Jakub Kulhánek

 

“STÁTNÍ SPRÁVA není ve fungování pomalejší než soukromý sektor”

 

Jak funguje státní správa v době pandemie? Už rok se hovoří o tom, jak pracovníci firem přešli na home office. Jaká je situace ve státní správě? Pozvání k rozhovoru přijal Jakub Kulhánek, náměstek ministra vnitra. V minulosti působil jako náměstek na ministerstvech obrany nebo zahraničních věcí. Pracoval rovněž jako analytik či jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny. Publikoval řadu textů v odborných publikacích či v médiích.

Jakub Kulhánek vystudoval mezinárodní vztahy na pražské Univerzitě Karlově a magisterský titul získal na Walsh School of Foreign Service na Georgetown University ve Washingtonu.

Státní správa bývá často kritizována za to, že digitalizaci zaspala. Na rozdíl od mnohých firem, které přešly na home office, u státních úřadů fungování online dlouho nebylo možné. Samozřejmě chápu, že ne všechny agendy je z podstaty věci možné přenést „domů do kuchyně“. Jak situaci vnímáte Vy?

S Vaším tvrzením bych si dovolil nesouhlasit, státní správa se už od první vlny před rokem snažila home office využívat maximálně. Podle náměstka pro státní službu pracovalo z domova v některých úřadech i 80 % pracovníků. Právě ve využívání práce z domova šel stát příkladem firmám i některým jiným úřadům, i když podnět směrem k digitalizaci částečně chápu, protože se sice za poslední roky udělal obrovský kus práce, bohužel často v legislativní nebo technologické oblasti, která není až tak viditelná. Je to velká výzva do budoucna a platí, že digitalizace je nákladná záležitost a stát do ní i do kybernetické bezpečnosti bude muset razantně investovat.

Můžete čtenářům Czech and Slovak Leaders blíže popsat, jak funguje rezort Ministerstva vnitra během pandemie?

Už jsem zmínil, že kdo může využít home office, pracuje z domova. Ostatní se musí samozřejmě testovat a dodržujeme přísný systém střídání směn tak, aby se zaměstnanci potkávali jen v nejnutnějších případech. Drtivá většina porad a schůzek probíhá online, setkáním Vlády počínaje, experpracovními úroveň. Pro všechny to samozřejmě bylo velmi náročné, ale troufnu si tvrdit, že celý resort si na nový styl práce rychle zvykl. Do určité míry nám to otevřelo oči a ukázalo možnosti a efektivitu práce na dálku. Řadu schůzek je možné provádět online a lidé se mohou scházet mnohem operativněji. Sdílení a práce na dokumentech je také jednodušší. Zároveň se však řada věcí, aby mohly fungovat, neobejde bez investic do systému a vybavení, včetně nákupu koncových zařízení pro úředníky. V této souvislosti se nesmí zapomínat na kybernetickou bezpečnost, což je zejména v případě Ministerstva vnitra a naší agendy velmi důležité téma. Přechod na digitalizovanou státní správu také něco stojí.

Jak na tom s pověstnou digitalizací státní správy tedy jsme?

Posunuli jsme se o dost kupředu. Vnitro má kompletně postavený Portál občana, kam stačí jen dodávat jednotlivé agendy, což je už na ostatních rezortech. Zjednodušeně řečeno, my máme připravenou strukturu, kde je možné vyřizovat elektronicky třeba řidičské průkazy, na dopravě už je, aby ji naplnila a začala používat. Ve sněmovně prošla legislativa, která upravuje právo občanů na elektronickou komunikaci. Připravená je eSbírka a eLegislativa, které zmodernizují tvorbu zákonů a zpřístupní je pro všechny.

V čem nás Covid-19 posunul kupředu a kam je třeba po skončení pandemie napřít síly?

