Jiří Chomiak

Říká se, že být lékařem není povolání, ale poslání.  Vy jste si za svůj obor zvolil ortopedii.  Čemu konkrétně „jste chtěl přijít na kloub“?

Má cesta k ortopedii byla složitější. Začínal jsem jako asistent na Anatomickém ústavu 1. Lékařské fakulty UK v Praze, kde jsem mimo výuku zkoumal místa nervosvalového spojení, tedy místa, kde dochází k přenosu vzruchu nervu do svalu. To byla velmi zajímavá studie, nicméně bez pacientů, takže po roce působení (nepočítám předchozích 6 let během studia) jsem se rozhodl přejít na ortopedii. Proč zrovna ortopedie – věděl jsem, že ortopedie pro mě může být oborem, kde kromě běžné rutinní práce budu moci pokračovat ve vědecké práci a aplikovat teoretický výzkum v praxi. To se mi podařilo, uplatnil jsem znalosti z anatomického výzkumu v několika oblastech zaměřených na vyšetřování svalů a nervů a též při vypracování operační metody přenosu velkého prsního svalu k obnovení ohnutí loketního kloubu u dětí. Asi to je pro čtenáře složité, ale stručněji to nelze vysvětlit.

Ortopedie hodně souvisí se sportem.  Platí tedy rčení „sportem ku zdraví“ nebo spíš jeho druhá česká verze „sportem k trvalé invaliditě“?  Vím o Vás, že nejste zrovna příznivcem moderních manažerských jednostranně zaměřených sportů jako golf a squash.

Sport považuji za zásadní aktivitu, která nás může ochránit před současnými civilizačními nemocemi. Musí se ale provozovat v přiměřené míře. Pak platí rčení „sportem ku zdraví“. Druhé rčení je přesně důsledkem toho, že se amatérští sportovci snaží v rámci nadšení vyrovnat profesionálům, ale bez trenérského dohledu, potom dochází často i k vážným zraněním nebo degenerativním změnám v důsledku dlouhodobého nesprávného přetížení. Ohledně manažerských sportů – proti golfu nemám žádné výhrady, je to krásná aktivita, ale vyžadující hodně času. Ten se mi  bohužel zatím nepodařilo najít. Squash považuji za likvidační sport u amatérských sportovců, protože opět – jak jsem zmínil – sportovci se do něj pustí, aniž by byli správně trénováni a hlavně rozcvičeni. Potom velmi často přicházejí se svalovými a šlachovými zraněními.

U sportu ještě zůstaneme.  Od roku 2010 je na FN Bulovka FIFA Medical Centre of Excellence (první centrum tohoto typu ve východní Evropě).  Jeho cílem je prevence zranění, zlepšení fyzického a mentálního zdraví a celkové pohody fotbalistů. Začínáte pracovat již s hráči od 7 let… S nadsázkou položím otázku, která po letošním ME ve fotbale jistě zajímá celý národ (nebo alespoň polovinu z nás) – kdy budou naši fotbalisté v lepší kondici a povede se jim lépe?  A teď vážně – proč právě spojení FN Bulovka a fotbal a jak je na tom naše nejmladší fotbalová mládež?

Ohledně kondice našich hráčů – ptáte se zcela správně. Zdravotní kondice našich hráčů není zcela optimální. S tím jsme, doufám, ale schopni se vypořádat a zlepšit ji. Již v roce 2009 jsem v naší republice představil jako v jedné z prvních zemí program rozcvičení, tzv. „FIFA 11+“. Tento program byl ale u nás přijímán s určitou rezervou a nebylo podpořeno jeho celostátní rozšíření. Na rozdíl od fotbalových velmocí, které tento program přijaly jako klíčový – mohu jmenovat Německo, Itálii, Španělsko či Brazílii. Poté, co se prokázala účinnost toho programu ve snížení počtu zranění ve vědeckých publikacích a asi i výsledcích naší reprezentace, byli jsme nyní osloveni funkcionáři Fotbalové asociace, zda bychom mohli v programu vyškolit fotbalové trenéry nejprve v Severočeském kraji, čehož se naše centrum velmi  rádo ujme. Takže doufám, že se program bude postupně rozšiřovat a zdravotní kondice fotbalistů se bude postupně  zlepšovat.

K otázce – proč právě Nemocnice Bulovka a fotbal. Jednak proto, že se naše Ortopedická klinika od svého počátku věnuje sportovní problematice prakticky i vědecky a jednak proto, že jsme již v roce 1996 ukázali ve studii FIFA o incidenci zranění ve fotbale, že umíme splnit to, co se po nás požadovalo. Výsledkem byla publikace v nejprestižnějším časopise sportovní medicíny v roce 2000 (American Journal of Sport Medicine). Cesta k akreditaci Ortopedické kliniky Nemocnice na Bulovce a dalších pracovišť 1. LF UK v Praze ale nebyla automatická a jednoduchá. Získali jsme ji po splnění všech požadovaných kritérií, která byla stanovena lékařskou komisí FIFA. Letos jsme prošli re-akreditačním procesem. Tím chci říci, že akreditace není doživotní a stále ji musíme obnovovat, tedy ukázat, co ve fotbalové medicíně děláme.

