V současné době se jednotlivé obory vyvíjejí díky technologiím exponenciálně. K vývoji dochází v rámci obsahu daných odvětví, důležitý je ale i proces, jakým jsou změny implementovány. Poslední tři dekády se vyznačují zejména obrovským pokrokem na poli technologických inovací. Základním předpokladem jejich využití je finanční kapitál. Neméně důležitý je i kapitál vědomostní. Můžeme mít k dispozici všechny nové technologie světa, k čemu nám ale budou, pokud s nimi nebudeme umět efektivně pracovat?
Jedna profese nestačí
Před čtyřiceti lety automechanici pracovali s klasickými mechanickými nástroji. K výkonu své práce jim, s nadsázkou řečeno, stačila manuální zručnost a znalost mechanických principů. Dnes dáváme své auto na servis do rukou IT profesionálů. Moderní automobily, jejichž náklady tvoří software ze šedesáti procent, jsou dnes vysoce sofistikovanými počítači.
Způsob, jakým se lidé dnes vzdělávají, této zrychlené době nestačí. Dříve si člověk vystačil s jednou profesí, v současném světě se stávají standardem lidé disponující multiskillingovými schopnostmi. Nyní i lékaři podstupují mezioborové atestace, být profesionální v jednom oboru dnes zkrátka nestačí.
S příchodem nových technologií dochází k urychlování procesu globalizace. A globální propojení znamená i globální konkurenci. Celoživotní vzdělávání se tak bude muset stát mantrou. Dnes se už ví, že je lidský mozek neuroplastický po celou dobu našeho života. Schopnost vytváření synaptických spojení mezi jednotlivými neurony je neomezená, můžeme se tedy učit nové věci v podstatě až do smrti.
Když mluvíme o vzdělávání, často zmiňujeme školy, na stejném principu však funguje i vzdělávání v rámci firem. Jen ty nejmodernější společnosti poskytují online vzdělávání a umožňují tak svým zaměstnancům navyšovat vědomostní kapitál. Pokud lidé mají zájem se ve svých kariérách dále posouvat, musí získávat nové zkušenosti a poznatky, aby tak mohli splňovat požadavky, které s novými technologiemi vznikají.
Rok 2020 nám přinesl mnoho poznatků. Zvláštní doba, v níž jsme se s prací přesunuli z kanceláří do svých domovů nám především ukázala, že homeoffice může fungovat. Jeho efektivita by ale mohla být mnohonásobně vyšší, kdyby byla předem stanovená pravidla a lidé uměli využít nových technologií na sto procent.
Naučit se učit
Americký publicista Steven Kotler zmiňuje jednu z vědeckých studií, která zkoumala, co je potřeba na to, aby se firma udržela po dobu dvou století mezi pěti nejlepšími společnostmi na světě. Zjistilo se, že jediný dlouhodobý determinant konkurence schopnosti jakékoli organizace je schopnosti společnosti a jejích zaměstnanců učit se nové věci. Firmy, které budou schopné dostat své pracovníky a následně i týmy do stavu flow, aspirují na to být mezi těmi nejlepšími.
Technologické inovace se stávají komoditou. Lidský mozek a naše schopnosti učit se nové věci jsou zásadním k předpokladem k efektivnímu využití technologických výdobytků. Příkladem neefektivity může být třeba česká státní správa. Ačkoli disponuje poměrně kvalitními technologickými prostředky, funguje prakticky stejným způsobem jako před třiceti lety. Chyba nevzniká na straně státních zaměstnanců, je to problém především organizace, který neinvestuje do rozvoje znalostí a dovednostní svých zaměstnanců.
Základním kamenem a paradoxně i kamenem úrazu jsou už nejmladší děti. V brzkém věku se jim vzdělávání a učení zprotiví ve škole, kde zastaralý školní systém stojí na memorování a drilování. Učí se věci, o nichž vědí, že je nikdy nevyužijí. Pochopit smysl systému a respektovat jej je v dnešním světě, kde mají přístup prostřednictvím technologií k internetu, a tedy i odpovědím, je o moc náročnější. Děti jsou takto demotivované a již nemají chuť se nadále učit novým věcem. Je tedy zcela zásadní, aby pochopily, že vzdělávání není pouze institutem školy.
Vzdělávací systém je kritizován už mnoho let, je tedy jasné, že se jen tak nezmění. Proto je důležité v dětech probudit nadšení pro učení. Škola není jediným zdrojem informací. Je třeba si uvědomit, že se můžeme vzdělávat i jinde. Příkladem může být internet s takřka neomezeným množstvím možností, ať už se jedná o výukovou platformu Khan Academy, propracovaná videa na YouTube či online vzdělávací kurzy MasterClass s profesionály z různých oborů.
Často se stává, že lidé nastoupí do práce a zjišťují, že se téměř nic nenaučili a musí si své znalosti a dovednosti doučit. I to je jeden z důvodů, proč teď mnoho jedinců vyhledává kurzy osobního rozvoje a snaží se přijít na to, jak se sebou správně pracovat. Kdyby si tyto věci uvědomili už na základní škole, usnadnilo by jim to mnoho práce.
Práce s individuálním přístupem
Jedním z problémů vzdělávacího systému je, že mezi jednotlivými žáky nerozlišuje. Vyžaduje po nich naučení specifických znalostní, ale už neřeší, jestli je děti v budoucnu skutečně využijí. To je však v přímém rozporu s konceptem škola hrou. Ve chvíli, kdy bude jedinec už v útlém věku vědět, v čem vyniká a na co má talent, cestu k inspiraci si najde snadněji. Každý je šikovný na něco jiného, někdo je více analytický, někdo disponuje strategickými schopnostmi a někdo umí pracovat s logikou.