Pandemie mimo jiné prokázala, jak je digitalizace užitečná. Například bez eNeschopenky nebo eReceptu by byla epidemie mnohem komplikovanější. Ve zdravotnictví se elektronizace určitě zrychlila o roky a podobné je to na všech ministerstvech. Na první pohled vypadá stát pomalejší než soukromý sektor, ale podle mého je to jen zdání. Státu pravda někdy trvá se k něčemu rozhoupat, ale pak právě to zavedené státem dává digitalizaci impuls pro související služby.

Je možné se poučit od okolních zemí či z Izraele?

S Izraelem Česká republika udržuje velmi těsné vztahy v mnoha oblastech a je to velmi inspirativní stát. Nesmíme však zapomínat, že se nachází v naprosto odlišné situaci a některá opatření přirozeně akceptovaná izraelskou veřejností by v České republice nepadla vždy na úrodnou půdu. Já sám jsem příznivcem maximálního využívání zkušeností ze zahraničí, když něco funguje, nemusíme za každou cenu přicházet s vlastní českou cestou.

Můžete uvést nějaký příklad?

Testování ve školách samotesty je z velké části převzato z Rakouska, kde funguje a umožnilo otevřít školy a všichni si je pochvalují. Ústřední krizový štáb, který se podílí na přípravě otevření škol, byl velmi rychle schopen připravit model návratu žáků do škol za využití rakouských zkušeností. Nebo bych mohl dát příklad využití grafiky a obsahu britské kampaně “Zůstaň doma a zachraň životy”. Během několika dní kampaň byla na světě a mimochodem, co se týče mediální komunikace Covidu, jsem s britskou stranou v úzkém kontaktu.

Vaší specializací jsou zahraniční vztahy a bezpečnostní politika. Jak vnímáte zhoršující se pověst České republiky?

Nemyslím si, že by Česku klesal kredit. Česká republika se drží na osmém místě žebříčku nejbezpečnějších zemí Global Peace Index. Celkové statistiky kriminality u nás klesají, s výjimkou kybernetické kriminality, ale to je celosvětový trend. Zde je opravdu potřeba vyzdvihnout práci policie i celého Ministerstva vnitra, protože zde máme být na co hrdí. Pokud máte na mysli vnímání naší země v souvislosti se zvládáním pandemie Covid-19, to je trochu složitější. V loňském roce jsme patřili mezi premianty. Teď je situace samozřejmě jiná, ale je to vždy potřeba vnímat v kontextu. Situace je poměrně podobná v okolních evropských zemích. Portugalsko drželo chvilku pomyslnou příčku nejvíce zasažené evropské země, a dnes je na tom výrazně lépe. Situace se teď velmi zhoršuje v Polsku a Maďarsku a tamní vlády jsou nuceny zavádět velmi restriktivní opatření. Tím vůbec nechci říci, že jsme chyby neudělali, pro všechny to byla dost nová situace a ničemu neprospělo ani věčné přetahování zastánců rozvolňování a uzavírání. Bohužel se ukazuje, že jediné řešení, jak vir potlačit, je razantní omezení kontaktů mezi lidmi. Až do chvíle, kdy se nám podaří většinu populace naočkovat.

Mnozí naši čtenáři si zvolili Českou republiku jako svůj druhý domov, ale po dlouhé době se zde bezpečně necítí…

To je mi samozřejmě líto, otázkou je, na kolik je to vnímání objektivní reality či řekněme jisté mediální hysterie. Ale jak už jsem říkal, musíme rozlišovat. Pokud se bavíme obecně o bezpečnostní situaci v Česku, realita je daleko přívětivější, než se může zdát. Česká republika je, a já věřím, že i zůstane, jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. To bude mít vliv na spokojenost s životem u nás, ale i na potenciál přilákat více zahraničních investorů. V bezpečnostní oblasti jsme jako jedna z nejbezpečnějších zemí respektovaný partner, máme být i na co hrdí.

Nyní k občanům ČR. Pamatuji si loňské tiskové konference a pověstný červený svetr pana ministra Hamáčka, který v symbolické rovině dodával odvahu, energii a naději. Nyní je více než dříve Ministerstvo vnitra spojováno se situacemi, kdy policisté „zaklekávají“ na občany ČR v případě nenošení roušek.

