Jaroslav Kubera

Pozor na páchání dobra!

Jaroslav Kubera, Předseda Senátu Parlamentu České republiky

Předsedu Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kuberu, který patří k nejvýraznějším postavám politické scény, je nejlepší představit v číslech. V nejvyšší politice působí nepřetržitě od roku 1994. Vyhrál sedmkrát komunální volby, čtyřikrát senátní. Je znám svými kontroverzními návrhy, o kterých často ani ti nejbližší spolustraníci nevědí, zda jsou myšleny vážně, nebo je to recese. Právě diskuze ho na politice baví. Zůstává svůj, s voliči rozmlouvá rád, ale rozhodně nemá potřebu se měnit nebo přizpůsobovat.
Jaroslav Kubera je zastáncem svobod (včetně těch pro kuřáky), kritikem přílišné regulace, Evropské unie – zejména dotačních programů, (ale není stoupencem Czexitu), je trnem v oku mnohým feministkám, ale téma domácího násilí nezlehčuje. Náš rozhovor se nevěnoval výše zmíněným tématům, na kterých se z důvodu příslušnosti k odlišným společenským „bublinám“ neshodneme, ale širším společenským otázkám, kde by naopak bylo vhodné určitou míru konsenzu hledat. Bylo příjemné si uvědomit, že dva lidé spolu mohou vést kultivovaný rozhovor a nemusí přitom spolu nutně souhlasit. Vždyť právě za svobodu slova jsme před 30 lety demonstrovali. Připomeňme si slova Karla Poppera, autora díla Otevřená společnost a její nepřátelé, který napsal, že národ se mohl dopracovat poznání pomocí demokratické debaty, žádné ultimativní pravdy neexistovaly. Společnost se mohla posouvat kupředu pomocí procesu intelektuálního zkoumání, podrobujíce myšlenky kritice a vzdávajíce se jich vzhledem k protikladným důkazům.

Pane předsedo, v nejvyšší politice jste strávil čtvrt století. Slavíte nebo bilancujete a ohlížíte se zpět?

Víte, politika je moje druhá trvalá láska už dlouho, hned po mé manželce. S manželkou jsme svoji už dlouho, politikou se zabývám již od roku 1962. Skoro nikdo už nepamatuje dobu charakterizovanou sloganem „Maso bude soudruzi“, přítomností Antonína Novotného na Letné nebo poslechem Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Pak historie a události dostaly spád. Rok 1968 má pro mne daleko větší význam než pro někoho, kdo ho nezažil. Od doby druhého osvobození mám prostě s Rusy problém. Na druhou stranu nejsem zastáncem ani hysterických kampaní či módních vln, kupříkladu mohu uvést globální oteplování nebo fascinaci elektromobily. Často dnes zaznívá, že za minulého režimu bylo lépe. Z hlediska osobního života určitě. V létě jsem pracoval od 6 od rána do 14.30, většinou se končilo už ve dvě a šli jsme surfovat. V zimě surf nahradily lyže. Na čas na koníčky mi zůstaly jen vzpomínky, letošní zimu jsem lyžoval jen jedenkrát v souvislosti s výjezdním zasedáním. Doba byla klidnější a snad i jednodušší. Jednou z mých rolí, kterou si velmi užívám, je přijímání velvyslanců. Při setkání s nimi si uvědomuji, jak je svět nejen složitý, ale i zrychlený. A k tomu všemu ještě připočtěme vliv technologií, které znemožňují poznat, co je pravda a co nikoliv.

U reflexe ještě zůstaneme. Slavil jste 15. výročí vstupu do EU?

