Koncert s podtitulem „Pocta Jarmile Novotné“ uvádí festival Pražské jaro
Sopranistka Martina Janková na Pražské jaro přijíždí v čerstvém třpytu úspěšného debutu v milánské La Scale. V pražském Rudolfinu vystoupí 20. května s programem, kterým vzdává dík své domovině a hold lidovým písním.
Portrét Martiny Jankové
Absolventka Ostravské konzervatoře a Hudební akademie v Basileji, horalka, která přešla z beskydských kopečků do Bernských Alp a z Worbu, kde žije se svou rodinou, vyráží na úspěšné koncerty a operní produkce.
V letech 1998–2012 působila v Curyšské opeře. Opernhaus Zürich je instituce vysokých uměleckých nároků a kvalit, zažila tam bohatý repertoár, prvotřídní kolegy, práci špičkových dirigentů, jako byli John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, William Christie, Vladimír Fedosejev, Marc Minkowski, Christopher Hogwood, také generálního ředitele Alexandra Pereiru a šéfdirigenta Franze Welsera-Mösta a osobité režiséry. Z nich právě Jürgen Flimm režíroval v La Scale scénické provedení Händlova oratoria Il trionfo del tempo e del disinganno (Triumf času a pravdy), v němž v lednu 2016 Janková debutovala na této scéně v titulní roli Bellezzy (Krásy). Na Salcburském festivalu vystupuje v inscenacích Clause Gutha a Sven-Erica Bechtolfa. Martina Janková je kmenovou zpěvačkou salcburského špičkového dění. Debutovala tam roku 2000 pod taktovkou Charlese Mackerrase v opeře Medea Luigi Cherubiniho, rok poté zpívala Echo v Straussově Ariadně na Naxu, dirigoval Christoph von Dohnányi, a Karolku v Janáčkově Její pastorkyni (Česká filharmonie a Gardiner), pod taktovkou Valerije Gergijeva ztvárnila páže Theobalda ve Verdiho Donu Carlosovi, nicméně hlavní repertoár, ve kterém je v Salcburku angažována, je mozartovský – Papagena v Kouzelné flétně, Aminta (Il re pastore), Despina v Così fan tutte, Cherubín a Zuzanka ve Figarově svatbě.
Zásadní část svého interpretačního umění věnuje Martina Janková dílům oratorním a kantátovým. Jejími partnery jsou nejlepší symfonické orchestry – Berlínská, Mnichovská, Česká, Vídeňská či Izraelská filharmonie, lipský Gewandhausorchester, pařížský Orchestre des Champs-Elysées, angažují ji Neville Marriner, Simon Rattle, Iván Fischer, Riccardo Chailly a hlavně pak specialisté na starou hudbu. Ráda zpívá v doprovodu orchestrů dobových nástrojů, s jejím světlým, lyrickým sopránem krásně ladí vídeňský Concentus Musicus, The English Baroque Soloists a John Eliot Gardiner ji vybral do nahrávky Bachovy velikonoční kantáty Erschallet, ihr Lieder (DG Archiv Produktion 2000). Velmi úzce spolupracuje s Collegiem 1704 a Václavem Luksem – natočila s nimi Bachovy kantáty (Supraphon, 2013), zpívala s Collegiem 1704 na Pražském jaru 2013 v oratoriu La passione di Gesù Cristo Josefa Myslivečka, spolu nastudovali i díla J. D. Zelenky, českého barokního mistra, kterého představují nadšeně a úspěšně světu. Objevovat Martinu Jankovou těší, například s cembalistkou Barbarou Marií Willi vybraly písně J. L. Dusíka, F. X. Duška, J. A. Štěpána, A. Rösslera-Rosettiho, Huga Voříška i Leopolda Koželuha a přesvědčily, že český klasicismus a raný romantismus mají půvab a vysokou kvalitu.
Písňová tvorba
Písňové tvorbě se Janková věnuje velmi intenzivně a velmi ráda. Pedagogem jí byl schubertovský expert Kurt Widmer. Sopranistka jiskřivého, lahodného hlasu se k písním staví jako mistři renesance – prima le parole poi la musica – vyjadřuje to jasně: hudba jsou křídla myšlenky, jsou poselství, privátní rozhovor od srdce k srdci. Tak znělo už prvé písňové CD „An den Mond“ s díly Mozarta, Haydna, Schuberta v doprovodu kytary Christopha Denotha (Philips, 2004). To, že je excelentní interpretka haydnovská, jsme poznali na Pražském jaru 2009 i na nahrávce „Recollection“ (Supraphon, 2009). Její album „Voyage“ je písňový romantismus, cesta od dětského úžasu k poznání sebe sama i toho, co nás převyšuje (Supraphon, 2011). Klavírista, s kterým spolupracuje už od studií, je Gérard Wyss. V nahrávce Janáčkových písňových cyklů Moravská a Ukvalská lidová poezie v písních (Supraphon, 2015) je u klavíru frýdecko-místecký rodák Ivo Kahánek, Janáčkův kraj má v genech jako Martina Janková. Jako čtyřletou holčičku ji dostala na pódium píseň Rožnovské hodiny a cimbálová muzika Kotci. Dnes zralá umělkyně, pro Janáčkovy moravské písně zrozená, jim dává s radostí, noblesou a úctou nejvyšší um a bytostné porozumění. Tak zpívá pokaždé.
