Christophe Scarfogliero

 

“Nesmíme být konzervativní”

 

Czech and Slovak Leaders Magazine připravil novou rubriku, která bude věnována zvláště podnikatelům z malých a středních firem. Jak už bylo mnohokrát zmíněno, právě tyto podniky jsou skutečnou páteří ekonomiky, ale v realitě či ve vládních opařeních zůstávají v České republice opomíjené. Sektor služeb byl pandemií těžce zasažen. A kadeřnice a kadeřníci chyběli úplně všem, snad kromě paní ministryně financí.

V době pandemie nově otevřel (a bohužel několikrát uzavřel) svoji provozovnu známý francouzský kadeřník Christophe Scarfogliero. Mimochodem, jemu také vděčím za to, že navzdory velké ztrátě vlasů kvůli tzv. dlouhému covidu, jsem se nakonec nemusela uchýlit k účesu podle Shiry Has z filmu Unorthodox či alternativně Sinéad O’Connor z dob mého mládí.

Christophe Scarfogliero pochází z kadeřnické rodiny, je hrdým představitelem již čtvrté generace kadeřníků. Do České republiky přijel původně pomoci kamarádovi rozjet sérii salónů Hair City před 15 lety. A rozhodl se tady zůstat. Mezitím se stal vyhledávaným kadeřníkem, spolupracoval s Českou Miss, vytvářel účesy pro různé módní přehlídky, (mj. návrhářky Jany Bergové) a také vlasové show pro značku L’Oréal a česal mnoho topmodelek (např. Adrianu Sklenaříkovou). Pečoval o vlasy mnohých světových osobností, jako Susan Sarandon, Helen Mirren či Aimee Mullins, které přijížděly do České republiky na významné akce, mimo jiné i na mezinárodní filmový festival Karlovy Vary,

S Christophem jsem si povídala o tom, jak se liší nejen vzdělání, ale i postavení kadeřníka v České republice a ve Francii. Samozřejmě jsem i vyzvídala, jaké je tajemství francouzské elegance a v neposlední řadě jsem vyzvídala plány na další podnikání.

Máte i Vy zajímavý podnikatelský příběh? Chcete se o něj podělit? Dejte nám do redakce vědět, pro podnikatele máme připraveny speciální podmínky spolupráce.

Christophe, vypadá to, že jsi se kadeřníkem narodil, protože patříš již ke čtvrté generací kadeřníků v rodině…

Ano a tradice našeho kadeřnického rodu sahá dokonce až do Alžírska! Můj pradědeček byl pánským kadeřníkem v Alžíru, ještě v době, kdy Alžírsko bylo součástí Francouzské republiky. Můj tatínek v tradici pokračoval, nebyl pouze pánským kadeřníkem, ale i dámským. Jezdil na kadeřnické soutěže do Evropy, což reputaci salónu velmi pomáhalo. A v kadeřnictví se také můj tatínek seznámil s mojí maminkou, která u dědečka byla na praxi. Po osamostatnění Alžírska se moje rodina usadila v jihofrancouzském Toulouse. Postupně jsme otevřeli několik kadeřnických salónů. Mezitím se kadeřnicí využila rovněž moje starší sestra. Náš salón v Toulouse patřil na tehdejší poměry mezi ty větší, měli jsme 15 kadeřnických křesel a zaměstnávali sedm dalších kadeřníků. Od mládí jsem do salónu chodil na brigády, pravidelně jsem alespoň jeden měsíc z prázdnin trávil prací. Takže moje kariérní cesta byla vlastně předem daná.

Jak se liší studium kadeřnictví ve Francii a u nás?

Ve Francii máme v případě kadeřníků zavedený učňovský systém výuky. Studentky a studenti ve věku 16 let chodí 1,5 dne v týdnu do školy a zbytek týdne tráví na praxi. Nejprve si ovšem musí najít salón a konkrétního mistra kadeřníka, u kterého budou výuku spojenou s praxí absolvovat. Stanou se tak zaměstnanci daného salónu a za svojí práci na praxi dostávají odměnu. Její výše se pohybuje v desítkách procent odvozených od minimální mzdy. Tato částka se každým rokem jejich praxe navyšuje. Studenti dostanou od školy plán výuky a mistr pravidelně jednou za měsíc kontroluje, zda plán plní a skutečně umí požadované činnosti. Studenti výuku berou velmi vážně. A možnost přivýdělku v tomto věku je takovou třešničkou na dortu. Osvědčení o profesní způsobilosti dostanou po dvou letech studia, po dalším roce specializace můžou dostat profesní bakalaureát. Specializace se věnuje barvení či trvalé, zkrátka práci s různými chemickými přípravky, protože kadeřníci musí vědět, jak zacházet s barvami a předcházet případným alergickým reakcím u zákazníků.

Existuje možnost prodloužit si studium o další dva roky. Poté je možné získat úplné vysvědčení o profesním vzdělávání. Toto studium zahrnuje studium francouzského jazyka, matematiky se zaměřením na vedení financí a účetnictví, znalost zákoníku práce a samozřejmě předvedení portfolia účesů během praxe. Bez tohoto diplomu nedostane kadeřník oprávnění k otevření vlastního salónu. Stát si tak zajišťuje, aby nově otevřené salóny po krátké době nekrachovaly, a tak nenarůstal počet mladých nezaměstnaných.

