Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná
Když jsem měl v únoru roku 1981 podat přihlášku na vysokou školu, hrál jsem závodně tenis a chtěl jít na FTVS. Jednou večer za mnou ale přišel táta a zeptal se, jestli si to nechci rozmyslet. Všiml si, že mě baví i počítače a předpovídal, že jednou změní svět. Dva dny nato jsem přihlášku na FTVS roztrhal, vyplnil novou a donesl ji na ČVUT.
Kdyby mi táta tehdy řekl, že FTVS je hloupost a ČVUT mi nutil, nejspíš bych se rozhodl pro FTVS. On se však tehdy zachoval v podstatě jako kouč. Položil otázku a dal mi prostor, abych si na ni našel svou odpověď. Rodiče ovšem bývají často spíše než kouči tvrdými mentory. Neptají se a jen předávají své zkušenosti. Je totiž snazší říct svůj pohled na věc. Tázat se a čekat, až dítě najde odpověď samo, vyžaduje trpělivost, která mnohým chybí. Vyptávat se ovšem představuje lepší cestu – dítě tak má prostor samo zjistit, co chce. Ideál spočívá ve spojení rolí kouče a mentora.
Standardně se děje, že dítě chce jít studovat na medicínu, rodiče mu řeknou, že doktoři jsou špatně placení a chtějí, aby šel na práva. Mnozí pak studují něco, co je vůbec nebaví. A to je špatně. Neexistuje člověk, kterého by činnosti, jež ho nebaví a nedávají mu energii, dostávaly do flow, tedy do stavu radosti z toho, co dělá. Do stavu, kdy dojde k propojení talentu s tím, co ho baví, naplňuje, souzní s jeho hodnotami, v čem se chce a může zlepšovat a v čem díky tomu všemu může vyniknout.
Zápal pro věc
Když jsou děti malé, velice dobře vědí, co jim energii dává, co bere a kdy se dostávají do flow. Evidentní talent lze vypozorovat už v prvním roce jejich života. Někdy stačí sledovat, s čím si víc hrají, jak na co reagují. Pak si najednou všimnete, že někteří mají cit pro hudbu a tanec, protože když začne hrát, hned se roztančí, užívají si to, vůbec v tu chvíli nevnímají okolí, rodiče, zapomínají na únavu i hlad. U jiných dětí, a dělá to i řada dospělých, vidíte, že zpravidla u činností, které je baví, trochu vyplazují jazyk. Přesně vědí, co dělají a plně se na to koncentrují.
Mnoho rodičů právě probíhající stav flow u dítěte nerozpozná a bohužel si myslí, že je pouze neposlouchá a ignoruje. Není to tak, že by se v tom momentu mělo dětem vše dovolit a promíjet, ale jde o to si jen více těchto momentů všímat a vědět, že se jedná o něco, na čem by se mohlo v budoucnu pracovat, z čeho by se jednou mohla stát silná stránka a přednost. S přibývajícím věkem člověku rapidně klesá schopnost kreativity a je vždy dobré mít na paměti, co člověka v dětství skutečně dělalo šťastným.
Když se rodičům podaří vysledovat, v čem jejich dítě může vyniknout, co ho dostává do flow, často se později stane ve svém oboru úspěšné. Například olympijský vítěz v pětiboji David Svoboda měl ve své lásce k atletice velkou podporu své maminky. Jaromír Jágr si zase s hokejkou a ping-pongovým míčkem hrál od třech let a jeho babička mu svými nohami ztěžovala strefování se mezi nohy židle. A famózní muzikanti zpravidla odmala tvrdě cvičí.
Zároveň kdyby jim to, co dělají, nedodávalo energii, nikdy by tak dobří nebyli. Stejně tak extrovert a člověk, který potřebuje kontakt s druhými, nebude podávat špičkové výkony, když bude osm hodin denně tiše sedět před monitorem a programovat.
Děti i jejich rodiče občas mívají zkreslenou představu o tom, jak talent může vypadat. Když na kurzu Odemykání dětského potenciálu, zjistíme, že dítě disponuje měkčími talenty, jako jsou cit pro vztahy a zodpovědnost, obě skupiny je jako talent neberou a pochybují o nich. Věří, že talent, na kterém je možné stavět, se projevuje ve sportu či matematice. Opak je pravdou. Právě měkké talenty mohou k profesnímu úspěchu hodně pomoci a lidé, kteří jimi disponují, bývají skvělými manažery.