Já sám patřím ke kritikům Evropské unie a jejího fungování. Nabízí se paralela s nefunkčním manželstvím, kdy oba ve vztahu zůstávají, ačkoliv nespokojení, protože benefity převažují nad ztrátami. Dotace, byť používané na rozhledny v údolí, jsou prostě velkým lákadlem. Na druhou stranu diskutovat o Czexitu je nesmysl, v tom se s Václavem Klausem ml. neshodneme, na rozdíl od změny klimatu. Připadá mi nebezpečné propadat tendenčním nadšeným vlnám, ať už ohledně oteplování nebo teď nejnověji elektromobility. Evropě hrozí, že zničí tradiční automobilový průmysl a co se stane poté, co se ukáže, že to je slepá ulička? Dokážete si představit, že sídliště Jižní Město bude ve stejném počtu obsazené elektromobily tak, jako je teď automobily? Chybí nám kritické myšlení. Sám aplikuji pravidlo: „Zamysli se poprvé, zamysli se podruhé, zamysli se potřetí a často dojdeš k názoru, že první myšlenka byla úplná hloupost“. Podobně je to v zákonodárství. Mám pocit, že zákony se nastřelují naslepo a pak se opravují. Počátkem května vláda prohlásila, že děti by neměly platit za exekuce rodičů. To snad má být standardní situace a náš stav, kdy děti necháme dorůst a pak na ně pošleme exekutora, je anomálií. Ovšem, co se řeší? Registr smluv či otevírací doba během svátků. Věci, jejichž regulace je z mého pohledu zbytečná.

Vraťme se ještě od každodenních starostí a strastí k oslavám. Letos oslavíme 30 let od Sametové revoluce. Když si vzpomenete na dobu, kdy jsme stáli na náměstí a zvonili jsme klíči, a porovnáte to s dnešní situací, jaký je Váš pohled?

Nemyslím, že byl možný jiný postup. Opět dám příměr: děti si hrají v domě, kde je velké akvárium. Jedno z dětí do akvária udeří, ono praskne, voda vyteče a rybičky se mrskají po podlaze a lapají po vzduchu. Naším úkolem bylo akvárium co nejrychleji znovu sestavit a pokud možno ještě živé rybičky do něj přemístit. To vše jsme dělali, aniž bychom věděli, jakým lepidlem se sklo lepí. Takto vypadal náš příběh. Odborníci z USA již tehdy tvrdili, že transformace socialismu na kapitalismus je záležitostí několika let, ale transformace mysli lidí na změnu režimu je záležitostí 50 let. Měli pravdu. Dodnes nemůžeme do jisté míry strávit změny, protože zastihly každého v jiné situaci. Nejlepší příklady jsou ze života. Vezměte si dva spolužáky. Před rokem 1989 spolu dva spolužáci, jeden jedničkář a jeden propadlík, pracovali v jedné továrně. Premiant v továrně zůstal, zatímco propadlík se vrhnul na podnikání a stal se úspěšným miliardářem. Premiant nechápe, jak se mohlo stát, že do té doby ne příliš úspěšný kamarád to dotáhl tak daleko. A, prosím, nejsou to případy, kdy se úspěchů dosáhlo nějakou levárnou. Znám případy šikovných řemeslníků, kteří se krůček po krůčku vypracovali. Mediální kauzy a nezdařilé případy známe všichni. Ale věnujeme stejnou pozornost těm úspěšný firmám, které jsou světově proslulé? Sečteno a podtrženo, není důvod neoslavovat. Transformace byla jednoznačným úspěchem. Obávám se, aby to nedopadlo jako vždy, kdy se budou konat demonstrace, a bude se poukazovat na nešvary, zatímco oslavy budou upozaděny.

Je negativismus jedním z rysů české povahy?

