Adéla Šípová

 

“V civilizovaném státě silnější pomáhají slabším”

 

Adéla Šípová bezesporu patří k nejvýraznějším osobnostem loňských voleb do Senátu jako nestraník za stranu Piráti. Vysloužila si přezdívku „pirátská raketa“, poté, co zvítězila nad politickými matadory jako Jiří Dienstbier z ČSSD či Petr Bendlem z ODS. Sama sebe představuje jako senátorku, advokátku, matku pěti dětí a cyklistku. Narodila se v roce 1980 ve Vlašimi a v říjnu 2020 byla těsně po dosažení 40. narozenin zvolena do Senátu. V dětství navštěvovala rok školu v Sydney, což velmi ovlivnilo její postoj k diverzitě jako takové. Tato zkušenost ji naučila „být vnímavá k odlišnostem různých jazyků, národu a kultur a umět je respektovat a nechat se jimi obohatit“. Po bydlela na Kladensku a za tento obvod byla také zvolena. Adéla Šípová vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a působila v několika advokátních kancelářích. Nyní působí jako samostatná advokátka a preferuje kauzy běžných občanů před korporátním právem. Založila několik neziskových organizací a podporuje rozvoj občanských aktivit a v podobném duchu vychovává i děti.

Z jejího webu cituji: „Záleží mi na budoucnosti naší země. Například na tom, aby se demokracie u nás nejen udržela, ale dokonce ještě prohlubovala. Věřím schopnostem společnosti neustále nacházet nová východiska. Nemám ráda ustrnutí v mrtvém bodě, a proto jsem vždycky byla aktivní ve společenském životě.“

Na svém Fb profilu vtipně sdílí jednak postřehy k působení v Senátu, jednak vtipně glosuje časté dotazy či poznámky. Například ty, které směřují ke slaďování. Doporučuji sledovat a kolegům novinářům se zamyslet nad „gender based bias“ (neboli zaujatost založená na pohlaví) v novinařině. A ostatním nad ve sférách, kde působí.

Slova Adély Šípové o nutnosti pomáhání dalším ženám si vezměte k srdci. V budoucnu jistě uslyšíte i o Kláře Kocmanové, která je aktuálně asistentkou paní senátorky, ale v nadcházejících volbách povede Piráty do sněmovních voleb ve Středočeském kraji.

Paní senátorka na žádost o rozhovor reagovala obratem. S ohledem na pandemii rozhovor probíhal na dálku.

S jakými pocity jste vstoupila do roku 2021?

S radostí, že mě čeká zajímavá práce v Senátu. Vytyčila jsem si nějaké výzvy, které chci plnit. Jsem zvědavá, kolik z nich se mi podaří realizovat. Zároveň ale pociťuji trochu obavy z vývoje ekonomiky, protože zejména drobní podnikatelé jsou velmi ohrožení. A to nemluvím o umělcích, kteří jsou téměř ponecháni na holičkách. Sama se nyní snažím tyto lidi podpořit buď nakupováním u menších prodejců nebo i příspěvky na jejich alternativní projekty. Věřím však v lidskou kreativitu a to, že nás krize může posunout dál a dát nám příležitost přehodnotit priority. No a samozřejmě se těším na pokroky dětí. To mě naplňuje štěstím a pýchou. Třeba když poslouchám o-line výuku starších dcer nebo pozoruji počítačové dovednosti menších dětí při distanční výuce.

Máte za sebou tři měsíce působení v Senátu…Co Vás překvapilo příjemně a co méně příjemně?

Méně příjemná je trochu chaotická příprava schůzí. Je to způsobeno tím, že senátoři si prostě musí všechno nějak zařídit sami. Trvá to nějakou dobu, než si člověk zvykne na fungování, které mi zatím vlastně nikdo moc nevysvětlil. Štábní kulturu se tedy učím za pochodu. Z advokátních kanceláří jsem přeci jen byla zvyklá na zavedenější vnitřní chod. Jsem ale na změny rytmů zvyklá z dřívějška, takže se s tím vyrovnávám dobře. Příjemné mi ani není občasné servilní chování směrem k senátorům. Nepotrpím si na to. Příjemně mně překvapily milé senátorky a přátelský a vtipný duch v plénu.

Jste členkou Výboru pro sociální politiku a mezi Vaše priority patří pomoc lidem v exekucích. V souvislosti s pandemií se postavení těchto lidí velmi rychle zhoršuje. Co můžeme udělat proti rozevírání nůžek?

Toto téma je pro mě velmi důležité. Jednou z výše zmíněných výzev je pro zavedení místní teritoriality exekutorů, aby jeden dlužník měl v případě většího počtu dluh jen jednoho exekutora, který bude určen nikoliv věřitelem, ale podle předem daných pravidel. Bude to mít obrovský dopad na zvýšení etického vymáhání pohledávek a současně to přispěje k vyšší efektivitě vymáhání. Tato zásada je totiž výhodná pro všechny a odstraňuje prvky velké nespravedlnosti v exekučních řízeních. Pouze pro gigantické exekutorské úřady přinese zeštíhlení jejich aparátu.

