Delana Mikolášová

 

“V Izraeli jde o to, co umíte, ne kdo jste”

 

Sešly jsme se v Tel Avivu, v Café Masaryk, v Masarykově ulici, pod obrazem prvního československého prezidenta na zdi v nadživotní velikosti. Místo samotné dokazuje, jak jsou česko-izraelské vztahy výjimečné a trvalé. Byl to právě Tomáš Garrigue Masaryk, který jako první úřadující státník v roce 1927 podnikl cestu na tehdejší území Palestiny a podpořil myšlenku vzniku nezávislého židovského státu. Kvalitní diplomatické vztahy však nelze opírat jen o historii, je nutné věnovat pozornost i novým trendům a tématům. Moderní Stát Izrael, označovaný za „start-up nation“, vyniká na poli vědy a výzkumu. Ačkoliv izraelská populace představuje pouhých 0,1 % populace světové, co se týče vědeckých publikací, izraelští vědci se podílejí na světových publikacích v úctyhodném měřítku 0,5-0,8 %.

Není tedy náhodou, že v roce 2015 to byl právě Izrael, kam Česká republika poprvé vyslala vědeckého diplomata. A jelikož čtenáři Leaders mne znají jako zastánkyni rovných příležitostí, těší mne dvojnásob, že první post vědecké diplomatky obsadila Delana Mikolášová.

Delano, začněme pohledem do nedávné minulosti, slavíte dva roky na této pozici. Co se Vám za tu relativně krátkou dobu povedlo?

Podařilo se mnohé, na prvním místě zmíním navázání institucionální spolupráce s Weizmannovým institutem věd. Tento institut je považován za jeden z deseti nejprestižnějších vědeckých institutů na světě. Na jaře tohoto roku (rok 2017, pozn. autorky) navštívil Weizmannův institut věd místopředseda české vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek v doprovodu vědecké mise, aby s jeho prezidentem prof. Danielem Zajfmanem podepsal za Českou republiku Deklaraci o společné spolupráci. V návaznosti na toto setkání již Akademie věd České republiky připravila nabídku stipendií pro české postdoktorské studenty. Naši mladí vědci budou mít možnost strávit výzkumem na Weizmannově institutu až tři roky. Na tento úspěch můžeme být hrdí, s výjimkou bilaterálních dohod s USA a částečně s Německem totiž žádná jiná země naší velikosti takto rozsáhlou a přímou formu spolupráce nemá smluvně podchycenou. Mám velkou radost, že první dva čeští výzkumníci již od listopadu 2017 na Weizmannově institutu působí a další budou následovat v příštím roce. Dalším úspěchem, který bych ráda zmínila, je propojení vědců a výzkumníků z Akademie věd s jejich izraelskými protějšky. V horizontu osmi měsíců se potkalo celkem více než 150 vědců z obou zemí v rámci grantu mobility, což je mimořádně vysoké číslo.

Těší mne, že o spolupráci je opravdu oboustranný zájem. Kromě prestižních institucí, jakými jsou již zmíněný Weizmannův institut, Univerzita v Tel Avivu a Jeruzalémě či Technion v Haifě, se aktivně v českém výzkumném prostředí angažuje také Izraelská společnost chemická (Israeli Chemical Society), která vyslala své experty na prestižní mezinárodní konferenci v oblasti organické chemie, kterou pořádala Masarykova univerzita v Brně.

Když jsem na této pozici začínala, jedním z mých hlavních úkolů bylo navázání fungující spolupráce mezi českými a izraelskými institucemi a výzkumnými pracovišti, které se angažují v oblasti vědy a výzkumu. To se, myslím, podařilo. Teď už jak Izraelci, tak Češi, vědí na koho se obrátit, pokud mají o spolupráci zájem. Důležitými partnery jsou pro mě v Izraeli zejména Ministerstvo pro vědu, technologie a vesmír a Direktorát pro vědu a výzkum pro spolupráci s Evropou, který je součástí Ministerstva hospodářství. Působím v procesu navazování česko-izraelské spolupráce jako určitý facilitátor, neřeším tedy odbornou obsahovou stránku věci, ale pomáhám zejména zprostředkovávat vhodné kontakty a zrychlovat spolupráci na obou stranách. Vědecká úroveň spolupráce je v diplomacii velmi zajímavá, politická témata jdou při tom stranou a jste konfrontována se všemi obory od biologie až po fyziku, což je mimořádně zajímavé.

