Energetika a její různé zdroje: tradiční, obnovitelné a energie, která je potřeba pro vlastní blaho
Zpočátku jsem byla poněkud nervózní z rozhovoru se ženou, která patří do nejvyšších vrstev manažerů v České republice, a která zasvětila čtyři desetiletí svého profesního života energetice, konkrétně v plynárenství. V očích veřejnosti je “ostrá jako břitva” a její mediální obraz je aktuálně zatížen četnými obviněními v souvislosti s výkonem funkce předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Tuto instituci vede od roku 2011, funkční období trvá šest let.
Během rozhovoru s paní Vitáskovou mě oslnily její hluboké znalosti a schopnost prezentovat kontroverzní argumenty o nových trendech v obnovitelných zdrojích, které jsou v přímém rozporu s veřejným míněním. Potěšila mne upřímnost a otevřenost k tématu, na kterém nám obou záleží, a to sice celková diverzita, nejenom genderová, ale také generační. Rozhořčily jsme se nad nízkých počtech žen ve správních radách a nerovném zacházení se ženami na nejvyšších manažerských pozicích včetně rozdílů ve mzdách v České republice. Obdivovala jsem její velkou odhodlanost, stejně jako schopnost vypořádat se se všemi externími tlaky, danými několika obviněními, kterým musí čelit. V neposlední řadě jsme hovořily o angažovanosti v charitě a o jejím životním heslu „dávat a podporovat ty, kteří to potřebují“ bez nutnosti to propagovat veřejně.
Paní Vitásková, Váš život a kariéra jsou úzce spojeny s jedním odvětvím – energetikou, a to sice plynem. Jaký je důvod, že Vy, v té době 17-ti letá dívka jste se rozhodla pro typicky mužskou technickou disciplínu v éře normalizace v 70.tých letech v komunistickém Československu?
Moje rodinné zázemí nebylo komunistické a přestože jsem na střední škole měla samé jedničky, nemohla jsem přistoupit ke zkouškám na vysokou školu na prezenční studium. Takže jsem musela zvolit variantu, která mi dovolovala studovat a zároveň pracovat na plný úvazek. V té době se budova Severomoravské plynárenské společnosti nacházela v té nejmodernější budově v Ostravě a rádio bylo v každé kanceláři. Cítila jsem to progresivní prostředí, líbila se mi hudba, která tam hrála a tak jsem tam začala pracovat, nejprve jako úřednice a nakonec jsem se vypracovala až na vrchol. Po začátku nového tisíciletí jsem byla zodpovědná za privatizaci firmy Transgas s mnohem větším rozsahem v mezinárodním obchodu s plynem. Zkušenost z mezinárodní spolupráce se prokázala jako užitečná před dvěma lety, když jsem zahájila spolupráci s dalšími energetickými regulačními orgány ze zemí Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko). Musím podotknout, že po Sametové revoluci jsem dostala velmi neuvěřitelný návrh založit pobočku mezinárodní firmy v tehdejším Československu, ale v jiném odvětví. Měsíční plat se rovnal mému ročnímu platu s obrovskými benefity, ale musela jsem tu nabídku odmítnout. Uvědomila jsem si a musela jsem to později vysvětlit i překvapenému vedení oné firmy, že nemohu cítit “odorant tetrahydrotiofén,” konkrétně “vůni” látek, které se přidávají do plynu, tak, aby byl cítit a poznat jeho nebezpečný únik. Myslím, že tato historka prokazuje mojí vášeň a fascinaci specifickým odvětvím plynárenství přetrvávající déle než čtyři desetiletí.
Přesun ze soukromého do veřejného sektoru představuje další zajímavý aspekt Vaší kariérní cesty, který je opakem trendu v České republice, kde zejména politici mají tendenci naopak přecházet z veřejné sféry do té soukromé. Co Vás motivovalo k přesunu do veřejného sektoru, který nemá nejlepší pověst?
Mým cílem je vytvořit transparentní a férové prostředí pro všechny hráče, kteří jsou zapojeni v tomto sektoru a zároveň chránit zákazníky. Musím podotknout, že jsem znala prostředí energetiky i z druhé strany, během liberalizace a privatizace jsem byla u toho, když byla regulace vytvářena. V té době jsem si nebyla vědoma výzvy, která se objevila v podobě podpory obnovitelných zdrojů. Věděla jsem o problémech v souvislosti s fotovoltaickými elektrárnami a zamezila jsem možnému opakování problému týkajícího se plynného biometanu. Věřím, že jsem zastavila nekontrolované dotování obnovitelných zdrojů v pravou chvíli, vzhledem k tomu, že regulace byla navržena na dvacet let a finanční důsledky při pokračování podpory by se vymkly jakékoliv kontrole. Jsem známá pro boj s „energetickou mafií“, která je velice silná. Rovněž moje odhodlání s těmito skupinami bojovat je silné. Nikdy jsem neslyšela jakoukoliv kritiku ze strany vlády nebo expertů. Nicméně jsem zažila, jak je „energetická mafie” schopná vyvíjet tlak přes určitá média, statní zástupce a jednotlivé politiky. Avšak díky mé povaze jsou tyto pokusy marné. Čím více jsem pod tlakem, tím více mám síly bojovat s těmito nespravedlivými postupy.
