Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Vernisáž: 11. prosince 2015 od 17.00 hod., Dlouhá 5, Praha 1
Výstava potrvá od 11. 12. 2015 do 28. 1. 2016
pondělí–pátek 10.00–18.00 hod., sobota 11.00–19.00 hod.
autor koncepce: Olga Trčková, Edmund Čučka
Partner výstavy je Bomma.
Není pochyb o tom, že sklo je znovu v kurzu. A málokde má takovou tradici jako v České republice. Coby progresivní síň pro současné umění se proto DSC Gallery rozhodla reagovat na aktuální trendy a připravila kolektivní výstavu, kterou uvádí pod názvem Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč.
Historicky jde teprve o třetí výstavu, která zabere obě patra galerie. Jejím záměrem přitom není „jen“ ukázat tvorbu špičkových autorů současného umění, pro které je práce se sklem typická. Vedle jmen jako Stanislav Libeňský, František Vízner, Marián Karel, Václav Cigler či Rony Plesl, se zde představí současní umělci, kteří se specifickým médiem skla pracují ojediněle nebo to dokonce byla jejich premiéra. Jsou mezi nimi například Jakub Matuška aka Masker, Roman Týc či Martin Krajc.
Na výstavě tak dojde ke střetu generací i dvou zcela odlišných světů v chápání skla jako takového. „Sklo je materiál světla, materiál proměn a přesahů, materiál výlučný a nezastupitelný, materiál člověku mentálně blízký, schopný reagovat na každý jeho myšlenkový podnět, na každou pracovní výzvu. Sklo je právě tak hmotou jako nehmotou, právě tak skutečné jako neskutečné,“ říká na jedné straně poeticky legendární vizionář Václav Cigler, s nímž DSC Gallery dlouhodobě spolupracuje. A za současnou generaci jakoby mu cynicky odpovídal Masker, když o svém objektu tvrdí: „Snad to mělo vyjadřovat nějakého vzdáleného bratrance od Jimba Jonese ze Simpsonů.“
Výstava, do jejíhož názvu se dostal i Maskáč od Milana Housera, přitom není jen bezmyšlenkovitou přehlídkou zajímavých objektů. Celou ji provází princip zrcadlení, idea bludišť a dvojníků inspirované magickým realismem. „Smyslem není vytrhávat díla z autorských myšlenkových konceptů, ale právě naopak, z pohledu kontextu magických momentů z příběhů Jorge Louis Borgese hledat paralely s postmoderními tendencemi v současném umění,“ vysvětluje galeristka Olga Trčková, která celou koncepci vymyslela.
Expozice tak na několika rovinách reaguje na celosvětovou renesanci skla ve výtvarném umění. Sklo v dnešní době používají takoví umělci jako Ai Weiwei, Damien Hirst či Chapman Brothers. Jeho fenoménu byl zasvěcen i jeden z hlavních výstavních prostor na Benátském Bienále. Mnoho aukčních domů sklo zařazuje do exkluzivních večerních aukcí, z čehož je zřejmé, že je a bude i dobrou alternativní finanční investicí. Návštěvníci i sběratelé tak budou mít v DSC Gallery jedinečnou šanci přehledně zjistit, kam tato umělecká disciplína od dob českých sklářských výtvarnických mistrů, jejichž díla uchvátila na Expu 57 v Bruselu či následně v Montrealu, dospěla i kam směřuje.
Rudolf Burda (1973) se věnuje art designu ručně foukaného i litého skla a kovu. Díla jsou vyráběna pod značkou „Rudolf Burda Studio“, které bylo založeno v roce 1993 Rudolfem Burdou. Ve svém studiu vyrábí také veškeré kovové formy a speciální nástroje, které využívá k výrobě exkluzivních skleněných objektů, váz a atypických svítidel. Vznikají tak limitované série a také unikátní autorské originály. Každý kus je číslován, signován autorem a opatřen certifikátem autenticity. Ve své tvorbě preferuje čisté formy a geometrizující střídmost. Výsledný minimalistický design je ovlivněn tvaroslovím architektury a estetikou kubismu, funkcionalismu a konstruktivismu.