Nakolik je pozice vědeckého diplomata, přesnou terminologií attaché pro oblast vědy, výzkumu a inovací rozšířená u jiných států?

Tím, že tuto síť budujeme, jsme se zařadili spíše po bok větších zemí. V Izraeli tuto pozici mají obsazené země jako Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Francie, ze zemí Visegrádské smlouvy pak ještě Maďarsko.

Dlouhou dobu jste byla jedinou vědeckou diplomatkou, kterou Česká republika vyslala.

Nyní už jsme dva. Další kolega byl vyslán v létě 2017 do Washingtonu. Domnívám se, že síť vědecké diplomacie je opravdu důležité rozšiřovat, neboť tvoří stále vlivnější součást moderní diplomacie západních zemí. Česká republika by na tomto poli jistě neměla zůstávat pozadu. V momentě, kdy si druhá strana zvykne naši pozici využívat, velmi to všem zúčastněným usnadní komunikaci.

Jaká byla Vaše kariérní cesta?

Studovala jsem politologii a evropská studia v Olomouci. V rámci studia jsem na Univerzitě v Tel Avivu strávila téměř dva roky na výměnném pobytu. Na univerzitě jsem chvíli učila, poté jsem prošla výběrovým řízením na Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí ČR. Po jejím absolvování jsem tři roky pracovala na Odboru států Blízkého východu a Afriky, kde jsem měla na starosti právě vztahy s Izraelem a Palestinou. Jak jsem již zmiňovala, nepovažuji se za odbornici na vědu, mým přínosem je spíše znalost prostředí, kontaktů, kultury či mentality. Izraelci jsou orientovaní na výkon a na rychlost, neplánují příliš dopředu.

Izraelci často mění termíny či místa schůzek doslova na poslední chvíli a není dobré si to brát jako nějaký projev neúcty nebo nezájmu. Je rovněž důležité brát v potaz fungování o židovských svátcích či skutečnost, že neděle je zde prvním pracovním dnem v týdnu. Česká strana tyto reálie příliš často nezná, v důsledku čehož mohou pak vznikat zbytečná nedorozumění.

Izrael se nabízí jako zajímavý partner nebo investor. Co ještě by Češi měli o Izraeli vědět?

Izrael je Evropě velmi blízký. Dnes tu společně sedíme v kavárně v centru Tel Avivu, a jak sama vidíte, není potřeba se obávat ať již složitých kulturních odlišností nebo mít obavy z bezpečnostní situace. Zprávy z médií, zejména co se týče bezpečnosti, totiž ne vždy vystihují realitu. Pokud jde o oblast vědy a výzkumu, Izrael z hlediska počtu vědců na počet obyvatel předstihuje takové velmoci, jakými jsou USA či Japonsko. Na jeden milión obyvatel v Izraeli připadá 8 400 vědců, v České republice máme 3400 vědců na jeden milión obyvatel. Funguje zde na 5 000 technologických start-upů a každý rok jich dalších 500-1000 přibývá, což je nejvyšší koncentrace po Silicon Valley. V Izraeli jde zejména o to, co umíte, nikoliv o to, kdo formálně jste. Je to společnost, která dává velké příležitosti i ženám, gender zde nehraje roli. Všichni Izraelci navíc mají zkušenosti z armády, kde ženy působí ve velitelských rolích, tak potom nemají problém s ženami na vysokých manažerských pozicích. Izraelci jsou zároveň velmi rodinně založení, rodiny zakládají dříve než v Evropě. Izrael umožňuje pouze krátkou rodičovskou dovolenou, která trvá jen tři měsíce. Existuje zde však zároveň velmi dobře propracovaný systém péče o takto malé děti ve formě různých dětských skupin a potom školek, který umožňuje ženám rychlý návrat do pracovního procesu, aniž by kvůli založení rodiny zásadněji utrpěla jejich kariéra. Ráda bych také zmínila, že Izraelci si nepotrpí na autority, můžete se proto relativně snadno setkat i s vysoce postavenými lidmi. A vždy dostanete šanci prezentovat, co umíte či nabízíte. Záleží jen na vás, jak ji využijete.