Obecně mohou být příběhy leaderů rozděleny do dvou skupin. Ti první chápou život jako cestu; ti druzí naopak spějí k dosažení určité mise. Ve vašem příběhu vnímám oba trendy. Jak to hodnotíte Vy?
Máte pravdu. V první polovině kariéry vidím život jako cestu. Nicméně jsem vždy chtěla vytvořit něco, co za mnou zůstane i po mém odchodu. Budova v Ostravě, o které jsem mluvila dříve a která mě dovedla k plynové energetice, byla před 30 lety připravena k demolici. Nechtěla jsem, aby byla budova zničena a vedení přesunuto jinam. Tak jsem bojovala za rekonstrukci. Rekonstrukce byla velmi úspěšná a dokonce za ni byla udělena speciální cena a já jsem tak dokázala uchránit historickou cennost. Na různých pozicích mě vždy zajímala možnost zavádět něco nového, ať už to byl nejmodernější IT systém, nebo systém řízení vztahů se zákazníkem. Nyní, na pozici v ERU vidím svoji misi ve vytváření a ochraně férového prostředí a ochrana zranitelných hráčů.
Umístila jste se v anketě Top 25 českých žen v businessu a byla jste zvolena manažerkou roku 2002. Jak byste popsala Váš styl vedení?
Vím o sobě, že jsem hodně náročná. Jsem tvrdá na sebe, a proto mám tendenci být tvrdá i na ostatní. Ovšem kdykoliv jsem odněkud odcházela, tak moji podřízení prohlašovali „pohádka s Alenkou končí” navzdory mému zaměření na vysoký výkon a náročné diskuse, které jsem s kolegy vedla. Teď se velká pozornost věnuje diverzitě, mojí přirozenou tendencí však bylo vytvořit tým, který se skládá ze tří generací; z lidí velmi zkušených, z lidí mladých a z těch, kteří jsou středního věku. Tyto týmy jsem vědomě utvářela a díky tomu jsme dosahovali výborných výsledků. Když jsem začala pracovat pro Transgas, společnost měla dluh kolem dvou miliard. Okamžitě jsme rozjeli 13 projektů, abychom zvedli cenu firmy před privatizací. Analytici odhadovali nejlepší nabídky mezi 60-80 miliardami korun. Konečná suma získaná z privatizace byla 134 miliard korun, což prokazuje, jak dobře byla firma na celý proces připravena a jak vysoce ceněná byla zahraničními investory.
Pojďme se vrátit od managementu zpět k energetice, zejména ke kontroverznímu tématu obnovitelných zdrojů. Navzdory narůstající podpoře ekologických trendů ve společnosti jdete znovu proti proudu a upozorňujete na rizika, která tyto zdroje představují.
K tomuto argumentu mám dva důvody. Prvním důvodem je, že nerada vidím obnovitelné zdroje jako příležitost výnosného byznysu s dotacemi pro jednu konkrétní skupinu na úkor ostatních, zejména spotřebitelů. Druhým důvodem je rozhodnutí o podpoře obnovitelných zdrojů na úrovni EU, ale já budu i nadále toto rozhodnutí zpochybňovat. Stojím si za tím, že to rozhodnutí bylo schváleno bez jakéhokoliv ohledu na celkový dopad. Porovnávám to se situací, kdyby byla inovace zavedena do výroby bez jakýchkoliv návazných technických a technologických změn. Ano, vidím obnovitelné zdroje jako novou možnost jak získávat energii, ale musíme mít přesně přidělené finance společně s technickým zázemím. Podporuji inovaci, musí mít však jasně dané limity. Stojím si za tím, že bezprecedentní podpora obnovitelných zdrojů bude mít špatný vliv na rozvoj energetiky v dalších 20-ti letech. Celkové množství energie ze stabilních zdrojů klesá, kupní cena také klesá, ale kvůli dotacím se cena energií pro spotřebitele nakonec zvyšuje.
