Kateřina Novotná, Jan Mühlfeit. Více informací na www.janmuhlfeit.com a www.odemykanidetskehopotencialu.cz
Když jsme se před pár lety poprvé setkali, ani jednoho z nás nenapadlo, jaká cesta nás čeká. Brzy jsme ale zjistili, že po ní půjdeme společně. Během velmi krátké doby se nám podařilo zkombinovat naše poznatky a vytvořit jedinečný systém pro vzdělávání rodičů a jejich dětí. Nyní již více než dva roky vedeme speciální semináře zaměřené na rozvíjení talentu nejen dětí, ale i studentů, které navštívilo téměř tři tisíce účastníků.
Vzhledem k vysokým ohlasům jsme se rozhodli se posunout hranice o kousek dál a zpřístupnit své zkušenosti ještě více lidem. Veškeré naše nastřádané znalosti a účinné metody, jež jsou klíčové pro správné využití svých silných stránek, jsou uchopeny pomocí slov na více než dvou stech stránkách nové knihy s názvem Odemykání dětského potenciálu, kterou jsme 1. října slavnostně pokřtili.
V publikaci hovoříme nejen o objevování toho, co v nás je, ale i o fungování mozkových synapsí, vytváření synergií a budování sebedůvěry. Rodiče a pedagogové tak mohou nahlédnout, jak pomocí nejnovějších poznatků pozitivní psychologie pomoci dětem v jejich rozvoji a sebepoznání, aby byly ve svých životech nejen úspěšné, ale také šťastné.
Proč je sebepoznání důležité?
Je to jednoduché: když děláme, co nám jde a co nás baví, cítíme se u toho dobře a podáváme skvělý výkon. A cítit se dobře, mít radost z učení a práce nám pomůže předcházet stresu či kumulování negativních emocí.
Jak ale začít se sebepoznáním, jak zjistit, jaké jsou naše talenty? A jak pomoci dětem, aby je objevily?
Pro tyto účely byly vyvinuty psychometrické talentové testy, v nichž pomocí výroků a příkladů životních situací, vybíráme ty, které nás nejlépe definují. Většina těchto testů je postavena na intuitivních odpovědích a preferencích každého respondenta. Výsledky napoví, v jakých oblastech je testovaný nejsilnější a kde by mohl uspět.
Kdo netouží absolvovat testy, existují i jednoduchá cvičení, při nichž se sami sebe ptáme, co nám energii dává, co nás dobíjí. Takové činnosti se pravděpodobně budou překrývat s oblastmi našich talentů.
Je přirozené mít jak silné, tak slabé stránky. Identifikace těch slabých nám také pomáhá: jsou to činnosti, které bychom se měli naučit alespoň na takovou úroveň, aby nás v budoucnu příliš nebrzdily a nelimitovaly. Nejsou to však oblasti, na které bychom se v životě měli zaměřovat. Ostatně, od toho jsou různorodé pracovní týmy. Se silnými stránkami a talenty pak dále pracujeme – ověřujeme je a máme metody, jak je rozvíjet a dále s nimi nakládat.
Objevení skrytého talentu
Věříme, že každé dítě má talent. Objevit jej je prvním a zásadním krokem na cestě k úspěchu. Stejně důležité ale je o něj pečovat a rozvíjet ho dál. Zastaralé myšlenkové systémy v tomto někdy brání, místo podpory silných stránek se děti ve školách učí být lepšími v tom, co jim moc nejde.
Když se dítě narodí, má sto miliard mozkových buněk, tzv. neuronů, které spolu komunikují a propojují se prostřednictvím synapsí. Ty se pak aktivují podle vrozených vloh. Děti si většinou hrají s tím, co je zajímá a baví, o ostatní hračky se nezajímají. Proč tomu tak je? Zmíněné synapse se propojují podle dvou vzorců. V prvním hrají roli prožitky, zkušenosti a to, co člověka obklopuje. V druhém to, o čem přemýšlí.
Ve věku tří let má dítě vytvořeno již polovinu synapsí, v sedmi letech jsou spoje již téměř kompletní. Pokud ale dojde k pozdějšímu objevení talentu, vůbec to nevadí. Díky mozkové neuroplasticitě, tedy procesu, při němž neustále vznikají nové synapse, lze náš mozek kdykoli „přeprogramovat“. Jen to jde pomaleji než v dětství.
