Bohuslav Sobotka

 

„ Politika nepatří a nikdy nepatřila k lidským činnostem, která je obecně nějak zvláště ctěna. “

 

Předseda vlády České republiky, Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Leaders Magazine popisuje, jak se kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu změnily priority vlády i to, jaké reakce obdržel po prosazení českých připomínek k evropským sankcím. Premiér také tvrdí, že by bylo velmi nešťastné, kdyby krize přerostla do latentní studené války mezi EU a Ruskem a na východě Ukrajiny se spustila nová forma železné opony

Pane premiére, má vláda dost sil na splnění priorit, které si pro nadcházející období dala?

„Vláda pracuje teprve osm měsíců a bylo by smutné, kdyby se již nyní cítila vyčerpána plněním svých programových priorit. Naopak, naše programové priority se nám daří naplňovat v souladu s legislativním plánem vlády, což jen povzbuzuje naše úsilí důsledně pokračovat v nastoupeném procesu i v dalších letech. První úspěšnou etapu činnosti vlády máme za sebou, nedávným přijetím důležitého zákona o státní službě. Ten by měl vést k její větší profesionalizaci a lepšímu vymezení rolí mezi politiky a státními úředníky při realizaci vládní politiky. Kromě toho nám umožní pro příští období čerpat evropské peníze na realizaci řady potřebných ekonomických, sociálních či environmentálních projektů. Od svého ustavení vláda stihla přijmout desítky důležitých opatření v těchto oblastech. Za nejdůležitější považuji ta, která podporují investice a tvorbu nových pracovních míst. Už ustavení nové vlády a následné zklidnění politické situace povzbudilo v naší zemi aktivity domácích i zahraniční investorů. Česká republika začala opět hospodářsky růst a politika vlády tento trend dále posiluje. Nicméně vše, co má vláda dělá, sleduje jeden hlavní cíl: obnovit standardní funkce státu s cílem zajistit zdravý vývoj země a jeho občanům důstojný život. Vrátit jejich důvěru v tento stát.“

Změnily se vlastně během letních měsíců aktuální priority vlády? Přeci jen nabyla na významu mezinárodní agenda a s tím spojené hospodářské důsledky.

„Ano, již brzy po ustavení této vlády začal její agendu v oblasti zahraniční politiky výrazně poznamenávat rusko-ukrajinský konflikt. Jako člen Evropské unie se snažíme spolu s ostatními členy hledat nejvhodnější přístup, jak zabránit jeho eskalaci a přispět k jeho co nejrychlejšímu řešení. Jde o politiku účinné kombinace sankcí proti Rusku, které bezesporu nese za rozpoutání tohoto konfliktu největší zodpovědnost, a využití všech možných forem diplomatického jednání za účasti všech jeho důležitých aktérů – Ruska, Ukrajiny, EU a USA. Cílem musí být zachování celistvosti Ukrajiny, konec jakéhokoli vměšování Ruska do vnitřních záležitostí této země a zajištění jejího demokratického vývoje.“

Jaké reakce jste obdržel po prosazení českých připomínek k protiruským sankcím? Bylo by opravdu “druhé kolo” sankcí pro českou ekonomiku, zejména strojírenský export, natolik poškozující?

