Domenico Furfaro

“UČME SE celý život”

Odborník na slovo vzatý, pan Domenico zakončil své studium získáním doktorátu v oboru politologie na jedné z předních italských univerzit. Je úspěšný v mnoha oblastech, kterým se ve své kariéře věnuje, v politice a v mezinárodních vztazích, v soukromém podnikání a v neposlední řadě v poradenství a ve vzdělávání. Hovoří plynně italsky, španělsky, francouzsky, portugalsky a anglicky.

Hezký den, Domenico, děkuji za Váš čas, v dnešní zvláštní době tak vzácný. Prosím, povíte našim čtenářům co Vás přivedlo do Prahy?

Zpočátku jsem se rozhodoval mezi Prahou a Berlínem. Nakonec zvítězila Praha, protože je magická i dynamická, má hluboký lidský rozměr. Město je velmi podnětné, není tu prostor pro nudu, každý si tu najde to svoje, ať již kulturu, sport, pracovní příležitosti či společenský život. Praha je velmi živé město. Dlouho jsem bojoval s českým jazykem, ale teď po osmi letech rozumím celkem dobře, i když mluvená čeština je pro mne stále výzvou.

Máte pocit, že se změnil obraz Itálie kvůli pandemii Covid-19? Změnil se život ve Vaší rodné zemi?

Každodenní život v Itálii se obrátil vzhůru nohama, ale i v zahraničí se vnímání Itálie a Italů nevyhnutelně změnilo, první jasný signál přichází pozorováním odvětví cestovního ruchu a dopravy. Mezinárodní lety do italských destinací jsou prázdné a hotely jsou opuštěné. Jedním slovem se jedná o katastrofu.

Italština je jazykem opery, umění, kina, módy… Můžete nám říci více o kurzech, které učíte?

Od dětství jsem rád naslouchal, komunikoval a byl jsem vždy týmový hráč, to předdurčilo mou budoucí profesi. Díky mnohaletým zkušenostem s prací s politiky a obchodníky jsem se rozhodl soustředit na rozvoj profesionálních komunikačních dovedností ve firmách i na úřadech, navazování obchodních spojení, sebeprezentaci a efektivní spolupráci v multikulturním prostředí.

Mohu říci, že moc rád učím, dělám tuto práci s vášní. Pro učitele je určitě důležitá láska k mateřskému jazyku, gramatika, slovní zásoba, pravopis a jeho lexikální zvláštnosti činí z italštiny skutečný symbol naší kultury. Ale v cizí zemi pochopíte, že to nestačí. Základem práce lektora je touha sdílet své znalosti a předávat je jakoukoli efektivní formou svým studentům.

Dlouholetá zkušenost s rozličnými školeními z oblasti „Soft Skills“, nás s mojí kolegyní Janou Frischmannovou přivedla na myšlenku týmově vedených multikuturních komunikačních kurzů, které dokazují v praxi známou teorii, že SLOVO má v komunikaci celkovou hodnotu pouhých 7 %, ostatní je dílem paraverbální (vokální se v odborné terminologii nepoužívá) a neverbální komunikace. Zjistili jsme, že mnozí více méně vědí, že neverbální komunikace je důležitá, ale paraverbální komunikace, neboli hlasové prostředky, techniky a kultura hlasového projevu je v Čechách neprávem naprosto zanedbávaná. Hlas se všemi svými atributy tvoří celých 38 % přímé komunikace. Proto jsme se na něj zaměřili! Jedním z našich posledních projektů je školení „Komunikace a práce s hlasem“ speciálně vyvinuté pro oddělení komunikace a marketingu Magistrátu hl. m. Prahy. Náš lektorský tým je vskutku multikulturní, má v něm své místo i polská specialistka Sonia Sramek-Karcz. Naším společným komunikačním prostředkem je právě italština a její volný překlad do češtiny. Věřte nevěřte, funguje to! Bez ohledu na vrozené dispozice komunikaci i dalším měkkým dovednostem se lze učit a platí zde, „co chci, to mohu“. Když opustíme svoje obranné postoje a otevřeme se novým možnostem, nejenže se uleví nám i našemu okolí, ale začneme si rozumět, jsme naladěni na stejnou vlnu.

Naše kurzy jsou velmi úspěšné, populární a zážitkové, nejedná se pouze o přednášky, ale o in- tenzivní praktický trénink. Pro rektorát University Karlovy jsme na zakázku připravili program „Vedení vědeckého multikulturního týmu“ a kurzy na míru připravujeme i komerčním společnostem.

Často se ptám na „známé-neznámé“. Jaká jsou fakta, která by Češi měli vědět o Italech a Italové by měli vědět o Češích?

Ital se vždy pozná podle toho, jak gestikuluje, jak se rozčílí, protože Italové vždy vyjadřují bezprostředně svoje pocity, vždy spolu komunikují, Italové jsou slunní, v tom smyslu, že jsou veselí, od momentu, kdy se ráno probudí, rychle se spřátelí, okamžitě se s každým domluví, jsou velmi společensky zaměření… Ital je tak podle příměru v hudbě “Allegro Allegro Allegro” (lehce veselý, žije s lehkostí). Češi jsou více uzavření a méně společenští než my Italové, ale přátelství jsou tu hlubší, pevnější a déle vydrží. Slyšel jsem, že Čech, když nastoupí do vlaku, hledá prázdné kupé, kde nebude rušen, Ital jde do otevřeného vagónu a hledá společnost. To je, myslím, dost výstižné.

Jaké aspekty italského životního stylu Vám v Praze chybí?

Životní styl nás Italů je obdivován po celém světě, jsme otevření, expanzivní a veselí lidé. My Italové milujeme svátky a výročí ve společnosti svých rodin a přátel a známých, jsme milovníci našeho jídla a dobrého vína. Italové rádi hovoří, konverzace je pro nás téměř umělecká forma. Říká se, že zvyk je železná košile, proto je těžké někam přenášet a zapracovávat jiné obyčeje, ale chce to čas a trpělivost, myslím, že Češi se v poslední době dost otevírají a opouštějí své předsudky a stereotypy. Obecně myslím, že se můžeme všichni navzájem inspirovat v tom, co se nám líbí.

Je něco, co byste rád vzkázal čtenářům Czech and Slovak Leaders Magazine?

Milí Češi a Slováci, vaše země jsou krásné a jejich potenciál je velký, nezapomínejte, že, co nás odlišuje od ostatních, je dar a způsob, jakým to umíme nabídnout světu, je rozhodující. Ano, ZPŮSOB, nikoli produkt, ale servis k němu poskytnutý, to je přidaná hodnota. Vracíme se tam, kde jsme vítáni, tam, kde se cítíme dobře. O co lépe se naučíte nabídnout, o to více budete sklízet. Závěrem bych chtěl říci, že pro nás všechny platí: neustále je třeba se adaptovat na nové podmínky, vnímejme vše, co se děje kolem nás, mějme oči otevřené a uši nastražené, učme se celý život, buďme kreativní, inovativní a otevření změnám, jen tak můžeme jít kupředu.

CL

Foto: Jitka Tomečková