Česká ekonomika zažila skvělý rok 2017. Ekonomika dynamicky rostla díky silnému exportu i poptávce domácností a dosáhla nejvyššího tempa růstu od roku 2015 (4,4%), ale na rozdíl od zmíněného roku k tomu došlo přirozenou cestou, bez tehdy dominantního vlivu urychleného vynakládání fondů EU. Export zboží a služeb vzrostl meziročně o 5,8%. Pozitivní ekonomické ukazatele byly doplněny významně nízkou registrovanou nezaměstnaností, která dosáhla koncem roku 2017 poměru 3,8%, a obnovenou inflací ve výši 2,5% ve spotřebitelských cenách, která byla tažena napjatým trhem práce a z toho plynoucím tlakem na růst mezd. Kromě stabilně rostoucího automobilového průmyslu bylo možno pozorovat určité zlepšení i v dosud problematickém sektoru stavebnictví.
Ekonomika bude i v roce 2018 pokračovat v pozitivním vývoji, ale velmi pravděpodobně se už nebude opakovat vynikající míra růstu z roku 2017. Současné odhady růstu HDP v České republice se pohybují kolem 3,5%, a to nejen v důsledku poptávky vnějších trhů blížící se svému vrcholu (zvláště poptávky po osobních automobilech, které tvoří významnou část českého exportu) a problémů s protekcionismem, který na světových trzích sílí, ale také vzhledem k vnitřním omezením české ekonomiky, kdy nízká nezaměstnanost začíná bránit v investicích, a také mimo jiné signalizuje nedostatek systémového prostoru pro technologie typu 4.0.
Koruna bude pravděpodobně i nadále zhodnocovat na úroveň pod 25 CZK/EUR a 20 CZK/USD, což zároveň povede k mírnému snížení inflace na úroveň kolem nebo mírně pod dvěma procenty, což je dlouhodobý cíl centrální banky. K tomu patrně dojde navzdory růstu mezd a platů v důsledku chybějící pracovní síle na trhu (ministerstvo financí odhaduje růst mezd v roce 2018 na zhruba 8%). To zároveň znamená, že dosud převažující růstový model založený na levné práci se definitivně blíží svému konci. Současná základní úroková sazba bude pravděpodobně opět zvýšena a bude se postupně přibližovat “normální” úrovni, přičemž se Česká národní banka bude také řídit potřebou chránit ekonomiku před přehřátím.
Plánovaný deficit státního rozpočtu ve výši 50 miliard CZK není přespříliš zásadní, nicméně byl podroben kritice parlamentní opozice, že je příliš vysoký pro období značného hospodářského růstu, přičemž by bylo třeba vytvořit finanční zdroje na horší časy, které se dříve či později opět vrátí. I když očekávaný vývoj daňových příjmů bude působit ve směru udržení, nebo dokonce snížení plánovaného deficitu, zůstane zde určité napětí z hlediska konečného výsledku, neboť bude v letošním roce třeba realizovat některé opožděné investice financované z evropských fondů, které budou EU uhrazeny teprve později.
Je opět nutné zdůraznit, že předchozí vláda nijak nepokročila v potřebných ekonomických reformách, jako jsou penzijní reforma, reforma zdravotního systému a reforma vzdělávání, a uplatnila místo toho jen jednoduché kompenzace některým skupinám sociálně slabých osob a také rostoucím strukturám státní správy. Přitom není k dispozici žádná tendence, která by prokázala, že bohatší a početnější státní úřednictvo bude poskytovat veřejnosti kvalitnější služby. Naproti tomu systém vysokoškolského vzdělávání, rozhodující pro realizaci nezbytných strukturálních změn ve sféře průmyslu a rozhodující pro budoucnost české ekonomiky, zůstal podfinancován. V každém případě se břemeno nezbytných reforem přenáší na bedra budoucí vlády, která nyní s obtížemi vzniká.
Nesystémové výdajové kroky předchozí vlády zvýraznily problém mandatorních výdajů plynoucích z legislativy nebo smluvních závazků státu, jako jsou platy veřejného sektoru nebo důchody. Jenom nově zvýšené položky ve státním rozpočtu na rok 2018 zvýší rozsah mandatorních výdajů o více než 35 miliard CZK, nemluvě o nejnovějších rozhodnutích, jako jsou již schválené dotované slevy tarifů veřejné dopravy pro důchodce a studenty s účinností od června 2018. Takové výdaje se zdá snadné zavádět v období všeobecné prosperity, avšak budou prohlubovat deficit v období krize, a mohou také z dlouhodobého hlediska významně omezovat prostor pro potřebné veřejné investice.
Emanuel Šíp
Partner
Asociace Allied Progress Consultants