Témata udržitelnosti a environmentálních tendencí se v posledních letech stále více etablují v mnoha odvětvích současného designu. Ačkoli se jedná o velmi složitou diskuzi, každý čistý záměr se počítá. Pojďme se podívat na nejproblematičtější okruhy designérské činnosti a projekty, které se snaží o jejich proměnu.
Zodpovědný přístup k životnímu prostředí nikdy nebyl jednoduchou volbou. Podívat se totiž na problematiku komplexně, zvážit všechna pro a proti a vytvořit ideální model zacházení s nejužívanějšími materiály není tak snadné jako se rozhodnout, zda budeme třídit odpad. Proniknout pod povrch obchodních strategií a odlišit čistou myšlenku od marketingové kampaně také nebývá lehkým úkolem. Situace se rok od roku zdá být o něco tíživější a zelené alternativy s jistou intenzitou a často světovými přesahy pronikají i do rybníčku českého designu. Ačkoli už zřejmě všechno zaznělo, opakování je matka moudrosti a malý souhrn problematických sektorů současného designu s nějakou tou alternativou nemůže být na škodu. Změnit globální postoj je během na dlouhou trať. I tak je třeba ocenit každý dobrý záměr a vnímat ekologické alternativy designu jako nepostradatelné vlaštovky lepších časů.
Fast fashion a co s ním
Za jedno z nejdiskutovanějších odvětví můžeme bez debat směle prohlásit fashion design. Podle výzkumu časopisu Forbes z roku 2014 nakupujeme oblečení čtyřikrát více než před dvaceti lety a až třetinu svých nákupů odkládáme hned po prvním nošení. I přes tento neuspokojivý fakt výroba fast fashionu pod tlakem distribuce stále stoupá a dochází k vysoké neuplatnitelné nadprodukci. Problematice podpory nadprodukce však předchází vysoké zatížení životního prostředí a plýtvání přírodních zdrojů, o neadekvátních pracovních podmínkách zaměstnanců ani nemluvě. 17 až 20 % průmyslového znečištění podzemních vod pochází z textilního průmyslu a na výrobu neorganické bavlny připadá 22, 5% celosvětové spotřeby insekticidů a 10 % pesticidů. K barvení materiálů je užíváno až 8000 syntetických chemických látek a z likvidace mas textilního odpadu na skládkách či spalovnách do ovzduší proniká velké množství skleníkových plynů a karcinogenních látek.
Hledání řešení
Kde jsou problémy, tam se však často hledá řešení a ačkoli nelze situaci globálně zvrátit, i malé kroky mohou pomoci. Zřejmě největší celosvětovou organizací bojující za zodpovědnou módu představuje hnutí Fashion Revolution, do které se z českého prostředí zapojuje například neopomenutelná Kamila Boudová vystupující pod značkou Moyomi. Pravá česká slow fashion však není jen o Kamile a udržitelná móda zde nachází stále větší zastoupení, ať už v rámci recyklace starých kusů a materiálů, užívání eko friendly látek či zero waste střihů a konceptů.
Pár příkladů za všechny. Pod výstižným heslem Recycle or die! Se ukrývá kreativní dílna PunkTura, která, s často kontroverzními designy, střiky a tisky, upcykluje odložené kusy našich šatníků. Zbytky průmyslové produkce zpracovává v děčínské textilce Tereza Rosalie Kladošová, loňská vítězka soutěže Czech Grant design. Ve své vítězné kolekci Merino Recycle originálními motivy autorských látek opět otevírá diskuzi o možnostech zpracování odpadového materiálu. Se střihy nulového odpadu pracuje ve své patchworkové kolekci mladá módní návrhářka Agáta Zenklová a vynechat bychom neměli ani chvályhodný podnikatelský projekt Textile mountain Lenky Vackové. Ta ve svém letenském obchodě prodává látky a galanterní zboží českých výrobců, které by díky nadprodukci jinak skončily ve skladu či odpadu.
Celý článek zde.