Václav Cigler (1929) je považován za jednu z nejvýraznějších osobností sklářského umění nejen u nás, ale i v zahraničí. Ciglerovo dílo je mnohostranné, zahrnuje prostorové studie, realizace v architektuře, design i šperk. Už od konce padesátých let navrhuje více či méně utopické projekty krajinných děl. Vytvořil nesčetné jedinečné realizace ve veřejném prostoru po celé Evropě, Americe i Asii a jeho díla jsou zařazena do předních světových uměleckých sbírek včetně Victoria and Albert Museum v Londýně, Stedelijk museum v Amsterdamu, Musée des Arts Décoratifs v Paříži a Montreálu, American Crafts Museum v New Yorku, Hokkaido Museum of Modern Art v Sapporu, Museum fur Kunstgewerbe ve Frankfurtu, také v Národní galerii v Praze a dalších světových muzeích a soukromých sbírkách. Za svou kariéru získal prestižní ocenění (Cena pro dekorativní umění československých umělců 1968, Zweiter Coburger Glaspreis, Coburg 1985). Ciglerovy inovace v použití skla jako materiálu změnily možnosti jeho využití po celém světě.
Jiří Černický (1966) patří k nevelké skupině českých umělců střední generace, kteří se proslavili nejen u nás, ale také v zahraničí. Pravidelně se účastní výstav v Londýně, Berlíně, Barceloně, New Yorku, Tokiu, Paříži, Benátkách nebo Los Angeles. Jeho práce je zastoupena v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy nebo v Museum of Contemporary Art v Miami a také ve světových soukromých sbírkách. V roce 1998 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za své konceptuální projekty se sociálními tématy. V současné době vyučuje v ateliéru malby
na VŠUP v Praze.
David Černý (1967) je nesporně jedním z nejznámějších českých výtvarníků současnosti. Proslul především jako tvůrce kontroverzních a provokativních plastik (Entropa, Mimina, Růžový tank), které se často nachází ve veřejném prostoru. V roce 1991 získal sochařský grant na rezidenční pobyt ve švýcarském Boswillu. Dva roky (1994-1996) strávil v New Yorku, Mekce současného umění, v rámci prestižních studijních programů P.S.1 a Whitney Museum Independet Study Program. Za svoji sochařskou, často kontroverzní a pobuřující tvorbu byl několikrát oceněn. Již v roce 1990 získal speciální cenu na bienále v belgickém Kortrijku. V roce 1996 obdržel prestižní Pollock Krasner Foundation Grant a v roce 2000 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Viktor Frešo (1974) se narodil v Bratislavě, kde v současné době žije a pracuje. Nejprve studoval v sochařském ateliéru J. Jankoviče a J. Hoffstradtera na bratislavské Vysoké škole výtvarného umění (1999-2001). Posléze studoval v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla (2001-2003) a ve studiu nových médií u Michaela Bielického (2003-2005) na Akademii výtvarných umění v Praze. Frešo si prošel akademickou cestou sochařstvím, malířstvím i novými médii, jejž ve své tvorbě plně využívá a profiluje se jako multimediální výtvarník. Viktor Frešo často spolupracuje s dalšími výtvarníky na různých projektech, například s konceptuálním umělcem Ondřejem Brodym, malířem Erikem Binderem, Júliusem Kollerem nebo Vladimírem Popovičem. Viktor Frešo neustále prezentuje svoji svéráznou uměleckou tvorbu na samostatných výstavách, převážně na Slovensku a v České republice, ale i v USA (Washington, D.C.), Jižní Americe (Argentina, Paraquay), ve Francii, Vídni nebo Berlíně. Každý rok se účastní také četných skupinových výstav doma i v zahraničí, například v USA (New York, Miami), Německu, Itálii, Rusku, Norsku nebo Belgii.
