Jiří Kočárek

Vážený pane primáři, začnu gratulací. V roce 2016 byla v rámci projektu HCI vyhlášena ÚVN nejlepší nemocnicí v České republice. Cílem projektu je sestavit žebříček nemocnic České republiky dle míry bezpečnosti a také spokojenosti pacientů a zaměstnanců. Vyhodnocení projektu probíhá za pomoci strukturovaných postupů vycházejících z metodiky strategického nástroje pro měření výkonnosti organizací – Balanced Scorecard. Z výše uvedeného vyplývá, že kromě vysoké medicínské odbornosti musíte mít i vysokou odbornost manažerskou. Jak se Vám daří obojí skloubit? Kolik času věnujete medicíně, přednášení studentům a pacientům a kolik řízení oddělení?

Myslím, že nejen mě toto ocenění velmi potěšilo. Jsem rád, že pacienti naši práci v Ústřední vojenské nemocnici takto pozitivně hodnotí. Je to pro nás ale velký závazek do budoucna. Již dnes u nás na urologii vidíme, že bude velký problém zvládnout příliv nových pacientů, protože „každý“ chce být v případě nutnosti operován v nejlepší nemocnici. Je to každodenní boj o to, kolik pacientů jsme ještě schopni přijmout na oddělení, kolik operantů můžeme protlačit přes centrální operační sály a následně přes lůžka pooperační péče. Do toho napjatá personální situace, to se v současné době týká především středního zdravotnického personálu. Dá se říci, že v posledním půlroce každý měsíc opakovaně řešíme, zda na oddělení budeme mít dost sester k zabezpečení provozu i v měsíci následujícím. Nechci si stěžovat, ale mít v „nejlepší“ nemocnici možnost nabídnout personálu něco navíc, dost by nám to pomohlo a zbylo by více času na vlastní medicínu. Neřekl bych, že skloubit řízení oddělení s medicínou a výukou studentů je pro mě nějak těžké, protože to stále dělám rád a dá se říci, že mě to baví a vlastně to ani neberu jako práci. Předávat zkušenosti mladším kolegům je samozřejmou povinností, ale při výuce studentů medicíny mě poslední dobou zaráží výrazná genderová nevyváženost.

Pokud jde o poměr lékařů a lékařek je situace v urologii naprosto jiná než před 25 lety kdy jsem s urologií začínal. Tehdy bylo z celkového počtu cca 450 urologů v ČR asi 6 žen. Dnes už i na našem oddělení ve vojenské nemocnici je více doktorek, než doktorů. U nás na urologii učíme mediky šestého ročníku 1. LF UK. Každý druhý týden přijde nová skupina cca 10 studentů. Poslední roky je poměr v průměru 1 mediik na 7 mediček, přesně obráceně než u té Sněhurky.

Pokud se ptáte, kolik času své práci věnuji, tak to raději neřeknu, třeba si to přečte manželka, i když ona ví, že během pracovního týdne mě rodina prakticky nevidí. Víkendy se ale snažím trávit s rodinou a pracovat, až když děti spí.

V dnešní době se hodně mluví o odchodu mladých lékařů do zahraničí. Vy sám jste byl na stážích v USA, ve Francii a v Německu. Uvažoval jste někdy o odchodu? Ohlédneme-li od finančního ohodnocení, pokud srovnáváme špičkové nemocnice v Čechách a v zahraničí, jak moc se ještě podmínky liší? V čem jsme srovnatelní a jsou oblasti, kde je Česká republika dokonce lepší?

Odchod nejen mladých lékařů do zahraničí z finančních důvodů považuji za velký problém. Nedostatek kvalifikovaných českých lékařů nás nutí zaměstnávat lékaře ze zemí na východ od nás, kteří jsou ochotni za „české peníze“ u nás pracovat. Myslím si však, že každý lékař by měl v průběhu svého zácviku absolvovat několik zahraničních stáží.  Já osobně jsem měl velké štěstí, že jsem se dostal na špičková urologická pracoviště nejen v Evropě, ale i USA. Dá se říci, že z těchto zahraničních pobytů čerpám dodnes a nejde jenom o zkušenosti a informace, ale i o kontakty. Nebudu tvrdit, že jsem o odchodu do zahraničí nikdy neuvažoval, ale od roku 1989 je to méně často. Netroufnu si dnes hodnotit celou českou medicínu, ale pokud mohu mluvit za českou urologii a českou robotickou chirurgii tak sneseme plné srovnání se špičkovými klinikami na západ od nás.

ÚVN má ještě jedno prvenství. Jako první nemocnice ve střední a východní Evropě získala mezinárodní akreditaci JCI, která je známkou nejvyšší kvality poskytované péče. Jaké nároky tato akreditace klade na lékaře a sestry?

Tato mezinárodní akreditace přinesla do naší nemocnice převzetí standardů, nejen medicínské péče, které jsou běžné v USA. Souhrnně se dá se říci, že výsledkem je vyšší bezpečí pro pacienty, na úkor vyšší finanční náročnosti péče a enormního nárůstu papírování.

A ještě jednou k Vaší nemocnici i v souvislosti s Vaší specializací, kterou jsou roboticky asistované uroonkologické výkony. Kde vidíte další budoucnost medicíny z hlediska využívání technologií?