Stavění mantinelů
Podstatný bod z hlediska osobního růstu a rozvíjení talentu představuje otázka motivace. Když dítěti nabídnete za splněný úkol za odměnu peníze, výlet, lístky do kina, možnost jít s kamarády ven, motivujete je. Jedná se ovšem o vnější motivaci a ať se jedná o jakoukoli činnost, v dítěti nadšení pro věc v takovém případě většinou nepropukne. Pokud je dítě pro něco nadšené a jde mu to, má k činnosti emoční pouto, probudila se v něm inspirace (vnitřní motivace). Je těžké její vznik podnítit. Dobře však mohou zafungovat vzory – rodiče, sportovci, umělci, byznysmeni , zkráka lidé, kteří v něčem vynikli, to, co dělají, doslova milují a mají tak k tomu silné emoční pouto.
Rodiče svým potomkům prostřednictvím předávaných hodnot o tom, co si myslí, že je správné, staví mantinely. Norský pedagog Godi Keller toto ve svém nedávném článku vysvětloval na své zkušenosti z dětství. Jeho škola byla blízko řeky a jako malí si tam s kamarády chodili hrát. Bylo to dobrodružné a zároveň se přitom hodně učili, zbožňovali to. Holčička, jejíž rodiče byli ekologickými aktivisty, s nimi do vody nikdy nevlezla. Odmalička jí totiž říkali, že naše planeta je neuvěřitelně znečištěná a ta voda něčím nakažená. V dospělosti se pak ukázalo, že si k přírodě nevybudovala žádný vztah a ekologie jí vůbec nezajímá. Její otec a matka jí totiž vůbec nedali prostor pro to, aby si na věc udělala názor sama a ekologii jí úplně zprotivili. Je důležité, aby rodič s dítětem své názory sdílel, ale stejně tak je důležité nechat dítěti prostor, aby si vytvořilo názory vlastní.
Budování důvěry
Významný aspekt pro to, aby dítě rodiče vnímalo jako ty, kterým může naslouchat a kteří mu budou oporou, představuje důvěra. Tvoří ji tři důležité složky – férovost, konzistentnost a autenticita.
Férovost je vždy subjektivní. Takže i když se rodič snaží sebevíc a jedná podle svého nejlepšího úsudku, dítě to v danou chvíli považuje za nespravedlnost. S férovostí souvisí také hodnocení. Hodnotit by se totiž v zásadě nemělo. Někdy je lepší používat koučovací styl a dětí se spíš ptát, než vynášet jasné soudy, např. „Je ti příjemné, že si toto sourozenci provedl a on z toho má takové následky?“
Konzistentnost ve výchově a názorech dává dětem jistotu a řád. To se může týkat i pravidelného denního režimu – kdy se vstává, jí a chodí ven. Konzistentnost spočívá i v aplikaci stejných modelů řešení problémů a plnění slibů. Volnosti je sice také třeba, ovšem konzistentnost v názorech a řád dávají dětem důležité mantinely a důvěru. Občasné rupnutí nervů a nečekané změny jsou normální a v podstatě při dlouhodobě fungujícím řádu nevadí.
Třetí složkou důvěry je autenticita. Rodič jde dítěti příkladem. Když udělá něco špatného, měl by svou chybu přiznat a s ohledem na věk a schopnosti porozumění potomka jí vysvětlit. Není možné ji kopnout pod stůl, protože děti poznají, že se něco děje, i když tomu ještě nerozumí. Pro budování důvěry je zkrátka dobré řešit věci na rovinu.
Nevyhnutelnou součást vztahů představuje i zpětná vazba. Na kurz občas přijde dítě, které apriori tvrdí, že nic nedokáže a žádné talenty nemá. Tyto totální soudy pravděpodobně slýchá doma. Podle Tima Gallweye, jednoho z nejlepších koučů světa, však není dobré vynášet zásadní všeobecné soudy, ale je třeba dávat lidem zpětnou vazbu za určitou činnost. Říct, synovi, že je lempl a nic tak v životě nedokáže, není sdělení, které by mu v životě mohlo pomoci. Lepší cestu představuje hodnocení jednotlivých úkonů. Když dítě pokáráte, měla by následovat i pochvala, něco pozitivního, co může fungovat jako motivace. Případně mu říci, jak by bylo možné se dané chybě v budoucnu vyhnout.
