Edita Randová

 

“Vše začíná v hlavě”

 

Edita Randová je česká mezzosopranistka. Koncertovala na všech světadílech, účastnila se významných hudebních festivalů a vystoupila i ve slavné Carnegie Hall. Reprezentovala Českou republiku a její hudbu na turné v Austrálii, Číně a Brazílii, vždy pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí. Zahraniční politika je její vášní, v loňském roce dokončila magisterská studia oboru mezinárodní vztahy. Jejím posláním je přiblížit vážnou hudbu mladým lidem. Proto založila vlastní mezinárodní hudební festival Tóny nad městy a je jeho uměleckou ředitelkou. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří CD s písněmi Antonína Dvořáka. Na jaře chystá vydání dalšího CD, věnovaného Dvořákově rané písňové tvorbě, která není široké veřejnosti příliš známá. V současné době koncertuje nejčastěji v Itálii. Edita Randová mluví anglicky, francouzsky a italsky. Chystá se na doktorandské studium oboru Umění a ekonomika na Vysoké škole ekonomické. Zvládla kariéru i mateřství a je hrdou matkou 26letého syna. Ačkoliv je hvězda, tak na hvězdné manýry si nepotrpí. Rozhovor jsme si domlouvaly napřímo. Přišla ke mně domů a navzdory poučkám, že káva s mlékem zahleňuje, si dala právě malé espresso s kapkou mléka. Občas hřeší, často má ovšem i hlad. Po setkání s Editou jsem si uvědomila, jaká je umění řehole. Co vše může kariéra znamenat a zároveň, že být nejlepší v podmínkách tvrdého businessu mnohdy nestačí.

Rozhovor vedeme v prostoru koučovny u mne doma. Vím, že máte před koncertem v Itálii, a tak jsem se s Vámi nechtěla scházet v kavárně v době probíhající chřipkové epidemie. Obáváte se o své zdraví a hlasivky?

Nenechám se ovlivňovat, věřím, že vše začíná správným nastavením mysli. Snažím se žít zdravě, hřeším jen kávou. Mám dojem, že pozorováním, zda mne nebolí hlava či v krku či sledováním výskytu chřipky na našem území, si danou situaci mohu spíše přivolat. Tyto zprávy registruji, zároveň si řeknu, že mne se to týkat nebude. Hodně se věnuji duchovnímu rozvoji, a proto věřím, že vše začíná v hlavě.

Naprosto s Vámi souhlasím. Ze své profese kouče vnímám otevřené a pozitivní nastavení mysli jako zásadní pro úspěšné fungování a další růst. Po více než dvacetileté přestávce od předchozího studia jste loni dokončila magisterské studium mezinárodních vztahů.

Koučování jsem si měla možnost vyzkoušet na jedné odborné konferenci, kde jsem z pozice návštěvníka zaskakovala za jednoho z expertů, který náhle onemocněl. Od té doby se na mne ještě několikrát pořadatelé konferencí obrátili. Jsem zvyklá na publikum, nevadí mi mluvit spatra a myslím, že mohu sdílet mnohé životní zkušenosti. Mnohé vrstevnice se divily, že se vrhám opět do studia, s povzdechem, že ony na to už nemají „hlavu nebo věk“. Mnozí vrstevníci si stěžují, že nejsou schopni naučit se cizímu jazyku. Pokud si toto tvrzení lidé takto explicitně opakují, tak si sami vytváří blok. Všimla jsem si, že výmluvy jako věk či kondice však lidé používají proto, aby zakryli vlastní lenost a pohodlnost.

Proč jste si k hudbě přidala právě mezinárodní vztahy?

Ráda a hodně cestuji. S nadsázkou říkám, že tak, jak někdo sedne ráno na vlak či na autobus, já nasednu do letadla. Baví mne reprezentovat Českou republiku ve vzdálených destinacích jako Čína, Brazílie či Austrálie. Právě v Číně, v rámci vystoupení na Univerzitě v Pekingu k oslavě státního svátku České republiky, jsem byla požádána, abych řekla pár slov o kultuře České republiky. Začala jsem tedy hovořit nejen o hudbě, ale i významných památkách a celkovém významu kultury. Pan velvyslanec moje vystoupení ocenil a poznamenal, že bych se do diplomacie hodila. Uvědomila jsem si, že mne právě diplomacie velmi baví. Šla jsem a vystudovala jsem magisterský obor. Tímto studiem však nekončím. Od září se chystám na doktorandské studium na Vysoké škole ekonomické v oboru Management umění. Po dvou dekádách tak plním přání svých rodičů, kteří chtěli, abych právě Vysokou školu ekonomickou vystudovala. Rodiče nevěřili, že se samotným zpěvem, ke kterému mne to táhlo již od předškolních let, lze uživit. Vystudovala jsem tedy střední ekonomickou školu, obor ekonomika pošt a telekomunikací s výhledem na uplatnění jako vedoucí pošty. Pošta mne minula, dostala jsem se na pozici referentky letového provozu a pak už přišla hudební angažmá. Věřím, že události se nám rovněž dějí v určitých cyklech. Můj návrat do studia na VŠE je tedy přirozeným dokončením mého původního směřování. Diplomacii si ponechávám jako možné profesní uplatnění pro dobu, kdy už nebudu mít hlas v kondici vhodné pro vrcholná koncertní vystoupení.

V hudbě jsou tempo a rytmus velmi důležité. Vypadá to, že k Vám správné věci přichází ve správný čas.