Zeptám se Vás i na působení ve stálé komisi Senátu Voda-Sucho. Jaký je Váš postoj k tomuto tématu?

V této oblasti řeším v zásadě dvě věci. Jednak abychom lépe hospodařili s vodou. Musíme se vrátit k základním principům hospodaření s vodou, která je pro nás nenahraditelná. Musíme vodu lépe zadržovat v krajině, nikoliv však v nádržích. Musíme využívat přirozené systémy tak, aby nás sucho nepostihovalo tolik. Spolupracuji v této věci s odborníky, kteří přinášejí vlastně poměrně jednoduchá řešení, která je třeba ale aplikovat na celostátní úrovni.

Druhým tématem je vodárenství. Na Kladensku máme s touto oblastí trochu problémy. Infrastruktura byla vybudována za komunismu a podle toho také vypadá. Plánuji se se stavem osobně seznámit, protože poměrně dost velký počet občanů z mého obvodu tento problém trápí.

Senát se v loňském roce stal symbolem nejen strážce Ústavy, ale prosadil se i v zahraniční politice. Až bude cestování možné, kam se plánujete vydat na pracovní cestu?

Já se zatím nikam moc nechystám, i když vlastně něco v plánu přeci je mám. Umím najít krásu za rohem, třeba loni jsem byla úplně unešená z ploskovské kaštanové aleje, kterou mám asi 5 km od domova. Dosud jsem o ní ale nevěděla a objevila jsem jí na svých cyklistických toulkách. Jsem dobrodružná povaha, ráda vyrážím do světa, nicméně si také uvědomuji, že hustý turismus okrádá místní o jejich identitu, která se pak postupně ztrácí. Nechci tedy od nich jen těžit zážitky, chci také něco dát. Momentálně vážně uvažuji o tom, že se vydám na dobrovolnický pobyt do Tanzánie na dva týdny. Dostala jsem pozvání známých, kteří tam organizují pomoc sirotkům. Pokud mi to pracovní vytížení dovolí, vydám se tam pár dní pomáhat.

Četla jsem Vaše vtipné příspěvky na sociálních sítích o tzv. „slaďování“. Na tuto otázku se Vás ptát nechci, protože mužů na vysokých pozicích se také novináři neptají. Zeptám se, jak podpořit větší zastoupení žen v politice… A jak pro tento názor získat i mužské kolegy.

Podle mě musíme o tomto tématu prostě více mluvit a více na něj aktivně myslet. Ženy mají stejně dobré kvality jako muži. Navíc pozoruji, že často disponují větší pokorou a často i vděčností za pozici, kterou si zaslouží. Já sama se snažím iniciativně oslovovat ženy a podporovat je v jejich aktivitě. A ono to totiž nebývá zase tak těžké. Takto jsem oslovila už několik žen a dívek a podpořila je v poltickém angažmá nebo i v jiných oblastech. Já to vlastně intuitivně dělám celý život. Některou podpořím k založení spolku nebo třeba ke kandidatuře na konkrétní pozice. A dělám to asi také kvůli tomu, že mám čtyři dcery. U všech svých dětí pozoruji, na co mají talent. A když vidím, že jí nebo ho něco zajímá nebo baví, přemýšlím, jak konkrétní osobu podpořit. Podporovat ženy (i muže pochopitelně) totiž musíme už od dětství tak, aby získaly potřebné sebevědomí. Téměř vždy se mi stane, že když některou z mých přítelkyní oslovím s nápadem, že by se na něco hodila, vždy je velmi překvapená, že by jí to třeba ani nenapadlo. Pozorovat lidi, hledat v nich jejich poklady a pak je pojmenovat, je tak trochu mým koníčkem. No a jak podpořit muže v uvědomění si ženské otázky? U starší generace je to těžké, do těch vod moc „nezabrušuji“, pokud to nejsou opravdu osvícení muži. Jsme zatížení výchovou a stereotypy o silných mužských živitelích rodiny. U mladší generace je to ale jednodušší. Mladí otcové si třeba umí představit dcerku, která si půjde za svým štěstím podle svých představ. Takže moje odpověď je, že jdu vlastně na všechno trochu přes děti. Ostatně kvůli nim vlastně nějak podvědomě všechno dělám.

Ještě Vás poprosím o slovo závěrem pro čtenáře Czech and Slovak Leaders Magazine…

Chtěla bych čtenáře povzbudit k dobré mysli. Myslím, že nás čeká zajímavý rok a hodně těžké práce, ale pokud budeme otevření novým myšlenkám a řešením, nemám strach, že bychom tuto krizi nezvládli. Musíme se ale všichni o sebe navzájem starat a nikdo nesmí stát stranou v osamění a bez povšimnutí.

Linda Štucbartová