Ze svých návštěv ve Francii vím, že kadeřníci mají ve Francii opravdu specifické postavení. Ve společnosti jsou velmi respektovaní. A Francouzi i Francouzky si návštěvu kadeřnictví dopřávají daleko častěji než v České republice. Moje kamarádky měly tradici středečního odpoledne u kadeřníka. (Poznámka ve středu odpoledne ve Francii děti nemají školu a ženy se snaží mít volno v práci).

Ve Francii se běžně chodí ke kadeřníkovi jedenkrát týdně, na foukanou, vlasovou masku a masáž. Salóny jsou zavřené v neděli a v pondělí, ostatní dny v týdnu jsou otevřené. Nejvíce klientů chodí v pátek a v sobotu. Francouzi všeobecně hodně experimentují, zkouší různé barvy a střihy. Kadeřnictví jde ruku v ruce s módou, kromě pravidelných módních přehlídek haute couture máme časté prestižní kadeřnické přehlídky, které vždy ukazují nové trendy. Je to tedy srovnatelně dynamické odvětví s módou. Jinak bychom se nudili a upadli do stereotypu.

V čem ještě spočívá tajemství elegantních Francouzek a Francouzů? Už jsi zmínil, že do sebe více investují, jak časově, tak finančně.

Ve Francii je daleko větší konkurence mezi kadeřníky, takže ceny nejsou nastavené až tak vysoko. Lze říct, že každá příjmová skupina ve Francii má svůj typ kadeřnictví. Pravidelnou péči u kadeřníka si tak může dovolit skoro každý. Pak tedy vidíte kolem sebe upravené lidi, kteří nosí kvalitní střih i barvu. A vlastně hrdě chodí do salónu. Ve Francii mají salóny výlohy a klientům nevadí, že je na ně vidět. Překvapilo mě, že v České republice je spíše tendence mít salóny tak trochu schované. Přijde mi, že se možná Češky tak trochu stydí, proto se raději barví samy doma.

Známí kadeřníci zmiňují domácí barvení vlasů téměř jako trestný čin, kterého se na vlasech dopouštíme. Ekonomická situace mnohých rodin se ale dost změnila.

Domácí barvení nemusí být vůbec tak levné, jak se zdá. Setkávám se s případy, kdy výsledek neodpovídá očekávaným představám. Klientky tedy přijdou na úpravu po barvení a to už je pozdě. Často musí absolvovat i více návštěv, než se podaří dát vlasy zase do přijatelné formy.

Co si myslíš, že by Češky a Češi měli dělat, aby byli stejně šarmantní jako Francouzi?

Ale vždyť vy už šarmantní jste! Ale vraťme se zpět k již zmiňované konkurenci. Větší konkurence by mohla stlačit ceny a návštěva kadeřnictví by se tak mohla stát běžnou záležitostí. Ve Francii se kadeřníci se stále porovnávají a snaží se být nejlepší. Nikoliv pouze dělat dobře svou práci. Často se také setkávám s tím, že v České republice jsou kolegyně a kolegové kadeřníci příliš konzervativní. Dlouhé vlasy jsou zde v oblibě, a to navzdory tomu, že někomu nemusí slušet nebo nejsou vhodné pro daný typ obličeje. Byl jsem častým svědkem situací, kdy si klientka přála změnu střihu a kadeřník nebo kadeřnice jí začali přemlouvat, že by to byla škoda. Kadeřník by měl být schopný vždy udělat nějaký návrh a nechat na klientovi, ať se rozhodne. Nikoliv pravidelně pouze zastřihávat konečky.

Jak reaguješ na situace, kdy klienti přijdou s fotkou a chtějí vypadat jako nějaká celebrita? Udělal bys ze mě Jennifer Aniston?

Je fajn vidět, když klienti sledují trendy a mají vlastní představu. Pokud ovšem není reálná, tak sdělím, že nejsem Harry Potter. Kouzlit neumím. Často je nutné několik mezikroků, aby se dosáhlo požadovaného výsledku. Je nutné zvážit hustotu a kvalitu vlasů, barvu rovněž není možné změnit radikálně. Ale opět je to na kadeřníkovi, aby dokázal klientovi udělat vhodný návrh.

A když už mluvíme o kvalitě či hustotě vlasů, překvapilo mě, že jsi mě na jaře poslal ke kožnímu lékaři na speciální vyšetření kvality vlasu. Toto je u nás zatím běžné na specializovaných soukromých pracovištích, nedokážu si představit, že bych s tím obtěžovala svého dermatologa.

Ano, ve Francii dermatologové spolupracují s kadeřníky. Dokážou analyzovat proces růstu či padání vlasů. Jsem vlastně překvapen, že to v České republice takto není.

No a závěrem od zdravých vlasů k budoucnosti zdravého podnikání. Jaké máš další plány?

Doufám, že už nebude další lockdown. Rád bych otevřel už nastálo. Salón jsem vlastně otevřel před rokem, ale doteď jsem se nemohl věnovat propagaci, ani to pořádně oslavit, protože jsem nevěděl, kdy zase zavřou provozovny.

Samozřejmě mám zájem salón rozšiřovat a představit i novou řadu speciální vlasové kosmetiky a barev, které budou čistě přírodního původu. Toto je teď ve Francii a v mnoha dalších zemích novým trendem. Téma udržitelnosti se stává více populárním i v České republice. A pokud vše půjde dobře, otevřu i další salón. Jak se říká ve francouzštině – on vera – uvidíme.

Linda Štucbartová