Držím se hesla, že není dobré tlačit na pilu. Byla to právě setkání s určitými lidmi, která mne nasměrovala dále. Na druhou stranu, já jsem byla vždy otevřena novým příležitostem. Studovala jsem poctivě, neměla jsem žádné úlevy. Teď se učím na přijímací zkoušky. Kromě not tak s sebou všude nosím i odborná skripta z ekonomie. Svůj věk nerespektuji a daří se mi to. Věřím, že nové příležitosti opět přijdou. Kromě zkušeností se zahraniční politikou mám za sebou už i zkušenost z politiky domácí, byla jsem na kandidátce do parlamentu za KDU-ČSL. A protože věřím, že sny se mají nejen přát, ale i vyslovit, tak jednou bych velmi ráda reprezentovala Českou republiku na postu velvyslankyně v zemi, kterou znám, jejíž jazyk, hudbu a kulturu jsem studovala, tj. v Itálii.

V jistém smyslu už velvyslankyní jste. Založila jste festival Tóny nad městy, jehož posláním je přiblížit vážnou hudbu mladým lidem.

Často se mi stává, že po koncertě za mnou přijdou mladí lidé a jsou dojati krásným zážitkem. Svěří se, že jsou na koncertě poprvé. Po příjemném zážitku mají tendenci jít znovu na koncert. Mnoho mladých lidí si zpočátku vybere příliš náročného hudebního skladatele, což je od hudby odradí. Leoš Janáček prostě není pro začátečníky. Večerní písně Bedřicha Smetany či písně Antonína Dvořáka se budou líbit každému. Co se týče opery, doporučuji začít s Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany. Veselý příběh, do jisté míry zamilovaný příběh, v kontextu české vesnice pochopí každý. Na mých koncertech zazní jak lehčí, tak náročnější repertoár, právě pro mladé publikum. Pro děti školou povinné se totiž pořádají různé typy koncertů, ale pro dospívající mládež či mladé dospělé podobná nabídka chybí. Přála bych si, aby mladí lidé chodili na rande i do Národního divadla nebo Státní opery. Vůči klasické hudbě a koncertům stále ještě panují mnohé předsudky. Mnozí lidé stále ještě netuší, jak se na koncert klasické hudby správně obléci. Překvapuje mne, kolik lidí z Prahy ještě nebylo na koncertě v Rudolfinu. Raději si vytvoří mnohé domněnky, než aby to šli zkusit. Jsme opět u nastavení mysli.

Vy jste zvyklá na sobě hodně pracovat. Co všechno se vlastně skrývá za Vaším úspěchem?

Mrzí mne, že mi hodně lidí závidí. Z mé kariéry vlastně vnímají jen cestování, róby, účes a vystoupení na pódiu. Stále studuji italštinu, operní zpěv a angličtinu. Dlouho jsem se věnovala i hře na klavír. Denně se rozezpívávám, nejsem však instrumentalista, abych mohla cvičit dlouhé hodiny. Překonat lenost je důležité. Do fitness centra nechodím, ale pravidelně jezdím na rotopedu. Neustále se hlídám a omezuji se v jídle. Vyhýbám se alkoholu, což v české kultuře není vůbec snadné. Všichni se mne ptají, zda nejsem nemocná. Nedokážou si představit, že ze dne na den jsem se rozhodla pro radikální změnu.

Posteskla jste si, že česká hudba není v zahraničí příliš známá. Čím to je?

Pokud se zpívá v češtině, tak publikum nerozumí. Často vystupuji v Itálii a zpívám v italštině, protože posluchači mají rádi, když rozumí. Na komorních recitálech, kdy zařazuji i české písně, jsem se naučila vždy publiku vysvětlit, o čem budu zpívat. Porozumění se zvýší, písně jsou jinak přijímané a postupně roste i jejich obliba. Dvořák je známý v USA, ale v Itálii bylo velmi náročné se s ním v repertoáru prosadit. Díky tomu, že jsem v Itálii studovala, padla jazyková bariéra. Díky mému vzezření, mne Italové často považují za Italku. Ráda a často tam jezdím, ale současná ekonomická situace je tam tristní. Mladí lidé odchází do zahraničí, protože tam nenajdou práci. Korupce je v Itálii všudypřítomná. Mrzí mne, že my Češi si málo vážíme toho, jaká je Praha krásná, čistá a bezpečná. Já bydlím u Karlova náměstí a cítím se bezpečně. Chodím parkem, pěšky, večer a sama. Jsem pyšná na to, že jsem Češka. Máme nízkou nezaměstnanost a stabilitu. Proč si tedy stále stěžujeme?

Máte ještě nějaké nesplněné sny?

Už jsem mluvila o tom, že bych ráda působila jako velvyslankyně v Itálii. Věřím tomu, že to, co vysílám do vesmíru, to se mi vrátí. Co se týče pěveckých ambicí, jsem příliš zkušená na to, abych věřila tomu, že jde jen o nadání a talent. Působení v nejlepších operních domech je i otázkou tvrdého businessu a politických kontaktů. Podívejte se na nadměrné zastoupení ruských zpěvaček, například v La Scalle. Lobbing, konexe či sponzoring se nevyhnuly ani oblasti vážné hudby. Málokdo ví, že opera a vážná hudba je business. Vydání CD není jen o tom, zda jsem v té kategorii nejlepší. Je důležité si vybrat repertoár, který zaujme. Následně je důležité najít sponzora či mecenáše na vydání CD. Z prodeje náklady na pořízení, režiséra, studio, stříhání, mixování atd. financovat nelze. Proto jsem velmi ráda, že se mi to podařilo a na jaře budu své nové CD věnované Dvořákovým raným písním křtít. Budu ráda, když čtenáři Czech and Slovak Leaders budou u toho.

Linda Štucbartová