Prodělali jste vy sami nebo někdo z vašich blízkých covid a stále se necítíte dobře? A kromě konstatování od lékařů či okolí, že trpíte tzv. „dlouhým covidem“, se vám nedostalo žádné péče? Pak čtěte dále. V únoru tohoto roku jsme s manželem prodělali covid-19, což vedlo k mému snad doposud nejotevřenějšímu rozhovoru s kaplanem Mjr. Tomášem Mlýnkem. Netušila jsem, že o čtyři měsíce později se k tomuto tématu vrátím znovu, opět z vlastní perspektivy. Manžel prodělal těžký covid spojený s hospitalizací a napojením na umělou ventilaci. Já jsem dle lékařských zpráv prošla středně těžkým průběhem nemoci, poměrně brzy jsem se vrátila zpět do pracovního života a doufala jsem, že se také vrátím zpět i do původní kondice a k běžnému životnímu stylu. Začala jsem se opět věnovat své oblíbené chůzi, koloběžku vystřídalo kolo, protože jsem běh prostě neudýchala. Manžel se zotavoval pomaleji, zato stabilně. Když má křivka zotavení začala připomínat tvary, které jsem si doteď spojovala s teorií zotavování z ekonomické recese, nejdříve V, U a nyní dokonce W, tak jsem se o fenomén tzv. dlouhého covidu neboli dlouhodobé dopady infekce začala zajímat více. Ze svého okolí znám více případů, kdy jsou sice pacienti prohlášeni za zdravé, ale k definici plnohodnotného zdraví, kdy zdraví je více než pouhá absence nemoci, mají daleko. Snad tento článek pomůže i jim. A možná přesvědčí i ty, kteří zatím s očkováním váhají, tak jako se to stalo v několika případech z mého okolí. Ačkoliv covid-19 nemusí být pro každého smrtelný, opravdu máte chuť riskovat, že se s případnými následky onemocnění budete potýkat déle než půl roku či rok?
Co je vlastně dlouhý covid?
Dlouhý covid nebo také post-covidový syndrom se projevuje nejméně u 10 % lidí, kteří prodělali akutní onemocnění. A jak se s v mém či našem případě ukazuje, neexistuje přímý vztah mezi závažností akutního onemocnění a rozvojem dlouhodobých následků. Stejně tak se u mnoha známých rizikových faktorů ovlivňujících závažnost akutního průběhu covid-19 neprokázalo zvýšení rizika následného rozvoje dlouhodobých zdravotních potíží. Post-covidový syndrom se totiž může vyvinout u kohokoliv z nakažených a postihnout jakýkoliv orgánový systém v lidském těle.
Jak se dlouhý covid projevuje? Cítím se jako učebnicová ukázka s většinou příznaků. Tím nejhorším byla a je nespavost. Ačkoliv jsem byla vyčerpaná a vlastně stále unavená, tak jsem byla schopna usnout jen na 4-5 hodin. Dušnost a nedostatečnost dechu pociťuji téměř každý den, nejen při fyzické aktivitě, ale i při stresu. Pořád se ještě nedokážu vrátit alespoň k pomalému běhu a budu si muset nechat ujít svůj oblíbený plavecký memoriál věnovaný Haně Greenfieldové v Kolíně. Všichni, kteří mě znají osobně, ví, že plavání na vzdálenost větší než jeden kilometr, bylo mou velikou vášní. V aktuální kondici kilometr prostě nedám. A pokud dám, tak za cenu vyčerpání, na které můj imunitní systém zareaguje zvýšenou teplotou a výsevem oparů.
Psychické problémy, výpadky paměti, neschopnost se soustředit a úzkosti jsou dalším život ztrpčujícím faktorem. Vystudovala jsem historii, jména a data byla mou vášní a koníčkem. Jsem vášnivou networkerkou a propojovatelkou lidí. Nyní jsou pro mě společenské akce často utrpením. Nejenže jsem citlivá na přemíru hluku a dalších podnětů, ale někdy prostě dotyčné nepoznávám. Nezvládám pasivní kouř z cigaret na zahrádkách, ale třeba i prašné prostředí. Všem se tedy omlouvám za zrušené schůzky na poslední chvíli či za náhlé odchody. Tzv. covidová mlha je reálným a velmi přiléhavým termínem. Představte si, že uprostřed jednání o odborném tématu vám vypadne termín, jméno či důležitý fakt a prostě jen víte, že nevíte.