Ašot Haas (1981) se narodil v Moskvě. Střední školu užitého umění v Bratislavě v oboru kamenosochařství dostudoval v roce 2000. V letech 2000–2007 studoval na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění, kde vystřídal několik oborů. Prošel ateliéry Industrial Design (F. Chrenka), Transport Design (Š. Klein), Glass Design (J. Gavula) a Socha, Objekt, Inštalácia (J. Meliš). V roce 2006 získal první cenu za minutový film na mezinárodním festivalu filmu v Bratislavě a v roce 2007 mu byla udělena prestižní Cena Galérie Nova za sklo. Ašot Haas vystavuje své práce po celé Evropě i USA a zařadil se do sbírek významných galerií.
Jitka Havlíčková (1976), kreslířka, sochařka a od roku 2002 také návrhářka a výrobce skleněných figurek, očí a much. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě (1990-1994, obor návrhářství a tvorba skleněných figurek) a Akademii výtvarných umění v Praze (1994-2001, škola všeobecné kresby a škola konceptuální tvorby). Zaměřuje se na spojení kresby s objektem. Většinou pracuje na dlouhodobých projektech a staví na vlastních příbězích. Od roku 1996 vykonala několik delších cest do Japonska a USA. Žije v Chuchelně a v Praze.
Klára Horáčková (1980) vystudovala pražskou VŠUP v roce 2000-2006, Ateliér skla (Vladimír Kopecký). V roce 2005 absolvovala stáž na Wetterhof school of Art and Design, Häme Polytechnic, Hämeenlinna, ve Finsku. Od roku 2011 se stala asistentka Ateliéru skla a mezi 2008 – 2013 se stala vedoucí sklářské dílny na VŠUP. Zabývá se samostatnou volnou tvorbou a designem. Je zastoupena ve sbírkách Glasmuseum Alter Hof Herding, Ernsting Stiftung, Coesfeld – Lette, Německo, Bibliotheca Alexandrina, Alexandria, Egypt, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Česká republika, Sklářské muzeum v Novém Boru, Česká republika, Glass Museum Ajeto, Nový Bor, Česká republika a ve soukromé sbírky v České republice, na Slovensku a Německu.
Milan Houser (1971) je absolvent AVU v Praze, Ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého (2000), od roku 2000 činný jako nezávislý umělec, zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galérie Jána Koniarka v Trnave, Muzea města Brna a v soukromých sbírkách v ČR, Německu, Itálii, Rakousku, Japonsku a USA; stipendium Nadace Jany a Milana Jelínkových v roce 2000, stipendium Pollock – Krasner Foundation v roce 2005, rezidenční pobyt ve Štrasburku v roce 2007 a v Banské Štiavnici v roce 2010; od roku 2007 pedagogická činnost v ateliéru Malířství 3. Fakulty výtvarných umění VUT v Brně.
Studio Olgoj Chorchoj bylo založeno roku 1990 Michalem Froňkem a Janem Němečkem ještě v průběhu jejich studia na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Od té doby se zabývá průmyslovým designem, designem nábytku, především však architekturou a interiéry. Studio získalo již mnoho významných ocenění, například Czech grand Design či Good Award v USA. Jejich díla jsou vystavena ve světových galeriích a muzeích jako např. v Metropolitním muzeu v New Yorku, Corning museu of glass, Mudac gass museu ve Švýcarsku či v Die Neue Sammlung v Německu. Unikátní projekt, při kterém se vizuální umělec a experimentátor Jiří Černický potkal s inovativními designéry Michalem Froňkem a Janem Němečkem, integruje dva odlišné přístupy k materiálu a umělecké vizi do zcela výjimečné série světelných instalací. V tomto rozsahu dochází k propojení umění a užitého designu v Česku vůbec poprvé.
Martin Janecký (1980) je český sklářský umělec působící v USA. Martin Janecký se narodil roku 1980 v Liberci. Janecký posunul techniku hutního tvarování až ke sklářskému sochařství. Pracoval pro špičkové návrháře v Jižní Africe, Švédsku, Holandsku a New Yorku. Nyní převádí své umění i v rodné zemi. Martin Janecký získal následující ceny: v roce 2001 Cena umění a řemesel ve skle, Nový Bor, Česká republika, v roce 2005 Nominace na SAXE cenu za nejlepší CK, Pilchuck Glass School, Seattle, WA 2006 Kaiser Cena Nadace, Pilchuck Glass School, Seattle, WA 2008 World Cena Salvadora Dalího ceny pro významné úspěchy v oboru výtvarného umění.