„Předně chci říci, že jakkoli politiku jednotného postupu EU vůči Rusku Česká republika vždy podpořila, vždy jsem patřil k těm předsedům vlád členských zemí, které primárně zohledňují hledání diplomatických řešení. Zvláště, když se ukazuje, že sankce často postihují zpětně více tyto členské země než samotné Rusko, resp. že Rusko neoslabují, ale naopak posilují vnitrostátní pozici ruského vedení a jeho apetit v agresivním chování vůči Ukrajině pokračovat. Pokud jde o selektivnější a zdrženlivý postoj České republiky k stupňování sankcí vůči Rusku, podobný postoj zaujímají i jiné členské země – Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Itálie a další. V tomto postoji tedy rozhodně nejsme v EU sami, nejde o nějakou českou specifiku. Je přirozené, že jsem se jako předseda vlády snažil ovlivnit strukturu navrhovaných sankcí tak, aby co nejméně poškodily Českou republiku. A jsem rád, že jsem v této snaze uspěl. V tomto směru odmítám obviňování ze strany pravicové opozice, že naše země není vůči EU v otázce rusko-ukrajinského konfliktu dostatečně loajální. A usmívám se, když tato obvinění pochází od těch, kteří ještě v nedávné minulosti házeli našemu členství v EU klacky pod nohy. Byla to moje vláda, která naše vztahy s EU vyladila a potvrdila své závazky vůči ní. Česká republika tak získala v EU opět respekt, který v důsledku politiky minulých pravicových vlád ztratila. Pokud jde o situaci na východě Evropy, je nutné ujistit naše spojence v NATO o neměnné platnosti všech bezpečnostních záruk, současně by bylo velmi nešťastné, kdyby krize přerostla do latentní studené války mezi EU a Ruskem a na východě Ukrajiny se spustila nějaká nová forma železné opony.“

První “zátěžovou” zkouškou vládních stran byly květnové volby do Evropského parlamentu. V médiích jste řekl, že s jejich výsledky spokojen nejste. Zanalyzovali jste si v rámci strany příčiny rekordně nízké volební účasti?

„Vždy jsem spokojen jen s vítězstvím mé strany, takže logicky s jejím výsledkem v posledních volbách do EP spokojen být nemohu. Na druhé straně nemohu říci, že ČSSD výrazně prohrála, rozestupy prvních tří stran z hlediska procentuálního zisku hlasů byly malé, všechny tyto strany – v pořadí ANO, TOP 09 a ČSSD – získaly stejný počet čtyř mandátů. Jakkoli v letech 2008–2013 ČSSD vyhrála všechny sněmovní, senátní, krajské i komunální volby, v eurovolbách zatím takto úspěšná nebyla. Proč? Bezesporu letos jedním z významných faktorů byla rekordně nízká účast voličů a jako vždy v případě eurovoleb nadstandardní neúčast potenciálních voličů ČSSD. Tito voliči jsou více euroskeptičtí než např. voliči pravicových stran, vykazují menší zájem o evropské otázky, méně věří, že politická agenda EU může nějak výrazněji zlepšit jejich osobní život. Jednoznačně dávají přednost domácím politickým tématům. Nechci jejich euroskepticismus svádět výlučně na politiku minulých pravicových vlád, hlavně vládní ODS, která tento euroskepticismus systematicky pěstovala. Je nyní na této vládě, resp. na vládní ČSSD, aby svým voličům dokázala, že členství v EU je ku prospěchu naší země a pocítili to ve svém osobním životě. Ale není to jen odpovědnost ČSSD. Podstatnou roli zde musí sehrát politika sociálnědemokratické frakce v EP, která musí Evropu více přiblížit prostým lidem členských zemí, což celkově znamená posílení evropské sociální agendy. Jinými slovy, aby se Evropská unie stala nejen dobře integrovanou hospodářskou unií, ale rovněž i integrovanou sociální unií.“

Neobáváte se nízké volební účasti i u nadcházejících komunálních voleb? Jak volební neúčasti zabránit? A projevují se snahy o přilákání voličů i ve vaší kampani?

„Nízké účasti našich voličů v nadcházejících komunálních volbách se neobávám a předpokládám v nich výrazně vyšší volební účast než ve volbách do EP. Komunální témata jsou voličům obecně, na rozdíl od těch evropských, výrazně bližší. Dotýkají se bezprostředně míst, ve kterých žijí a pracují, přičemž mají pocit, že svým hlasováním mohou ovlivnit jejich řešení.“

Jaké budou Vaše priority pro komunální volby?