Dokud se nebude správně pracovat s dětskou individualitou, nemůžeme se posunout vpřed. V současné chvíli ohýbáme děti okolo osnov. Měli bychom ale přece ohýbat osnovy okolo dětí. Koncept „žák středobodem“ je starý více než dvacet let, teorie však stále nenalezla své ukotvení v praxi.
Je důležité, aby se děti naučily učit. Získané znalosti budou v dnešním rychlém světě velmi rychle zastarávat. Současná generace dětí je první, která se v podstatě musí naučit odnaučovat, co se předtím naučila. To se velmi úzce pojí s již dříve zmíněnou neuroplasticitou. Až čtyřicet procent chování je ovlivněno našimi zvyky, se kterými je nutné pracovat. Některých z dříve osvojených není tak jednoduché se zbavit. Nejprve je třeba si je uvědomit a potom nahradit jinou aktivitou. V tu chvíli dojde k transformaci a původní (zlo)zvyk zmizí.
Učit se novým věcem můžou i dospělí
Díky poznatkům získaných v rámci epigenetiky se zjistilo, že existuje i tzv. dospělá neuroplasticita. Tento druh je sice o poznání pomalejší než ten vyskytující se u dětí a dospívajících, mozek však stále disponuje schopností vytváření nových synaptických spojení. Tvrzení „starého psa novým kouskům nenaučíš“ je dnes již mýtus, celoživotní vzdělávání naopak mýtem není.
Živoucím příkladem je třeba Roger Federer, který je každý rok jiným hráčem. Fyzické síly mu neustále ubývají, proto musí přemýšlet o jiných způsobech, jak porazit své soupeře. Jednou z jeho taktik je například schopnost číst body language, díky němuž dokáže odhadnout pohyby protihráče a snižuje tak svůj pohyb a námahu o třicet procent.
Balanc mezi prací a osobním životem
Dostatek odpočinku je pro vzdělávání stejně důležitý jako je učení samotné. Nové zkušenosti a dovednosti získáváme v práci, ve škole, během sportu nebo jiné zájmové aktivitě. Ke zprocesování získaných poznatků, tedy k provazování neuronů synapsemi, však dochází až během spánku.
Balanc by měl nastávat jak mezi prací a odpočinkem, tak i mezi prací a rodinou. Obzvlášť v době pandemie, kdy mnoho z nás pracuje z domova a vše se tak potkává v jednom bodě. Účinným pomocníkem při tom mohou být například rutiny. Dopoledne práce, potom společný oběd, následně učení s dětmi a podobně. To, že nyní trávíme doma většinu svého času, nutně neznamená více času stráveného s rodinou.
Digitální technologie mohou být skvělým pomocníkem, zároveň je s jejich existencí mnohem složitější udržovat si zmíněnou rovnováhu. Proto je vhodné zavést tzv. digitální dietu, tedy určit si čas, který strávíme po staru – bez obrazovek. Plánování rodinných aktivit navíc rovněž napomáhá k udržování balance.
V současné covidové době s formou vzdělávání bojuje mnoho dětí, učitelů, ale i rodičů. Online výuka vyžaduje moderní technologie. Pokud ale tyto technologie slouží systému starému přes tři sta let, efektivita není ani poloviční. V případě, že výuka nemůže probíhat tradičním způsobem, je více než kdy jindy žádoucí, aby škola byla hrou, jak řekl Komenský už před čtyři sta lety. Jednou z variant je podávat učivo dětem formou příběhů anebo je povzbuzovat, aby zapojily všechny své smysly.
Pozitiva, která by mohlo přinést online vzdělávání
Pokud bude online vzdělávání vzato za dobrý konec, může přinést minimálně tři pozitiva. Jedním z nich je individuální vzdělávání, jehož základem je poznání a sebepoznání studenta. Každému totiž vyhovuje odlišný způsob učení. Vizuální typ si například lépe pamatuje věci, které vidí, auditivnímu se dobře učí poslechem a kinestetickému zase vyhovuje určitá činnost nebo zkušenost.
Dalším pozitivem je práce v týmech. Různé online výukové platformy umožňují vytvářet samostatné místnosti. Rozdělení dětí na několik skupinek a nechat je pracovat na nějakém úkolu tak může být krokem, jak zvýšit dětem motivaci a aktivně se účastnit hodiny.
Třetí pozitivum představuje online výuka sama o sobě. Díky internetu a globálnímu propojení se děti mohou propojit se studenty na druhém konci světa. Nejenomže si během setkání procvičí cizí jazyk, ale zároveň se dozví něco o reáliích dané země a pravděpodobně si to zapamatují lépe než při klasické výuce zeměpisu. Moderní technologie tato propojení umožňují, tak proč jich nevyužít naplno?
Učit starým způsobem zastaralé učivo není cestou. Pokud dokážeme využít moderních technologií a zkusíme podat znalosti novým způsobem, přinese to radost nejen dětem, které začne škola bavit, ale i rodičům, kteří se pak s nimi doma nebudou muset trápit při doučování. Největší přínos tato investice představuje ale nakonec pro dítě samotné, které je díky vytvoření pozitivního vztahu ke vzdělávání schopné učit se i později, až dospěje.
Kateřina Novotná a Jan Mühlfeit