Ráda bych se vrátila k úspěšnosti Izraele zejména v oborech exaktních věd. Jsou v Izraeli humanitní vědy na ústupu? A existuje nějaká osvědčená praxe, kterou může přebrat i Česká republika?

Humanitní a sociální vědy stále tvoří převážnou část oborů vyučovaných na univerzitách, přírodní vědy a IT se podílejí asi jen z 30 %. Důvodem, proč se Izraelci vědy nebojí, je skutečnost, že už od počátku školní docházky jsou vedeni k tomu, aby si děti k vědě utvářely přirozený vztah. Již ve druhé třídě začínají děti zpracovávat jisté „vědecké projekty“. Angažují se samozřejmě i politici. Bývalý izraelský prezident Šimon Peres podporoval návštěvy středoškolských studentů v laboratořích na univerzitách. Tyto vzory jsou pak důležité i v rámci komunit. Je dokázáno, že izraelští Arabové nemají tolik přirozených vzorů v rodinách, co se týče právě akademických pracovníků. Pokud ovšem univerzitu navštíví s vrstevníky, mohou snadno najít vlastní vzory. Věda nezná hranic. Byl to právě Šimon Peres, který podporoval myšlenku Izraele jako inovativního národa. Centrum Šimona Perese, které tento státník ještě během svého života založil, se nevěnuje pouze studiu míru, ale důležitou součástí jeho agendy je i podpora vědy a inovací napříč všemi vrstvami izraelské společnosti. Šimon Peres prohlásil, že „Velikost Izraele nemá být měřena v kilometrech čtverečních, ale počtem vědců na kilometr čtvereční“. Základní výzkum se zde nevymezuje tak striktně od aplikovaného a podnikatelský přístup je součástí univerzitního přístupu. Titul sám o sobě není důležitý. Doktorát z biologie vám nezajistí, že bude úspěšný i váš start-up.

Vnímám Vaše nasazení a energii. Izrael Vás tedy nakazil v dobrém slova smyslu.

Ano, po pár dnech začnete mít pocit, že je zde možné úplně všechno. Uvedu příklad své kamarádky Helen Wexler, která byla nominována mezi 60 nejvlivnějších mladých Izraelců mladších 30 let na základě prestižního žebříčku, které každoročně sestavuje časopis Forbes. Ve 27 letech vede úspěšný start-up, který se zabývá udržitelnou architekturou na Měsíci ve spolupráci s týmem NASA. Její druhý projekt se soustředí na podporu start-upového ekosystému v Jeruzalémě, na němž spolupracuje s jeruzalémským magistrátem. Přednáší také na Hebrejské univerzitě a často vystupuje na konferencích v Evropě a USA.. Stále však má čas jak na kamarády, tak na fungující partnerský vztah. Tyto příběhy vás obohatí a zároveň nutí k přemýšlení o tom, jak se vy sám můžete realizovat. Jak už jsem zmínila, postoje „Když se chce, tak to jde“ a „Překážky neexistují“ jsou opravdu v dobrém nakažlivé.

Závěrem Vás požádám o doporučení pro ty, kdo mají zájem s Izraelem spolupracovat.

Izraelcům nechybí sebevědomí prezentovat své myšlenky, vyzkoušet je, byť ne vždy uspějí. My Češi máme stále ještě tendenci se podceňovat. Máme vynikající odborníky, kteří někdy mají pocit, že Izraelci něco vědí lépe. Často tomu tak není, Izraelci pouze umí fakta lépe prezentovat. Všimněte si, že ve slavné knize „Start-Up Nation“ se mnohé prezentované projekty nakonec vůbec nerealizovaly nebo třeba i zkrachovaly. Skutečnost, že start-up v Izraeli ztroskotá, se bere jako běžná součást fungování. Naopak, bylo by divné, kdybyste po absolvování vysoké školy přišla žádat o práci do nějaké firmy a neměla jste zkušenost alespoň z jednoho start-upu. Měnit práci nebo obor je zcela běžné, specializace se odkládá na později. Je důležité přizpůsobit se tomu, co je potřeba. Tato flexibilita pro nás může být inspirativní.

Linda Štucbartová