme dosáhli 85 tisíc návštěvníků, pro které jsme připravili 14 zajímavých výstav. Museum také plní důležitou veřejnou službu, když zdarma nabízí speciální programy pro studenty, kterých k mému nadšení základní a střední školy hojně využívají.

Jaké aktivity s Nadací plánujete?

Jak jsem již řekl, dnes s Nadací spojuji všechen volný čas, až odejdu z politiky, budu se tomu věnovat na plný úvazek. Plánovaných aktivit je celá řada, vedle pořádání významných výstav se například také snažíme o získání pronájmu Werichovy vily, ze které bychom rádi vytvořili zajímavé místo připomínající život a dílo tohoto českého velikána.

Letos v listopadu budete slavit kulaté životní jubileum. Máte do té doby ještě nějaké osobní cíle?

Zajímavá otázka. Na podzim mi bude 40 let, a i když se snažím příliš neohlížet do minulosti a bilancovat, při takovémto výročí se tomu člověk možná trochu neubrání. Se svým životem jsem doposud spokojený a spokojený zůstanu i nadále, pokud mi bude sloužit zdraví a budu šťastný v osobním životě. Zbytek neplánuji, uvidíme, co čas přinese.

Autor: Jaroslav Kramer