Janková o Janáčkovi a kráse lidových písní
„Písně, které od Janáčka prezentuji, jsou často pejorativně dávány do škatulky školního materiálu pro studenty konzervatoří. Myslím si, že jsou velice nespravedlivě hodnoceny komentáři typu „tyhle jednoduché lidovky“. Ale to vůbec není pravdou! Já je nosím od dětství, kdy jsem je měla možnost už jako čtyřletá s cimbálovou kapelou rodiny Kotků objevit, jako klenoty ve svém srdci. Moc ráda bych se nyní o tyto klenoty s posluchači podělila. Jsem dojatá, že mezinárodní tisk, jak se mi nyní doneslo – ať už německý, švýcarský, rakouský, anglický či americký – píše o Janáčkovské nahrávce, kterou jsme před časem u Supraphonu vydali, jako o objevu: že Janáček je ve světě znám jako operní skladatel, ale jak poutavé je dát jeho operní tvorbu do kontextu lidové tvorby, ze které vycházel a rovněž citoval. Ve sbírkách moravské a ukvalské poezie totiž ve zdánlivě jednoduchých písních vyjádřil nebývalou hloubku a šíři lidského srdce.“
„Janáčkovský objev“ – píší zahraniční kritici
„Bezprostřednost jejího zpěvu činí z tohoto janáčkovského CD objev!,“ nešetří chválou rakouský server Der Neue Merker. A populární švýcarský týdeník Schweiz am Sonntag v recenzi nového janáčkovského alba Martiny Jankové vydaného u Supraphonu dodává: „Mnohým návštěvníkům curyšské opery přirostla sopranistka Martina Janková k srdci: tato jemná Švýcarka s českými kořeny působila za Pereirovy éry 14 let v ansámblu curyšské opery a ztělesnila nejenom řadu mozartovských rolí, ale nezapomenutelné bylo její ztvárnění titulní role v Janáčkově Lišce Bystroušce.“ Do své domoviny se nyní vrací janáčkovským CD, věnovaným moravské a ukvalské lidové poezii v písních. I ve svých 43 letech září její zvonivě jasný soprán, jenž nám zprostředkovává fascinující světy krásných dívek, zádumčivých rybníků a urostlých šohajů…“ Britský deník The Guardian zase v recenzi zprostředkovává atmosféru Janáčkovy hudby takto: „Janáček věřil, že z písní má vyvěrat opravdový život: píseň o tanci má být skrápěna potem, nevěstiny slzy melancholie zase svlažit svatební písně. Mnohé operní hlasy příliš šlechtí tuto drsnou duši, či barví vše příliš do krásy. Sopranistka Martina Janková Janáčka dokáže zprostředkovat upřímným a opravdovým projevem.“
Pocta Jarmile Novotné
Koncert nese podtitul „Pocta Jarmile Novotné“ a jeho partnerem je nezisková organizace Zámek Liteň, z.s., která od roku 2012 soustavně oživuje a pečuje o významný odkaz jedné z našich největších operních pěvkyň 20. století Jarmily Novotné. Letošní koncert je již druhým pokračováním úspěšně započaté spolupráce Pražského jara s touto organizací. Jako první se v loňském roce uskutečnilo pěvecké vystoupení basbarytonisty Adama Plachetky a jeho hostů.
Martina Janková svým recitálem navazuje na spolupráci se Zámkem Liteň, z,s., který v srpnu 2014 uspořádal open air galakoncert „Pocta Jarmile Novotné“ v zámeckém areálu v Litni, někdejším milovaném domově slavné pěvkyně. Martina Janková zde tehdy zazářila a vzdala divě hold před dvoutisícovým publikem. Podobně jako kdysi zarytá vlastenka Jarmila Novotná, která cítila vůči své rodné zemi vždy bezpodmínečné sepjetí i navzdory tomu, jak se k ní zdejší režim zachoval, se nyní Martina Janková ve svém písňovém programu navrací zpět ke svým jak hudebním, tak lidským kořenům, zpátky do své domoviny.