Platí pravidlo, že veřejnost i policie musí dodržovat zákon. Policie postupuje zcela podle zákona a když se podíváte na celá videa, vidíte třeba 15 minut dlouhé nekonečné dohadování policistů nebo strážníků s lidmi, kteří si odmítají nasadit roušku a odmítají se legitimovat. Tak to prostě nejde. Policie nemá rozkaz zakleknout na každého, koho uloví bez roušky. Ale aby to mohla vyřešit domluvou, je nutný respekt i z druhé strany. Nasadit si roušku, ukázat doklady. Pak je to většinou i bez pokuty. Když půjdu s dcerou na procházku a policista mě zastaví a upozorní, že nemám roušku, tak si ji vezmu, poděkuji za upozornění a omluvím se. Nebudu před dítětem hysterčit, že neukážu občanku a ať se ke mně nepřibližuje na dva metry. Svému dítěti bych dal špatný příklad a ze sebe udělal idiota. Chápu, že po roce je toho na lidi už moc, ale řešením není bláznit po náměstích bez roušky, provokovat policii a v nejhorším případě k tomu ještě šířit covid. Žil jsem v USA a neumím si představit, že by si vůči policii někdo dovolil to, co někteří naši občané na naši policii. A už vůbec si neumím představit, že by to američtí policisté vydrželi tak dlouho.

Jedna z mých nejoblíbenějších otázek této doby zní, na co se těšíte, až nebudete muset řešit Covid-19?

Možná to bude znít až příliš naivně, ale těším se, až trochu opadne všeobecně blbá nálada ve společnosti. Omezení jsou všude na světě, jsou únavná a nálada ve společnosti se pochopitelně vyostřuje. Přes všechny negativní zprávy však pořád většina lidí opatření respektuje, protože vědí, že tak chrání naše přetížené zdravotnictví a zejména naše blízké, kteří patří do ohrožené skupiny. Takže já se těším, až se budeme moci více nadechnout a spadne z nás všudypřítomný stres. A snad si také těším, že se pak trochu dokážeme odpoutat od všemožných sociálních sítí a budeme více chápat a poslouchat jeden druhého. Obávám se, že pandemie prohloubila zahleděnost do vlastních názorů, štěpení společnosti a utvrzování v nenávisti vůči názorům těch druhých, když jsme se kvůli viru uchýlili do virtuálního prostoru. Ale chci být optimistou…

V dnešní době se prostor pro širokou informovanost velmi zužuje. Na co byste rád jako náměstek ministra vnitra poukázal Vy osobně?

To máte pravdu, paradoxně v době internetu a sociálních sítí je v informacích vlastně docela zmatek. Zahlcení informacemi bohužel přeje dezinformacím a různým alternativním “pravdám” a lidé uzavření do svých sociálních bublin se mnohdy ke správným informacím vůbec nedostanou. Čím dál rozsáhlejší digitální svět není jen skvělý prostor, kde najdeme informace, kde několika kliknutími nakoupíme nebo se pobavíme. Je to i docela nebezpečný prostor, který nás může stát peníze i psychické zdraví, to souvisí i s rostoucí kyberkriminalitou, kterou jsem zmiňoval na začátku. Jestli si smím dovolit nějakou radu, nebo apel, tak nevěřte na internetu všemu a informace a zdroje pečlivě prověřujte.

A nyní už poprosím o závěrečná slova pro čtenáře Czech and Slovak Leaders Magazine.

Snad jsem nebyl moc pesimistický. Vir nás ještě bude chvíli trápit, ale společně to zvládneme. Krize odhalila, že přes všechny těžkosti je ve společnosti spousta solidarity a máme mezi sebou řadu hrdinů mezi zdravotníky, policisty či hasiči. A věřím, že až se vir podaří porazit, tato pozitivní energie nám pomůže naši společnost posunout.

Linda Štucbartová