Marián Karel (1944) je světově známý umělec, který pracuje a experimentuje s různými technikami zpracování skla. Výtvarník uchopuje sklo jako materiál, pracuje dohromady se světlem, hmotou a prostorem. Jeho minimalistické objekty nejen doplňují své okolí, ale dávají mu i nový význam a funkci. Východiskem k jeho pracím jsou komplikované koncepce, které precizním zpracováním materiálu a jeho zasazením do prostoru vyjadřují určité vztahy mezi jednoduchými geometrickými prvky, které se velmi rafinovaně propojují a prostupují. Tvorba Mariána Karla je zastoupena v mnoha světových muzeích (USA, Japonsko, Švýcarsko, Francie, Nový Zéland atd.) a ve veřejném prostoru. Kromě své umělecké činnosti také vede ateliér výtvarné tvorby profesora Mariána Karla na ČVUT v Praze a přednášel na mnoha světových univerzitách.
Pavel Kopřiva (1968) vytváří multimediální objekty a instalace, pracuje též s fotografií, videoartem. Jeho práce charakterizuje konceptuální přístup. Zajímá se o různé technologie a design, jejichž metody posouvá do kontextu výtvarného umění. Jeho objekty a instalace vycházejí ze zkušenosti s postindustriální a posttotalitní společnosti. Je glosátorem sociálních jevů a událostí, které ve svém díle zpracovává s ironickou distancí. Je mistrem fikce a mystifikace.
Martin Krajc (1984) se převážně soustředí na médium obrazu a rozpracovává ho do různých forem. Pro Martina Krajce je typický jeho mimořádně uvolněný expresivní malířský rukopis, který se stal jeho poznávací značkou již na škole. Jistá míra jednoduchosti v kombinaci se silnou expresí z něj dělá jednoho z nejpozoruhodnějších současných mladých expresionistů. Martin Krajc je členem umělecké skupiny Obr vzniklé v roce 2006, díky níž měl možnost vystavovat své práce v rámci putovních projektů v České republice, Slovensku a Německu. V roce 2012 získal třetí místo v rámci Ceny kritiky za mladou malbu a jeho díla jsou již nyní zastoupena v důležitých veřejných i soukromých sbírkách.
Alena Kupčíková (1976) se narodila v Šumperku. V Bechyni navštěvovala Střední školu keramickou, následně studovala na Vysoké škole Václava Hollara Akademii výtvarných umění. Během svého studia na AVU absolvovala několik stáží – například v Jihoafrické republice Městě na Technikon Natal v Durbanu, Nebo na Pařížské École Nationale Supérieure des Beaux Art. V roce 2.010 zakončila SVE studium získáním doktorandského titulu. Tvorba Kupčíkové Je zastoupena ve sbírkách galerie v Praze, v soukromých sbírkách v České republice, Slovensku, Německu, Polsku, Holandsku, Velké Británii, Švýcarsku, Japonsku společnost USA Národní. Kupčíková JE členkou Mezinárodní výtvarné skupiny FEMLink, která była založena v Paříži v roce 2006. Uskupení sdružuje umělkyně věnující se ve své tvorbě videoartu animacím. Momentálně Počet členek Cita na 149 žen z 64 Zemi. SKUPINA, která vznikla cíleně jako mezinárodní, vystavuje v galeriích, muzeích i uměleckých centrech po celém světě.
Marek Kvetán (1976) je úspěšný mezinárodně známý konceptuální umělec. V České republice proslul díky ceně NG 333, kterou získal za světelnou instalaci s názvem Koberec. Absolvent Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě pracuje s běžnými předměty, které zbavením jejich původních funkcí a multimediálními zásahy přetváří v objekty, jež odkazují ke kritickému vnímání současné společnosti. Ideová rovina díla Marka Kvetana nachází podněty v přeměnách a sublimaci kulturní identity globalizované civilizace. I v novějších pracech autora jsou pojmy související s uměním jako estetismus, jeho klišé, repetitivnost, dekadence vkusu východiskem. Jeho postup připomíná roli autora – revizionisty, který stírá hranice oblastí vizuální kultury formou hry symbolů – materiálů a rovnováhy mezi uměním a neuměním.