Negativismus jako takový nepovažuji za typickou vlastnost pouze Čechů, na rozdíl od závisti. Obávám se, že pokud by se sestavoval světový žebříček národů ohledně závistivosti, tak Čechům budou patřit první příčky, stejně jako v konzumaci alkoholu. Pojďme se podívat na roli závisti v širším a historickém kontextu. Do jisté míry se projevovala i soběstačností. Proto se v Čechách tolik kradlo a krade, včetně historických letadel, která přilétla v roce 1945 v květnu na letiště ve Kbelích a Češi je hned rozebrali, protože Čechům se vše hodilo a hodí. Nemáme tendenci si najímat zahradníky, raději se na zahradě budeme v hlíně rýpat sami, i když nás to dvakrát nebaví, nebo nám to nejde. V zahraničí mají lépe situované rodiny hospodyni, která pečuje o domácnost. U nás to není zvykem, byl by to cizí člověk v domácnosti. Další paralela je se stěhováním. Američtí odborníci doporučovali, aby se Češi naučili stěhovat za prací. Pro někoho, kdo má barák, u něj zahradu, na ní králíky, v baráku kočky a babičku, která pomáhá s dětmi, je jakákoliv představa stěhování 100 km za prací nemyslitelná. Kdo má zájem jít do bytu po předchozím nájemníkovi a používat cizí nábytek? Dokonce i na bowlingu má většina lidí své vlastní koule…(smích).

Chybí Vám úroveň komunální politiky?

Pořád jsem předsedou finančního výboru v Teplicích a děsí mne, jak se utrácí. V Čechách je běžná představa, že každý chce mít vlastní bydlení. Lidé si berou větší hypotéky, než na které dosáhnou a starostové měst za 20 let budou mít velké problémy s lidmi, z nichž se stanou bezdomovci, protože přijdou o střechu nad hlavou z důvodu neschopnosti splácet hypotéku, protože onemocněli nebo byli propuštěni. Pokud si někdo půjčí, tak si může dovolit velkoryse utrácet. Zde je paralela s dotacemi. Na dotace pohlížíme jinak než na vlastní peníze. Bezhotovostní placení vnímám jako další fenomén, který bude mít nezamýšlené důsledky. Banky už nemají peníze, ale spreadsheets. Rád jsem se ovšem zbavil GDPR agendy osobních údajů až za hrob. Na druhé straně jsme svědky kradení osobních údajů v míře nevídané, a to ze strany různých aplikací v mobilu. A kde je stát, který nás chrání? Ano, vždycky máte možnost si aplikaci nestáhnout, ale pak nemáte ani navigaci nebo foťák. Větší regulace zde nepomůže. Naopak. Omezit, kdo bude mít k jakým informacím přístup. Děsí mne, že se chystá zákon, že Policie České republiky bude moci bez souhlasu České národní banky nahlížet do účtů. Zde jde o princip. Co je komu do toho, že jsem si koupil sekačku na trávu? Proč by se o to měl stát zajímat? A vše je zaštítěno pácháním dobra a dotyční se zaštiťují tím, že dobro pro ostatní páchají, ačkoliv o něj nestojíme. V případě neplatičů alimentů si však stát neví rady. Já navrhuji neplatičům odebrat pas, aby nemohli na dovolenou mimo EU. Do Egypta si jezdí, ale na děti neplatí. Ale hned si uvědomím, že by ombudsmanka byla proti.

Jste znám svým smyslem pro humor. Divím se, že Vás ani po těch letech v politice nepřešel.

Lídři by měli mít smysl pro humor. Vzpomeňte na Jana Masaryka. Myslím, že kdyby nebylo humoru, tak bych se zbláznil. Často bývám za humor kritizován. Když jsem se stal Předsedou Senátu tak mi bylo doporučeno, abych zvážněl. Lidé mi píší, ať se neměním a zůstanu sám sebou. Autenticita je podle mne pro lídra naprosto zásadní. Já zůstávám sám sebou a mluvím s lidmi naprosto otevřeně a přirozeně. A voliči to oceňují. Pohřebním řečníkem bych opravdu být nemohl.

A Váš vzkaz pro čtenáře Czech and Slovak Leaders?

Myslím, že každý by si měl upřímně odpovědět na otázku, zda bylo za minulého režimu lépe. Podívejte se na účtenku ze supermarketu, pokud tedy nebude ve sváteční den zavřený. Uvařte si kávu a přiznejte si, že lépe nebylo. A oslavme svobodu. Problémy jsou, ale výročí si nenechme zkazit. Pojďme demonstrovat 16.11. nebo 18.11., ale 17.11. to pořádně oslavme. Napadlo by někoho demonstrovat v den vlastních narozenin?

Linda Štucbartová