„Naše volební strategie je založena na úspěších a volebních závazcích kombinujících komunální a vládní úroveň. Pokud jde o komunální úroveň, tak tam jsou naše volební programy šity na míru potřeb občanů jednotlivých obcí a měst. Obecně jde o otázky dobrého hospodaření a rozvoje místní infrastruktury. Přísliby v těchto oblastech budou dávat všechny strany. Jako levicová strana se od nich lišíme tím, že naší prioritou je rozvoj obcí a měst, pokud jde o veřejné služby. Nesouhlasíme s názorem, že neexistuje levicová a pravicová komunální politika. Udržování a rozvoj veřejného prostoru je znakem levicové politiky nejen na celorepublikové, ale i lokální úrovni. Pokud jde o celorepublikovou úroveň, tam prezentujeme hlavní závazky, které prosazujeme jako vládní strana. Patří k nim podpora investic a zaměstnanosti, boj s lichvou a s excesy exekutorů, prokazování původu majetku, opatření proti drogovým dealerům, rozšíření kapacity jeslí a školek, výstavba startovacích bytů pro mladé novomanžele či důslednější podpora kontroly nezávadnosti potravin a chování nadnárodních obchodních řetězců. V představování našeho programu sázíme jednoznačně na kontaktní kampaň, přímé setkávání našich kandidátů na starosty a do obecních zastupitelstev s voliči a s podporou našich hejtmanů a ministrů. Naše kampaň je v plném proudu, osobně jsem se potkal již se stovkami voličů a vyslechl jejich názory na komunální a vládní politiku a beru je velmi vážně.“

 Jak budete chtít oslovit voliče ve městech, kde se dlouhodobě ČSSD nedaří? Jaký je Váš cíl pro Prahu?

„Ve středně velkých a velkých městech volí lidé v komunálních volbách s přihlédnutím k postavení strany na celorepublikové úrovni. Z tohoto důvodu byla v minulých komunálních volbách v těchto městech (kromě Prahy) nejúspěšnější ČSSD, která krátce předtím vyhrála sněmovní volby. Na základě tehdejšího volebního výsledku získala ČSSD největší počet primátorů (11). V městysech a v obcích byli tradičně nejúspěšnější nezávislí kandidáti. Pokud jde o letošní volby, budeme chtít co nejvíce udržet pozice získané v roce 2010. V Praze se ČSSD tradičně příliš nedaří, jakkoli v roce 2010 zde skončila na třetím místě s 18 %, což byl v hlavním městě zatím její nejlepší volební výsledek. Budeme se snažit tento výsledek minimálně zopakovat. V čele našich kandidátek do zastupitelstev jednotlivých městských částí a do zastupitelstva magistrátu stojí politici, kteří mají s komunální politikou bohaté zkušenosti. Praha je jakýsi stát ve státě, zdaleka nejbohatší region České republiky, ale má své letité problémy, které je třeba začít účinně řešit. Je to otázka kvality života ve městě, což souvisí i se zachováním zelených ploch a posílení odolnosti veřejných institucí proti tlaku developerů, dále rozvoj sociálních služeb pro seniory a handicapované skupiny, zkvalitnění dostupnosti zdravotních služeb, opatření na zvýšení bezpečnosti ulic, rozvoj veřejné dopravy a dopravní infrastruktury, zvýšení transparentnosti hospodaření městských částí a magistrátu atp. Hlavním cílem je, aby se Praha stala domovem i pro ty, kteří doposud netěží z jejího nadstandardního bohatství, kterému se těší jako hlavní město České republiky a významná středoevropská metropole.“

V Senátu končí funkční období jeho předsedy, Milana Štěcha. Budete chtít, aby funkci opakoval?

„Milana Štěcha považuji za skvělého člověka, sociálního demokrata, senátora a předsedu Senátu, a proto si velmi přeji, aby své senátorské křeslo ve volebním obvodu Pelhřimov obhájil, a o jeho úspěchu vůbec nepochybuji. Stejně tak věřím v úspěch dalších výrazných osobností obhajujících naše senátorská křesla, ať už jde o Jiřího Dienstbiera ve volebním obvodu Kladno, Marcela Chládka ve volebním obvodu Louny, Alenu Gajdůškovou ve volebním obvodu Zlín. A tak bych mohl pokračovat ve vyjmenovávání dalších. V letošních senátních volbách obhajuje naše strana zdaleka nejvíce senátorských křesel, obhájit je všechny nebude asi možné. Budu spokojen, pokud senátorský klub ČSSD zůstane nejsilnější, pokud bude moci nadále výrazně ovlivňovat politiku Senátu a poskytovat silnou podporu naší vládní politice. Pokud zůstaneme nejsilnějším klubem v Senátu, do jeho čela navrhneme Milana Štěcha.“