Neurčité bolesti na různých místech těla mi připomínají návštěvu New Orleans a panenky woodoo. Proč do mě někdo vpichuje jehly a mne potom bolí místa např. pod lopatkou, pod kolenní jamkou či nehtem na palci u nohy, je prostě záhadou. No a poslední změna není přímo život ohrožující, ale rovněž mě zasáhla. Vypadávaly mi vlasy a lámaly se mi nehty. Můj kadeřník Chris a jeho um mě doslova zachránili před tím, abych si raději dobrovolně zvolila účes, jaký měla Shira Haas v Unorthodox či Sinead O’Connor za mého mládí, než abych se neustále dívala na chuchvalce vlasů končící v hřebenu.
doc. MUDr. Eva Závadová CSc, imunoložka
Léčba v lázních
Pomohou lázně? A jak? Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že rozhodně ano. A opravdu musím ocenit český zdravotnický systém, protože mně i manželovi byla přiznána komplexní lázeňská péče. Manželovi s ohledem na těžký průběh spojený s hospitalizací a mně v důsledku diagnostikování post-covidového astmatu. Lázeňská léčba nám opravdu pomohla, manžela vrátila zpět do původní formy. Všem, kteří mají nárok na lázně, doporučuji této možnosti využít. Ostatním doporučuji využít alespoň zvýhodněný týdenní pobyt v podobě voucherů, které jsou stále k dispozici.
V lázních jsme denně absolvovali až šest procedur, skládajících se z koupelí, inhalací, dechových cvičení a masáží. Zvolili jsme lázeňský hotel sanatorium Royal Spa, který je v kopci v Mariánských Lázních, tak jsme při pravidelných procházkách měli možnost pravidelně ověřovat, jak se nám zlepšuje dechová a fyzická kondice. Na konci pobytu jsme byli schopni kopec k hotelu vyjít několikrát denně bez zastavení.
A co dál?
Po návratu z lázní do plného pracovního nasazení se můj stav opět zhoršil. Přibylo práce, stres a horké léto ve městě opět zhoršilo mé dýchání a začala jsem mít problémy se spánkem. Když jsem řešila problémy s několika známými z řad lékařů, dozvěděla jsem se ono obvyklé „jsi typický případ dlouhého covidu“, zatímco přátelé mě uklidňovali, že musím ještě více zvolnit a odpočívat. Hlavou se mi honily myšlenky na to, že asi už budu muset couvat. Mezi nejoblíbenější hlášky patřila ta, že „plíce jsou pomalý orgán“. Moje reakce, že já jsem dost zrychlená, tak by se to mohlo nějak vyrovnat, patří spíše mezi bonmoty. Cítila jsem, že moje tělo je ve stavu permanentního zánětu. Tuto teorii mi potvrdila i moje kamarádka, doc. MUDr. Eva Závadová CSc, imunoložka. A zároveň mi i řekla, že dlouhý covid často sám od sebe nezmizí, jak se pacientům předestírá. Naopak, neléčené problémy mohou vést k dalším komplikacím, což jsou kromě dýchání a únavy i neurologické poruchy, poškození kloubů a svalů, poruchy vidění, deprese, změny koncentrace, záněty kůže, záněty střev, záněty srdečního svalu a zvýšená srážlivost krve, která muže vést k smrtícím důsledkům.
Doc. Eva Závadová se imunologii věnuje dlouhodobě, a to jak v Čechách, kde vyučuje na lékařské fakultě, tak v cizině, dlouhá léta pracovala v USA a Rakousku. Je autorkou oceněných monografií (Liga proti rakovině) a hojně citovaných publikací s imunologickou tematikou (např. Lancet). I u covidu jde především o imunitu. MUDr. Závadová dostala pověření od Ministerstva zahraničních věcí vytvořit Česko-izraelskou pracovní skupinu zaměřenou právě na podporu imunity v souvislosti s post-covidovou léčbou. V současné době neexistuje ani v České republice, ani nikde jinde na světě, doporučený léčebný postup, jak s dlouhým covidem zacházet.
