Stále častěji se mi stává, že si vzpomenu na zajímavou knihu Charlese Sheffielda nazvanou Zítra a zase zítra. Snad je to proto, že v ní autor popisuje svou představu budoucnosti, a to i té ani ne moc vzdálené. V jeho vizi se změní struktura používaných jazyků tak, že bude existovat jeden univerzální a pak odborné jazyky. Speciální jazyk pro medicínu, hudbu, apod. V minulém roce jsem ve svém profesním životě skutečně narážel na řadu situací, které mne nutily nad touto otázkou zadumat.
Do naší společnosti v loni nastoupil nový obchodní ředitel. Oslovil nás svou dravostí, nebojácností a zdravou drzostí. Jeho nástup dokonce ani neprovázely rituály, které se často únavně opakovaly u jeho předchůdců – neplakal, že nemůže prodávat, protože je špatný web, protože máme šílené letáčky a kdo ví, co ještě. Naopak, okamžitě se rozjel za zákazníky. Od počátku měl ale jeden velký handicap. Nikdy totiž nepracoval v našem oboru, věděl o něm zoufale málo, prostě mu rozuměl, jako kozel petrželi. Snažil se proto hltat všechny informace a novinky, bez nadhledu a rozlišování. Byl častým návštěvníkem kanceláří našich konzultantů i mé. A jeho velmi oblíbenou větou bylo: „Vy tady všichni mluvíte snad čínsky, já vám nerozumím. Co to používáte za jazyk, vždyť vám nemůže rozumět ani zákazník. Vaše nabídky jsou tak složité, že je nikdo nečte.” Vždy jsem si zakládal na svém technicky přesném vyjadřování a jen velice těžce, ale přece jen jsem mu musel dát za pravdu. K dobru bych měl dát informaci, že jde o obor ochrany informací, což je mezní obor mezi IT, řízením procesů, ale také sociálním inženýrstvím, fyzickou bezpečností a kdo ví, čím ještě.
Po několika schůzkách u klientů s naším novým ředitelem obchodu jsem však musel překonat zažité vzorce a připustit, že má pravdu. Pokud manažeři pochopí, o čem s nimi mluvíme, daleko raději s námi budou dělat byznys. Nuž, zavelel jsem ke změně komunikačního stylu společnosti, nebudeme mluvit odborně, ale lidsky. Efekt se dostavil, byznys opravdu začal jít lépe. Tlak obchodního ředitele ovšem neustal. „Lidštěji, já tomu nerozumím, jak tomu může rozumět zákazník?” A tak jsme dále zlidšťovali a zjednodušovali. Nejen jazyk nabídek, ale i projektů, prezentací.
Minulý týden jsem byl požádán o odborný článek do časopisu. Vědom si svého nedostatku – obliby technicky přesného jazyka, slovy našeho obchodního ředitele inženýrštiny – začal jsem psát lidsky. Lidsky o problematice šifrování dat. Je mým dobrým zvykem dát článek před jeho odesláním přečíst kolegům. Zajímá mne jejich názor a snažím se nepodceňovat zpětnou vazbu. Jejich reakce ale zasadila ránu mému sebevědomí. „To není odborný článek, to učitelským způsobem vysvětluješ látku malým dětem a děláš z čtenářů pitomce.” No, měli pravdu.
Sheffieldova budoucnost ze Zítra a zase zítra nastává svým způsobem už dnes. Mluvíme odbornými jazyky, aniž si to uvědomujeme. Vždyť kdo z nás rozumí rozhovoru dvou špičkových IT odborníků třeba na téma efektivní ochrany proti DDoS útokům. Taky je nezpochybnitelnou pravdou, že s laiky je třeba mluvit s respektem a úctou tak, aby nám rozuměli, ať jsme lékaři, technici či bezpečnostní experti. Ale on ten odborný jazyk má přece jen něco do sebe, pokud ho opustíme zcela, kdo nám pak uvěří, že jsme experti? Nevím, jak vy, ale já osobně přijímám výzvu, která bude pro byznys následujících let zcela esenciální: najít tu správnou rovnováhu mezi inženýrštinou a lidskou řečí, které porozumí zákazník a zároveň na nás bude vrhat světlo vysoké odbornosti. Koneckonců, není snad vše o rovnováze?