Stanislav Libenský (1921-2002) je považován za nejvýraznější českým sklářským umělcem a pedagoga. Jeho díla vytvořená ve spolupráci s Jaroslavou Brychtová jsou prezentovány v muzeích a galeriích po celém světě. Kromě jeho práce, učil na Vysokou školu uměleckoprůmyslová v Praze a byl ředitelem a pedagog na škole uměleckoprůmyslové sklářské v Železném Brodě, kde žil a pracoval pro většinu jeho života. Jako respektovaný pedagog a výtvarník získal řadu různých cen; Herderovu cenu ve Vídni (1975), Bavorskou státní cenu v Mnichově (1967 a 1995), ceny za celoživotní dílo v Seattlu a v New Yorku, byl nositelem čestných zahraničních doktorátů z univerzit v Londýně (Royal College of Art, 1994).
Jakub Matuška aka Masker (1981) vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla (2003 – 2009), během studia absolvoval studijní pobyty na Cooper Union v New Yorku (2008) a na Middlesex University v Londýně (2007). I když Jakub Matuška prošel prestižní umělecké školy, jeho street artová minulost se odráží v každém jeho díle. Kvalitu Matuškovy tvorby a punc jednoho z nejzajímavějších malířů mladé generace dokládají jeho úspěchy na českých i mezinárodních uměleckých soutěžích. Letos se zařadil po bok několika vybraných zahraničních umělců na festivalu současného umění SVEART v Itálii. V roce 2011 získal prestižní Cenu NG 333, kterou uděluje Národní galerie nejlepšímu mladému umělci do 35 let. V roce 2010 byl mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, spolu s dalšími pěti street artovými umělci úspěšně reprezentoval Českou republiku na Expo 2010 v Šanghaji.
Michal Motyčka (1974) je architekt a umělec, který absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze, ateliér Sklo v architektuře prof. Mariana Karla na VŠUP v Praze, studijní stáž na Škole architektury prof. Emila Přikryla na AVU v Praze a studijní stáž na oboru skla na Rhode Island School of Design v Providence v USA. Od roku 1999 spolupracuje Václav Cigler s Michalem Motyčkou, který od roku 2001 připravuje jeho výstavy a domýšlí prostorové projekty v závislosti na přislíbeném prostoru k realizaci.
Pasta Oner (1979) se od útlého mládí pohyboval na ilegální graffiti scéně a dnes je uznávanou ikonou českého výtvarného umění. Tematicky i mediálně různorodá díla sjednocuje charakteristický autorský rukopis a opakující se vizuální a symbolické tvarosloví odkazující k tradici amerického pop artu. Jeho grafiky si získaly oblibu soukromých sběratelů po celém světě. Spolu s dalšími umělci prezentoval svojí tvorbou český pavilon na Expo 2010 v Šanghaji.
Rony Plesl (1965) je jeden z nejúspěšnějších a nejznámějších českých sklářských výtvarníků a designérů. Zabývá se volnou tvorbou, interiérovým designem, návrhy pro malosériovou i velkosériovou výrobu a vytváří limitované kolekce pod vlastní značkou. Spolupracuje s řadou skláren a významných výrobců skla v České republice i v zahraničí. Kromě toho předává své zkušenosti studentům na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde působí jako vysokoškolský pedagog. Za projekty pro společnosti Moser a Lasvit získal ocenění Nejlepší designér roku 2011.