Proto doc. Závadová odjela do Izraele, kde absolvovala stáže v několika univerzitních nemocnicích, mimo jiné v Sheba Medical Center, která patří do světové desítky v oblasti léčby autoimunitních onemocnění, mezi které se covid také řadí. Jak se ukazuje, není to o tom, jaké škody způsobí virus, ale do jaké míry zmanipuluje imunitní systém, který produkuje autoprotilátky, které se dále usazují v cévách, v plicích a v mozku a poškozují je. Je proto důležité podpořit komplexně imunitní systém tak, aby situaci zvládl. To v žádném případě neznamená jen užívání imunitu podporujících léků (např. Isoprinosine), které mohou neadekvátní (autoimunitní) reakci i posílit – je třeba se věnovat každému pacientovi KOMPLEXNĚ. V Izraeli používají v Centru pro autoimunitní onemocnění k léčbě imunoglobuliny, ale i konopí, které rovněž pomáhá imunitní systém vybalancovat. V současné době probíhá spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a špičkovými izraelskými pracovišti, abychom opravdu dosáhli tzv. evidence-based medicine (medicíny založené na důkazech). Myslím, že i zmíněná lázeňská zařízení by mohla mít zájem na tom, aby věděla, jak přesně terapii upravit či zacílit. Nepřiměřená imunitní reakce je také původcem komplikací po očkování, i zde je třeba zasáhnout včas.
Tým doc. Závadové se snaží o objektivizaci nejlepšího léčebného postupu. Zaměřili se na imunologii, psychologii, rehabilitaci a výživu. V týmu je odbornice na výživu a děkanka health science z Ariel univerzity, profesor Birk, profesor Firer, imunolog, který je odborníkem na specifické laboratorní testy prokazující aktivitu onemocnění, profesor Schoenfeld, který vybudoval Autoimunitní centrum v Sheba Hospital a je světovou imunologickou kapacitou. Spousta pacientů popisuje tzv. covidovou mlhu, která může vést až k úzkostem či depresivním poruchám. Léčbu doplnili i o pravidelné meditace a dechová cvičení, ve spolupráci s profesorem Gidronem, neuro-imuno-psychologem z Univerzity v Haifě. Stres aktivuje sympatikus, který produkuje kortizol. Právě stresové hormony následně ovlivňují imunitní systém. Nácvik meditací a celkové zklidnění může pomoci zlepšit imunitní profil. První výsledky u pacientů jsou velice slibné, dokonce se podařilo na základě těchto výsledků i patentovat specifický konopný produkt, který je v terapii využíván. Aktuálně probíhají jednání s potenciálními partnery, a to jak v oblasti vývoje produktu, tak i v oblasti lázeňské péče. Doufám, že se vše podaří rychle, neboť komplikací po onemocnění covidem je v současné době opravdu mnoho.
Je ok nebýt ok?
Nad další osobní zpovědí jsem dlouho váhala. Nejsem zvyklá si stěžovat, nejsem zvyklá na to, že jsem „z formy“ a nepodávám více než 100% výkon. Zaujala mě však kniha „Unwell Women“ od Elinor Cleghorn, která se fenoménem onemocnění žen a jeho zlehčování věnuje v historickém kontextu. Zatímco potenciální riziko krevních sraženin se probíralo v souvislosti s covid vakcinací, mnohonásobně vyšší riziko u pravidelně předepisované antikoncepce nechává většinu populace i média naprosto v klidu. Mimochodem, některé studie naznačují, že zatímco akutní covid častěji postihuje muže, post-covidové komplikace naopak více postihují ženy. Zdravotní komplikace u žen jsou často přehlíženy či bagatelizovány, jak připomíná případ mimo jiné Sereny Williams, která málem zemřela na poporodní komplikace v podobě plicní embolie. Ačkoliv si opakovaně stěžovala na bolesti, ošetřující personál jí nevěnoval pozornost a přičítal stížnosti přecitlivělosti po porodu. A proto sdílím závěrečný apel autorky zmíněné knihy: „Dovolme si nebýt ok, a tak bojovat proti zakořeněným předsudkům o ženském těle, ženské mysli a životě. Už nemusíme tyto pocity snášet s hanbou a v tichosti.“
Závěr
Zatím jsem magickou hůlku ani zázračnou uzdravovací formuli neobjevila. Všem, kteří trpí některými z příznaků dlouhého covidu, doporučuji nenechat se odbýt a problémy diagnostikovat a léčit. Dlouhodobé problémy, které se po covidu objeví, jako například astma v mém případě, snížená funkce štítné žlázy či neurologické poruchy oslabující svaly, samy od sebe nezmizí.
Doporučení od doc. MUDr. Evy Závadové o pravidelné meditaci, józe a plavání si beru k srdci a myslím, že se hodí všem, kteří potřebují posílit imunitu a zklidnit duši. A protože pobyt v lázních chvílemi připomínal spíše „práci z vany“, tak se budu snažit během dovolené odpojit. Vy, co mě znáte, víte, že to pro mě bude opravdová výzva. Držte mi palce. Krásné léto všem!