Robotickou chirurgií se zabývám od roku 2005.Od té doby se robotická technologie velmi posunula a dnes máme k dispozici již IV. generaci operačních robotických systémů. Robotická chirurgie je v současnosti nejsofistikovanější technologií používanou v chirurgické medicíně.Před 12 lety jsme stáli na prahu zcela nové epochy v rozvoji chirurgie charakterizované zapojením umělé inteligence mezi ruku operatéra a tělo nemocného, tehdy to bylo pro nás něco zcela nového. Přes některé počáteční odmítavé názory si se stoupajícím počtem odborných publikací robotika našla své pevné místo nejen v urologii, chirurgii a gynekologii, ale postupně i dalších oborech. Potvrdilo se, že technické přednosti robotických manipulátorů umožňují překonat řadu limitů klasické i laparoskopické operativy a výrazně zkracují křivku učení. Jednoznačný benefit pro pacienta i plátce zdravotní péče představuje omezení traumatizace tkání v průběhu operace, snížení výskytu komplikací, snížení krevních ztrát a potřeby transfuzí, snížení pooperační bolesti a dyskomfortu, kratší doba hospitalizace s rychlejší rekonvalescencí a návratem do běžných aktivit života pacienta. V následujících letech proto můžeme očekávat rychlý rozvoj nových robotických center. Tomu bude napomáhat také stoupající zájem našich pacientů o využití robotické technologie při operačních zákrocích a konečně také vstup konkurenčních výrobců robotických systémů do tohoto odvětví chirurgie.

Vážným tématem je nádor prostaty, jakožto nejčastější nádorové onemocnění u mužů vůbec. Jak si stojí Česká republika ohledně prevence? Pokud mohu porovnat situaci s rakovinou prsu u žen, zdá se mi, že v této oblasti došlo v posledních letech k velkému odtabuizování a rozšíření povědomí o prevenci a léčbě.

Karcinom prostaty je podle statistických údajů nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích. Je to onemocnění s celosvětově nejrychleji rostoucím počtem nově zachycených případů. Muži většinou neradi chodí na preventivní prohlídky a vyšetření prostaty tak podceňují, cítí se zdraví, prevenci nepovažují za důležitou nebo o ní vůbec nevědí. Počty Čechů s rakovinou prostaty rok od roku rostou. Rakovina prostaty, na rozdíl od rozšířeného tvrzení, není onemocnění pouze vyššího věku. Na prevenci by měli myslet muži už kolem čtyřicítky. Muž po padesátém roce věku by měl být jednou ročně cíleně preventivně vyšetřen, ať už u praktického lékaře nebo u urologa. K včasnému odhalení přitom někdy stačí i odběr krve, ve které pak odborníci hledají specifický antigen, jehož zvýšená hladina může rakovinu prostaty signalizovat. I zde platí, že včas zjištěný karcinom prostaty dnes dokážeme s využitím robotické technologie kompletně vyléčit.

Česká republika drží světové prvenství i co se týče nádorů ledvin. Jaké je zde Vaše doporučení?

V České republice se ročně diagnostikuje více než 3000 nových případů nádorů ledvin, což nás v přepočtu na počet obyvatel skutečně řadí na smutné první místo na světě. Naštěstí díky rozšířené síti sonografických a CT přístrojů dnes diagnostikujeme téměř polovinu těchto nádorů poměrně malých, kdy můžeme nabídnout pacientovi resekci nádoru a zdravou část ledviny ponechat.Ponechání maxima funkčního parenchymu ledviny má velký význam pro zdravotní stav pacienta a příznivě ovlivňuje délku aktivního života. I při těchto operacích ledvin nám dnes velmi pomáhá robotická technologie. Obecně můžeme říci, že v časných stádiích rakovina ledvin nezpůsobuje žádné potíže. Postupně, jak nádor roste, se může objevit krev v moči. Krev v moči je nejčastějším symptomem, který přivádí pacienta k lékaři. Stává se, že se krvácení objeví jednou, nečekaně, bez jiných příznaků. Je potřeba zdůraznit, že je vždy nutné zjistit příčinu krve v moči. Dalším z obecných příznaků je bolest v bederní krajině a někdy hmatný nádor. Lidé s některými z výše uvedených příznaků, by měli navštívit svého lékaře nebo přímo urologa. Ve většině případů nám včasná diagnóza nádoru ledvin dává větší šanci na kompletní uzdravení.

Lékaři jsou velkým vzorem pro své pacienty. Dal jste si nějaká předsevzetí do roku 2017? A jaká jsou Vaše vlastní doporučení ohledně zdravého životního stylu, životosprávy a populárního tématu work-life balance?

Jedno předsevzetí do nového roku jsem již zmínil, zkrátit „pobyt“ v nemocnici, více víkendů věnovat rodině a více času trávit s dětmi na horách. Letošní zima nám zatím nahrává a tak již i nejmladší pětiletý syn prohání své starší sestry na sjezdovkách. Nejen kvůli dětem jsem velmi rád, že snad konečně dojde k zákazu kouření na veřejnosti. Denně se setkávám s pacienty s karcinomy močového měchýře a většina z nich přiznává, že kouřila aktivně nebo pasivně. Obecně doporučuji aktivní odpočinek, střídmost v jídle a hojný příjem tekutin, a pokud alkoholických, tak vždy s mírou, bohužel Míru k tomu občas nemáme.

Autor: Linda Štucbartová