Ohledně nejmladší fotbalové generace – o té se obecně vědělo velmi málo, žádné studie se dosud nevěnovaly zdravotnímu stavu a zraněním u dětí mladších 13 let. To se ale opět změnilo i s přičiněním našeho centra. Společně se Švýcarskem jsme provedli rozsáhlou studii o zranění hráčů mezi 7. a 12. rokem ve dvou fotbalových sezonách 2013 a 2014. Získali jsme unikátní výsledky, které byly opět publikovány ve zmíněném americkém časopise. To ale nebylo cílem – cílem bylo na základě výsledků vypracovat program rozcvičení, vhodný pro děti. Na něm jsme se též podíleli s dalšími zahraničními odborníky a vznikl tak program „FIFA 11+ kids“, který byl testován v ČR, Švýcarsku, Německu a Holandsku v sezóně 2014/2015. Ve výsledcích se opět ukázala jeho účinnost – při pravidelném provádění se ukázalo snížení četnosti zranění o 50%, což předčilo naše očekávání. Tento program je nyní připraven k plošnému rozšíření do celého světa, což je velmi dobré i pro reputaci naší republiky.  Naše centrum se dále věnuje FIFA schváleným projektům:  výzkumu poškození chrupavky kolenního kloubu u dětí a telemetrickému vyšetřování EKG u sportovců jako prevenci náhlé srdeční zástavy při fotbale, což je celosvětově velmi vážný problém.

U srovnání se světem ještě zůstaneme. Většina mých zahraničních přátel ze západních zemí považuje české lékaře a celé zdravotnictví za nadstandardní, čeští lékaři jsou žádaní i v rozvojových zemích, které často využívají jejich pomoci. Vy sám jste se účastnil mj. i programu MEDEVAC, v rámci kterého čeští lékaři poskytovali lékařskou pomoc uprchlíkům v Sýrii.  Není Vám líto, že z pohledu českých občanů je úroveň českých lékařů ne vždy doceněná? 

Ano, lékařská úroveň a práce v našem státě není doceněna. Současně klesá i prestiž lékaře ve vztahu k pacientovi. Myslím, že je to jednak dáno tím, že se naši občané na základě údajů statistik domnívají, že lékaři pobírají za svou práci horentní finanční odměny. Ve skutečnosti se ale v těchto statistikách zapomíná, že jsou do uveřejněných sum zahrnuty odměny za pohotovostní služby jak všední, tak sváteční. Lékaři je provádějí povinně na úkor svého osobního volna, ale i zdraví. Nikdo v naší zemi nepochybuje o tom, že jeho přesčasové hodiny mají být proplaceny, ale u lékařů se to bere jako samozřejmost vyplývající z poslání. Lékař ale musí být také dostatečně finančně oceněn, aby se mohl plně věnovat své práci a finančně zajistit jak rodinu, tak i další běžné služby. Druhým problémem klesající prestiže ve vztahu lékař-pacient je to, že je u nás zdravotní péče nadále plně kryta ze všeobecného zdravotního pojištění. Pokud by si pacienti museli připlácet za cílené poškozování zdravotního stavu, čímž myslím kouření, nadužívání alkoholu, obezita, pak by se jistě chovali rozdílně i ve vztahu k lékaři. U zubních lékařů je tento problém již vyřešen. Dále by bylo vhodné zavést nadstandardní zdravotní pojištění, jak je tomu v okolních západoevropských státech, což by přineslo další finanční prostředky do celého systému.

Lékaři jsou často považováni za vzory pro ostatní populaci.  Jak jste tedy na tom se sportem Vy sám a co doporučujete ostatním? 

Já sám se snažím pohybovat, jakmile je to možné, a to i v práci – chůzí po schodech namísto výtahu. Při nedostatku času na kolektivní sporty jezdím na kole, ve všední den pravidelně krátce ráno jakožto rozcvičení, o víkendech potom intenzivněji. Rád plavu a o dovolené provozuji windsurfing. Také mám rád horskou turistiku, v zimě lyžování.

Když už jsme u zdravého životního stylu, jak Vy sám zvládáte ohromný pracovní nápor?  Tento rozhovor vznikal na dálku, protože v pondělí, v úterý a ve čtvrtek během dne operujete a navečer přejíždíte do ambulance, ve středu míváte noční služby… Během roku ještě často se sportovci odlétáte na mnohé sportovní soutěže či utkání.

Myslím, že každý si musí najít svou životní filosofii a styl sám. Pracovní nápor zvládám díky tomu, že mě moje práce skutečně baví – bez toho by to nebylo možné, protože – jak jste zmínila, většinu životního času strávím v práci. Navíc mě baví vědecká práce – ta vede k zadostiučinění, že jsme schopni posunout naše poznatky dále i v celosvětovém kontextu. Dalším stimulem je vidina odpočinku o víkendu a možnost věnovat se rodině a sportovním aktivitám.

Ohledně mého zapojení do sportovních aktivit jakožto funkcionáře– jako člen lékařské komise FIFA každoročně odlétám na některý fotbalový turnaj pořádaných FIFA. Je to sice na úkor dovolené a rodiny, ale skvělé v tom, že se setkávám s lidmi ze všech částí světa a vznikají nová přátelství. Navíc poznávání nových oblastí je též skvělé. Další zapojení do aktivit lékařské komise a dalších FIFA Medical-center je jen nárazové a krátkodobé, a opět potěšující, díky existujícímu přátelství s kolegy z celého světa. 

Vaše slovo závěrem…

Jakožto lékaře k populaci: najděte si zdravý životní styl se sportem, který Vám vyhovuje a vyvarujte se nadměrného příjmu potravy a pití, tak abyste nás–lékaře potřebovali co nejméně.

Jakožto profesora Karlovy Univerzity – chtěl bych je adresovat především mladším kolegům pracujícím v nemocnicích: buďte ve své práci důslední a cílevědomí, obětujte něco ze svého pohodlí, neustále se vzdělávejte dle možností i v zahraničí a snažte se posunout naše vědění kupředu.

Autorka: Linda Štucbartová