Richard Štipl (1968) pracuje jako jeden z mála současných autorů s odkazem klasického evropského sochařství, který dále rozvíjí. Tvorba malíře a sochaře Richarda Štipla se vyznačuje silným emotivním nábojem. „Moje autoportréty můžete chápat jako soudobou výpověď o vypjatosti lidské existence,“ říká autor, zastoupený v mnoha významných soukromých i veřejných sbírkách. Pravidelně se účastní výstav a veletrhů umění (Volta Basel, Frieze London, Art Basel Miami). Štipl si připisuje úspěchy z účasti na mezinárodních výstavách např. Decadence Now! v Galerii Rudolfinum nebo výstavě v Museum of Arts and Design v New Yorku.
Roman Týc (1974) je český umělec známý především díky zásahům do veřejného prostoru se skupinou Ztohoven (Mediální realita, Občan K, Morální reforma). Kromě těchto akcí se také zabývá vlastní uměleckou tvorbou, jež má hluboký konceptuální význam, často odkazující na vztah společnosti a člověka (Semafory, obrazy z lidského popele). Jeho projekty byly recenzovány v nejprestižnějších světových médiích, například v The New York Times. Týc byl zařazen jako součást kontextu mezinárodního aktivistického umění do prestižní publikace německého vydavatelství Gestalten s názvem Art & Agenda – Political Art and Activism. Roman Týc se také dostal do povědomí prostřednictvím akcí diverzní skupiny Ztohoven, jíž je spoluzakladatelem a která byla v roce 2013 pozvána na mezinárodní sympozium do londýnské Tate Modern.
Maxim Velčovský (1976) se narodil v Praze v rodině výtvarníka Josefa Velčovského. V letech 1991-1995 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. V letech 1995-2002 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru keramiky a porcelánu u profesora Šeráka. Již během příprav své diplomové práce si uvědomil, že nemá smysl pracovat na návrhu porcelánového servisu, jak původně zamýšlel. Důvodem byl fakt, že současný keramický průmysl nemá zájem zařazovat do výroby nové výrobky, tím spíše od začínajících tvůrců. Maxim Velčovský raději vytvořil kolekci bytových doplňků, které patří dodnes k jeho nejznámějším realizacím. Maxim Velčovský se účastnil desítek výstav, jeho práce jsou zastoupeny v řadě muzejních i soukromých sbírek, například Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, NG v Brně nebo Mudac ve švýcarském Lausanne.
František Vízner (1936 – 2011) byl významný český umělec, sklářský výtvarník a designér. František Vízner vystudoval na přelomu 50. a 60. let pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V letech 1962 až 1967, kdy pracoval jako návrhář ve sklárně Sklo Union v Dubí u Teplic, sehrál zásadní roli v
Víznerova díla jsou zastoupena například v Muzeu dekorativních umění v pařížském Louvru, v Metropolitním muzeu v New Yorku či v Národním muzeu moderního umění v Tokiu.
Dana Zámečníková (1945) se narodila v roce 1945 v Praze. V letech 1969 – 1972 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslová v Praze, škola prof. Josefa Svobody. Získala ceny Glaskunst´ 81, Kassel, Zvláštní cena – Kassel, BRD, Cristalnacht Project, Zlatá cena – The American Interfaith Institute, Philadelphia, USA a Kanazawa´ 92, Velká hlavní cena Kanazawa, Japonsko. Postavy mužů, žen, zvířat – a jejich kombinace – tančí, předvádějí se, visí a všelijak se vznáší v prostorově posunutých a světlem naplněných prostorech skla. Kolem proplouvá lidský stín proplouvá a v tom ho přeruší noha od stolu, která prochází několika rozměry jako zvuk budíku, který přehlusi živý sen.
Josef Zlamal (1983) malíř a kreslíř, dlouhodobě rozvíjí odkaz klasického středověkého, jeho kresby jsou plné citací a odkazů. V průběhu let Zlamal rozvinul jedinečnou techniku práce s tuží na ručním papíře. Jeho kresby nevznikají spontánně, naopak je provází dlouhodobý proces vrstvení. „Kresby opakovaně namáčím ve vodní lázni a následně je vymývám. Část motivů mizí, ale to podstatné zůstává,“ říká autor, jehož práce byly prezentovány v kontextu prestižních autorů Rona Pondicka a Marca Quinna na veletrhu Istanbul Contemporary 2012.