Ve vysoké politice se pohybujete od roku 1996. Sledoval jste při práci všechny premiéry samostatné České republiky. Pod Vladimírem Špidlou, Stanislavem Grossem a Jiřím Paroubkem jste vedl resort financí. Měl jste tedy nezkreslenou představu o práci, kterou premiér odvádí. Přesto, překvapilo Vás v tomto ohledu něco?

„Život přináší překvapení. Třeba v podobě současné vládní koalice. Jakkoli jsem měl možnost jako bývalý ministr pozorovat práci řady premiérů zblízka, tak to, že jsem se octl v pozici premiéra já osobně, je pro mne bezesporu nová zkušenost. Ministr zodpovídá především za svůj resort, ale premiér za celou vládu. Musí proto umět poměrně detailně nahlédnout do každé resortní agendy a posoudit, nakolik přispívá k realizaci politických priorit celé vlády. Má na to, samozřejmě, své poradce, ale za každé vládní rozhodnutí, včetně resortních, nese primárně kůži na trh on. K  silným stránkám premiéra proto musí patřit schopnost dobře komunikovat, dávat lidi dohromady, mít schopnost jim rozumět, naslouchat jim, brát je z lepší stránky a kriticky, ale spravedlivě je hodnotit. To je náročné.“

Mediální obraz bývalých českých premiérů je u řady z nich negativní. Je to česká “specialita”? Neobáváte se toho také?

„Myslím, že nejde o českou specialitu a souvisí to s převažujícím pohledem veřejnosti na politiky a politiku obecně. Na hodně politiků si lidé, kteří je zažili, nepamatují v dobrém, spíše naopak. Politika nepatří a nikdy nepatřila k lidským činnostem, která je obecně nějak zvláště ctěna. Přináší konflikty, musíte řešit problémy a rozhodovat. Navíc žijeme v době, kdy negativní vztah k politikům sílí. Nové tváře a nová uskupení se v politice často prosazují proto, že se ostentativně vymezují vůči politikům, kteří „u toho již byli“. Trvá to tak dlouho, dokud jim to veřejnost „baští“, resp. než se (zpravidla velmi brzy) ukáže, že jde rovněž o politiky, a někdy ještě horší politiky, než jsou ti, vůči kterým se původně vymezovali.“

Kdo je pro vás osobně “leader”?

„Leaderem v politice má šanci stát se ten, který ji bere smrtelně vážně. Spíše než jako profesi, tak jako životní poslání, ve kterém prokazuje nejen své odborné předpoklady, ale také nezbytné morální kvality: schopnost jít příkladem, odvahu postavit se do čela, převzít zodpovědnost a jít s kůží na trh. Přemýšlím často o politickém „vůdcovství“ v souvislosti s demokratickou politikou. Myslím, že opravdový demokratický leader je ten, který prokazuje vůli naplňovat ve svém životě obecně lidské a občanské zásady. Představuji si ho jako politika, který žije veřejnými problémy, který cítí povinnost se pro jejich řešení veřejně angažovat, který dokáže veřejnost pro jejich řešení integrovat. Představuji si ho jako politika, který, pokud je přesvědčen o své pravdě, nezradí ji jen proto, že ji momentálně nesdílí většina jeho kolegů či spoluobčanů. Na druhé straně jako politika, který při obhajobě svých názorů nevolí taktiku „vše dovoleno“, ale spoléhá se výlučně na demokratické prostředky, tedy na diskusi a argumenty, je schopen snášet kritiku a poučit se z ní.“

 Autor: Jaroslav Kramer