Nepříliš mnoho lidí si uvědomuje nebezpečí obnovitelných zdrojů, kvůli nedostatečnému technickému řešení rozvodných sítí. S poklesem energií dodávaných z Německa je Česká republika v nebezpečí výpadku proudu, přestože naše distribuční síť je v naprostém pořádku. A potom se pomalu blížíme scénářům, které by někteří lidé považovali za sci-fi, ale ony jsou velmi reálné. Kolik dní může společnost fungovat bez elektřiny? Experti tvrdí, že chaos by nastal po třech dnech a totální kolaps po sedmi. Představte si, kolik lidí by bylo najednou zaseklých ve výtazích, chaos na silnicích, nemocnice bez elektřiny, kolaps trhu kvůli nefungujícím bankomatům a platebním systémům a tak dále. Současný systém potřebuje být více technicky vyspělý a podporovaný a případné investice budou enormní. Za zmínku rovněž stojí fakt, že čím více jsou systémy chytré a sofistikované, tím více stoupá riziko možných kybernetických útoků.
Jak se vypořádáváte s tím, že jste pod neustálým tlakem?
Moje babička často opakovala české rčení; člověk si zvykne i na šibenici. A uvědomila jsem si, že to je pravda. Můj otec zemřel, když mi bylo pouhých 12 let, tak jsem se musela starat o moje dva mladší sourozence. Jak už jsem zmínila dříve, nemohla jsem studovat, takže jsem od rané fáze života byla zvyklá čelit spíše nepřátelským podmínkám. Na druhou stranu mě to naučilo nevzdávat se snadno. Vždycky jsem milovala to, co jsem dělala a práce je vlastně i můj koníček, takže mě nabíjí. Kdykoliv jdu v pondělí do práce, tak kontroluji, jestli tam nečeká policie. Když tam není, jdu pracovat jako vždy. Po policejních návštěvách obvykle nespím několik dní. Poté, co jsem obdržela první obvinění, jsem byla zoufalá, protože jsem neudělala nic špatně a tento pocit bych nikomu nepřála. Nakonec jsem si na ten pocit zvykla. Musím říct, že i mimo práci trávím hodně času probíráním mnoha otázek, týkajících se obvinění, s mými právníky. Po pár dnech opět získám elán a energii bojovat s bezprávím a obviněním, kterým čelím. Mám psa, který se jmenuje Aiki. Jeho povaha malého knírače docela dobře odráží tu mojí. Také mě baví hrát golf. V neposlední řadě bych chtěla zmínit mojí partu přátel, která při mě stojí a podporuje mě více než tři desetiletí.
Mnoho firem dnes podporuje ženy ve vedoucích pozicích, aby získaly vyvážené týmy, které jsou známé lepšími výsledky. Jak moc bylo těžké být žena v mužském světě energetiky?
Rozhodně souhlasím, že všechno pro mne bylo těžší kvůli tomu, že jsem žena.
V energetice bylo žen málo a často nebyly brány vážně. Moje technické znalosti a odbornost se ukázaly být výhodnými, protože díky nim jsem prokázala schopnost vstoupit a přispívat do debaty. Nicméně jsem viděla některé rozdíly v mém stylu vedení: nepřipojila jsem se k mužům ani při fotbale, ani v hospodě a byla jsem velice otevřená ke komunikaci. Největší problém, který mě šokoval, byl rozdíl ve mzdách. I na nejvyšších pozicích byla moje mzda na úrovni Popelky v porovnání se mzdami mužských kolegů. Toto je jedna z největších nerovností, všechno ostatní je na ženách, aby si to vybojovaly a vyřešily. Moje mentorská rada pro ženy je „nikdy se nevzdávat“. Bohužel, jak ukazují studie, ženy které jsou tvrdé a vytrvalé, jsou často označované jako hysterické, nebo obtížné. Je pravda, že výkonnost nepodporuje oblíbenost žen.
Jste velice aktivní v podporování mnoha charitativních organizací, ale nikde o tom moc nemluvíte, což jde také proti proudu v České republice.
Věřím, že by to nemělo být tématem. Moje osobní motto je, že z peněz, které vydělám, by měla být třetina utracena, třetina investována a třetina darována. Od roku 1992 podporuji dům pro zrakově postižené v Opavě. Také podporuji charity pro postižené děti, které jsou zapojeny do hipoterapie. Byla jsem po dvě období předsedkyní v Nadaci Livie a Václava Klausových. Také jsem podpořila charitu pro seniory, protože představují skupinu, které se nedostává pozornosti. Věřím, že můj životní cíl za sebou zanechat odkaz, je rovněž reflektován v charitativních organizacích, kterým se rozhodnu pomáhat.