Zaměstnanci příliš nevěří svým zaměstnavatelům a šéfům, přitom nejde jen o peníze. Hlavní příčinou vzrůstající nedůvěry je možnost technologického sledování, nesplněné sliby, nedostatečná autorita vedení, vysoká fluktuace a neférové odměňování. Potvrzují to nedávná šetření renomovaných specialistů a společnosti Stanton Chase, která se uskutečnila po celém světě.
„Jakmile narušíte určitý soubor jistot na pracovišti, okamžitě klesá důvěra zaměstnanců v zaměstnavatele. Výsledkem může být destabilizace týmů a snížení výkonosti firmy,“ říká Viktor Bětík ze společnosti Stanton Chase, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů (Executive Search).
Anketa provedená mezi kandidáty o střední a vysoké pozice provedená společností Stanton Chase v České republice potvrzuje globální trend v oblasti lidských zdrojů: vysokou míru důvěry ve svého zaměstnavatele nebo šéfa má méně než třetina procent zaměstnanců, zhruba třetina svému zaměstnavateli věří jen pramálo. Podle studie EY provedené v 8 velkých ekonomikách světa v roce 2016 pevně věřilo svému zaměstnavateli pouze 46 % dotázaných.
Společným jmenovatelem důvěry zaměstnanců v zaměstnavatele jsou hodnoty, které můžeme pojmenovat jako jistoty. Patří sem vysoká míra jistoty pracovního místa, plnění slibů, férové odměňování a slušné benefity, rovná příležitost ke kariérnímu postupu, otevřená komunikace se zaměstnanci, ale také etické chování zaměstnavatele. Všechny tyto faktory přispívají k budování vztahu důvěry. To potvrzují i údaje platforem jako je Glassdoor.com, která se zaměřuje na poskytování informací z pracovního trhu. Podle této platformy mají s důvěrou problém i velké značky jako Dyson (časté nadržování při povýšení a nevalná rovnováha mezi prací a soukromým životem), Laura Ashley (nízká mzda, velká fluktuace a žádné výhody) nebo Capita (nadržování a nadbytek procesů).
Budování důvěry začíná již při přijímacím pohovoru: nejde jen o výslednou dojednanou sumu, která se objeví na výplatní pásce, ale o celý proces. „Pokud zaměstnavatelé neberou uchazeče jako solidního partnera, proces zbytečně prodlužují, nedávají rychlou a kvalitní zpětnou vazbu, semínko nedůvěry mohou zasít již před nástupem,“ říká Viktor Bětík. Pokud se k tomu později přidá neférový způsob odměňování, nerovné příležitosti, slabý šéf bez autority, vysoká fluktuace ve firmě a konkurenční prostředí na pracovišti – namísto týmové spolupráce -, může se prvotní nadšení změnit v nedůvěru a destabilizaci týmu nebo lidských zdrojů.
„Přichází krize důvěry. Firmy jsou pro řadu zaměstnanců součástí establishmentu. Často dávají nabubřelé sliby, které potom neplní, v interní komunikaci používají spíše propagandistické metody než otevřenost a férovost,“ potvrzuje Viktor Bětík.
Dalším velkým spouštěčem nedůvěry jsou technologie, které se nadužívají, často nejen ke kontrole, ale spíše ke špiclování zaměstnanců.
Kamery na pracovištích, GPS v autech, vstupní karty, monitorovací software na počítačích jsou dnes samozřejmostí. Telefonní hovory se nahrávají, z monitorů si firmy dělají bez vědomí zaměstnanců screen-shoty, mají jejich textové zprávy nebo záznamy úderů do klávesnic. Některé firmy v Číně dokonce zkoušejí speciální přilby, jež upozorní na únavu a depresi, v Severní Americe zase implantují pod kůži mikročipy, které usnadňují zaměstnancům vstup do firmy nebo nákup oběda, ale umožňují jejich totální sledování. Amazon dokonce nedávno patentoval náramky, které vibrují, pokud se zaměstnanec zmýlí při úkonu – sice je ještě neužívají, ale nemusejí být jen hudbou daleké budoucnosti.
Podle rozhovorů, které s uchazeči vedou konzultanti Stanton Chase, se řada obává, že jejich zaměstnavatel má přístup k jejich emailům a sleduje jejich aktivitu na počítači, například prohlížení stránek nebo komunikaci přes sociální sítě.