Talent místo kompasu
Nemá smysl si dávat pouze ty nejvyšší cíle, ale ty správné. Když totiž člověk dělá něco, v čem může uspět a má na to přirozený talent, tak je nejen úspěšný, ale také šťastný, protože se věnuje oblasti, která ho baví a naplňuje. Je tedy nutné mít v rovnováze motivaci (vnější podněty, které nás motivují) společně s inspirací (tedy vnitřní motivací, která se vyznačuje láskou k určité činnosti). Můžete dostávat zlaté medaile, vydělávat peníze a dostávat zlaté slavíky, a navíc vás ta činnost může bavit. Jaromír Jágr dělal nedávno rozhovor do slovenského Forbesu a novinář se ho ptal: „Jardo, jak můžeš být po všech těch letech motivovaný k výkonům?“ A on mu na to odvětil: „Tys vůbec nepochopil, o čem to je. To není o jen o vnější motivaci.“ Podstata tkví v té cestě, protože on ten hokej zkrátka miluje.
Talent, který je dán geneticky našimi předky, je potenciál. Pokud ho neobjevíme, tak ho ani neodemkneme. My se snažíme ten talent nejen objevit, ale i ukázat, jak ho rozvinout. Jedině pomocí talentu se lze dostat do takzvaného stavu flow, kde i když člověk dělá něco složitého, tak svého talentu maximálně využívá. Ve stavu flow pak prožívá nejen úspěch, ale je i šťastný, protože je sám sebou.
Škola jako překážková dráha
Podle studie NASA vykazuje 98 % dětí v šesti letech vysokou kreativitu. V deseti je to 30 % a v patnácti už jen 15 %… To, že mezi období vysoké a velmi nízké kreativity vstupuje škola, není náhoda. Ve škole zkrátka není na kreativitu čas ani prostor. Škola nepřipouští hloubavé otázky, hledání, zda by šel příklad vyřešit i nějak jinak, zda se na danou věc nelze podívat z jiného úhlu. A to je přitom velmi podstatné. Mnoho učitelů míří nejrychlejší cestou ke správnému výsledku, což pro ně představuje splněný cíl.
Nejsou ani tak důležité znalosti jako to, jak si je člověk umí dávat do souvislostí, jak je umí aplikovat. Jenže škola učí žáky v boxech – jeden obsahuje matematiku, druhý dějepis a třetí jazyk, ale už nedochází k jejich propojení. Data jsou dnes všude a lehce dostupná, ale konkurenční výhoda spočívá v tom, co s těmi daty uděláte.
Neposlední problém, který stojí rozvíjení dětského potenciálu v cestě, je pak zdokonalování svých slabých stránek. Lidé se bojí selhání, v poměru 10:1 se proto zaobírají odbouráváním svých slabin na úkor rozvíjení talentů. Poměr by měl být však přesně opačný, tedy slabinám věnovat jen deset, maximálně dvacet procent svého času a své energie a dále rozvíjet především to, v čem je dítě dobré.
Publikace průvodcem
Kniha Odemykání dětského potenciálu pomáhá tyto nedostatky doplnit a tvoří jakéhosi průvodce pro rodiče, kteří chtějí pro sebe a své děti něco víc. Naším posláním je pomáhat rodičům i dětem objevovat talenty, aby mohli žít lepší životy a byli sami se sebou spokojení, úspěšní a šťastní. Proto vedeme naše kurzy, a proto jsme napsali knihu, která je jejich podrobnějším rozpracováním, prodloužením, upřesněním.
Publikace je mimo jiné doplněná i o sérii rozhovorů s osobnostmi jako je například houslový virtuos Jaroslav Svěcený, psychiatr Cyril Höschl a Dagmar Svobodová, maminka 3 úspěšných synů. Všichni se rozpovídali o svých dětech, talentech či životních zkušenostech. Každý čtenář si tak najde svou část, jež ho inspiruje a třeba dovede k poznání sebe sama.
Jan Mühlfeit