Zachmuřený, rozčilený a věčně štěkající šéf nedostane z lidí lepší výkon, naopak úspěchů ve vedení týmů dosahují nejvíce lídři empatičtí. Prokazují to nejnovější vědecké poznatky i zkušenosti špičkových světových headhunterů, uvádí Stanton Chase, mezinárodní firma, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů (Executive Search).
„Dát najevo empatii již není jen otázkou dobrého vychování šéfa, ale ukazuje se, že je důležitá pro úspěšné fungování firmy prakticky na všech úrovních, od inovativnosti až po udržení zaměstnanců,“ říká Marek Navrátil, psycholog a partner pražské kanceláře Stanton Chase. Dobrý šéf podle něj musí mít celou řadu vlastností, z nichž jedna z nejdůležitějších je právě empatie, tedy schopnost vcítit se do druhých, porozumět jejich myšlení, pohledu na věc a emocím a projevit upřímný zájem. Empatický šéf je někdo, kdo má starost a dává najevo, že chápe životní okolnosti svých kolegů.
„Žijeme v době mimořádně náročné, naprostá většina lidí zažívá stres způsobený pandemií, chaosem a nejistou budoucností. Empatie je významný protijed,“ tvrdí Marek Navrátil. „Empatie již není třešničkou na dortu firemní kultury, je to dnes doslova strategický imperativ.“
Empatie vede k větší spolupráci, jak prokázala například studie University of Pensylvania a University of Houston, publikovaná v časopisu Evolutionary Biology . I když je empatie ovlivněná rozličnými sociálními normami a kulturou, v podstatě napříč kulturami podporuje spolupráci, protože účastníci komunikačního aktu cítí větší porozumění, blízkost a zažívají pocit, že jsou na jedné lodi.
K podobným závěrům došla i nedávná studie americké organizace Catalyst , podle níž jsou zaměstnanci vedení empatickým šéfem inovativnější, angažovanější, odolnější vůči syndromu vyhoření, stabilnější a loajálnější. Podívejme se na některé závěry blíže:
Inovace a angažovanost. Pokud je šéf empatický, zaměstnanci mu to vracejí tím, že jsou emocionálně blíže firmě a jejím cílům, přicházejí s novými nápady a postupy a jsou celkově kreativnější a inovativnější. Například 61 % lidí pod empatickým šéfem přichází iniciativně s novými nápady, na rozdíl od 13 % pod šéfem, který empatický není, v angažovanosti je poměr 72 % u empatických šéfů a jen 32 % u ostatních.
Syndrom vyhoření. Mimořádně složitá a chaotická situace způsobená pandemií dohnala množství lidí na hranici možností a 60 % dotazovaných uvedlo, že se cítí vyhořelí, tedy frustrovaní, emocionálně vyčerpaní, opotřebovaní a unavení. I když v tomto případě není vliv empatie zásadní, rozhodně je důležitý: jen 54 % žen pod empatickými šéfy se cítilo vyhořelými, oproti cca 65 % pod neempatickými.
Loajalita a udržení. Zaměstnanci, kteří cítí, že šéf a firma rozumí a respektují jejich momentální životní situaci, mají menší tendenci odejít. Okolo 60 % žen z výzkumu, které měly empatického šéfa, nechce změnit zaměstnání oproti pouhé cca čtvrtině žen, které šéfa empatického nemají.
Rovnováha mezi prací a osobním životem. Tzv. work-life balance, tolik zdůrazňovanou v moderním managementu a vyžadovanou většinou zaměstnanců, může empatie šéfů ovlivnit velmi pozitivně. Roste obvyklost práce z domova a flexibilita pracovní doby. Již nelze snadno rozdělit čas v průběhu dne na čas pracovní a čas odpočinku, obojí se prolíná a to vyžaduje nové přístupy k práci i k řízení lidí. Empatie hraje v takovém případě velmi důležitou roli, například 86 % zaměstnanců uvádí, že se jim daří udržovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pod empatickým šéfem. Pouze 60 % zaměstnanců se to daří pod šéfem, který příliš empatický není.
„Schopnosti vcítit se do druhého člověka však obratní manipulátoři často zneužívají. Mohou v nás účelově vzbuzovat lítost, nebo nás mohou například zaplavit euforií, a následně toho využít,“ říká Marek Navrátil. „V těchto situacích se nám chce říci, nedojímej, nebo naopak, prrrr, to už je moc. Znám to z vlastní praxe, kdy kandidát tak moc stojí o nabízenou pozici, že se tomu až nechce věřit.“
Empatii je možné kultivovat a trénovat. Jak na to? Empatie v sobě zahrnuje tři důležité aspekty: myšlení, tedy ochotu naslouchat a porozumět myšlenkám a pocitům druhých; cítění, tedy schopnost dát najevo podobnou zkušenost nebo pocity; a akci, tedy schopnost o pochopení druhého hovořit a dát toto vcítění najevo.
„Udělejte si čas a naslouchejte pocitům a starostem druhých. Řekněte, že máte podobnou zkušenost nebo zažíváte podobné pocity, nebo že jim alespoň rozumíte. A co možná nejvíce komunikujte a dejte najevo, že dané životní situaci a reakci na ni rozumíte,“ radí Marek Navrátil.