Z hvězdičky hvězda
Hodně lidí si plete pojmy talent a silná stránka. Základní rozdíl mezi nimi je v tom, že talent je něco, s čím se každý z nás narodí – náš potenciál a to, co charakterizuje naši osobnost. Často o něm nevíme, nedovedeme jej pojmenovat nebo nám nedojde, že se jedná o talent a je možné s ním pracovat. Když se talent vynásobí určitou investicí – studiem, nabýváním znalostí, získáváním zkušeností, trénováním – vzniká z něj silná stránka.
Vše se na sebe nabaluje jako sníh na valící se sněhovou kouli. Lidé, kteří svůj potenciál odemknou, investují do něj, úkol souzní s jejich hodnotami a baví je, zažívají flow a jsou schopni se v něm udržet a dál na sobě pracovat.
Jeden chlapec z našeho posledního kurzu měl tři talenty – schopnost vidět do budoucnosti, starostlivost a soutěživost. S prvníma dvěma se ztotožnil on i rodič, se soutěživostí už nikoli. Maminka argumentovala tím, že hoch přece nikdy nemá v matematice chuť být lepší než ostatní a na známkách mu nezáleží. Jenomže soutěživost se v něm neprojevuje jen proto, že se nepohybuje ve správném záběru svého talentu – jeho totiž matematika, stejně tak jako škola obecně, nebaví.
A jak pracovat se slabinami a tím, co dítěti nejde? Některé věci je zkrátka v rámci vzdělávání nutné se na určitou úroveň naučit. Předností Tigera Woodse rozhodně není odpalování z bunkeru (písečné překážky), jeho silnou stránkou je švih a z bunkeru se zkrátka naučil nějakým způsobem dostat. Kdyby Jaromír Jágr působil v obraně, tak nehraje ani první českou ligu, protože neumí pořádně bruslit dozadu, ale to nepotřebuje, jen se to musel pro případnou potřebu na určitou úroveň naučit.
Slabiny zpravidla nebývají přítěží, většinou pracujeme v týmech a naše slabiny jsou silnými stránkami našich kolegů a opačně. Z pětky neuděláte jedničku trvale, maximálně trojku, ale z jedničky může být jednička s hvězdičkou a z té hvězdičky hvězda.
Devadesát procent dětí tápe už při výběru střední školy. Nevědí totiž, co jim jde a co je baví. Neobjevily své talenty, takže je nemohly rozvíjet. Zároveň není nikdy jisté, že se vybranému oboru budou v budoucnu věnovat. Snahou objevit talent a kýženou flow nicméně lze zvýšit šanci, že nebude studovat něco, co ho nebude bavit vůbec. Na Mount Everest je možné vylézt z mnoha různých stran a s některými talenty lze uspět v jakémkoli odvětví.
Může se stát, že dítě začne po kariérním žebříčku šplhat samo od sebe a hodně rychle. Pokud ovšem na začátku neobjeví to, co ho opravdu zapaluje, časem zjistí, že má ten žebřík opřený o špatnou zeď a tomu je možné zabránit.
Odemykání dětského potenciálu
Je důležité pomoci dětem najít talenty, podpořit jejich rozvoj a naučit je jejich efektivnímu využívání tak, aby jim přinášely radost i úspěch. Proto jsme vytvořili celodenní seminář Odemykání dětského potenciálu určeného dětem a jejich rodičům kde pomáháme dětem pochopit, jaké jejich talenty jsou a jak je možné je využít při rozvoji v budoucím pracovním a osobním životě. Kurz je určen primárně pro děti ve věku 10–14 let, v praxi se účastníci pohybují v rozmezí 8–16 let. Během dne procházíme úvodem do pozitivní psychologie, tématy jako je fungování mozku, motivace, energie, času, inspirace či hledání svého pravého já. V praktické části prostřednictvím testu reálně zjišťujeme individuální talenty, provádíme praktická cvičení a v rámci osobních konzultací hledáme jejich možné uplatnění.
Více o našich seminářích se můžete dozvědět zde http://janmuhlfeit.com/cs/produkty/9-odemykani-detskeho-potencialu nebo v našem online pořadu “Odemkněte potenciál svých dětí” na www.flowee.cz .
Autoři: Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná